Čína zažívá zlatou horečku sdílených kol. A města se musí vypořádat s hromadami nepotřebných kol

Čínský projekt sdílení kol se poněkud nevyvedl a v drsné konkurenci provozovatelů této služby zbankrotovalo už několik desítek společností. Výsledkem není udržitelnější a čistější způsob přepravy osob, ale města zanesená miliony nepojízdných bicyklů. Píše o tom CNN.

Přetížená dopravní infrastruktura čínských metropolí nutně potřebuje změnu, která by nabídla masám možnost nenáročné přepravy a přitom nepoškozovala životní prostředí. Centralizované plány státem řízené podpory hromadné dopravy osob jsou však velmi nákladné a na jejich realizaci je zapotřebí čekat dlouhá léta. Velkokapacitní metro nebo prostor pro desítky MHD spojů nevyrostou přes noc. Čína ale potřebovala řešení okamžité. Proto zhruba předloni „objevila“ efektivní a nenáročné řešení, které zprvu vypadalo velmi slibně. Sdílení kol, bike-sharing.

Zaplať a jeď

Ano, v principu ten samý systém, který známe z Čech i z New Yorku, jen disponovaný na měřítka asijského gigantu. A právě tato měřítka se ukázala být zásadním problémem. Zpočátku vše fungovalo výborně: najdete vhodné kolo k zápůjčce, s pomocí chytrého telefonu provedete malou platbu jeho pronajímateli a získáte číselný kód k zámku. Zajedete si kam potřebujete a kolo poté zamknete. Jeho pozici pak znovu načtete mobilem do systému a pronajímatel vám pošle zpět zálohu. Nikdo sice nevydělává moc, ale všem je tak nějak lépe.

Nestrávíte hodiny v silniční zácpě, nemusíte prorážet davy lidí cestou na nákup. Pohodlně a vlastní silou se přesunete tam, kam potřebujete. Šlapání do pedálů je zdravý pohyb. A více kol při krajnicích znamená méně ovzduší znečišťujících aut na silnicích. Ideální. Systém sdílení kol, který vcelku dobře funguje při 11.000 kolech (provozovaných společností Santander Cycles) v Londýně nebo 8.000 bicyklech na Manhattanu (od společnosti Citi Bike), však dostává zabrat, když je kol k zapůjčení přes 20 milionů. Doslova se pak hroutí vlastní vahou.

Provozní tlak i konkurence

Do státem neregulovaného podnikání se totiž v Číně pustilo kolem 70 nejrůznějších společností a každá z nich se pokusila ovládnout trh. V konkurenčním boji jich však přežila jen hrstka. Lidé, kteří si s nemalou ochotou chtěli kolo zapůjčit, museli řešit stále častěji nejrůznější problémy: nefunkční odemykací kód, nevymahatelnou návratnost provedené platby za nepojízdné kolo, nekonečné čekání na vrácení zálohy po zaparkování. Spousta klientů čínského bike-sharingu také nehrála úplně fér: kolo si vypůjčili a už nevrátili. Nebo si jej ponechali místo neproplacené zálohy, prodali jej za pár babek přes internet. Případně jej jen někde odstavili, aniž by se o ně starali dál.

Společnostem, které investovaly do rozjezdu projektů sdílení kol nemalé peníze, brzy začal docházet dech. Servis, montáže, opravy. Aktualizace GPS podkladů. Účetnictví a platby zprostředkovatelům plateb. Svážení kol z izolovaných a odlehlých destinací, soudní řešení krádeží a neustálá konkurence. Tento nezamýšlený tlak se tvrdě podepisoval na čistotě původní myšlenky. Brzy se vyplácelo dodat do ulic měsíčně deset tisíc nových kol, než se starat o ty, které už nejezdí.

Giganti mají 12 milionů kol

Rozdíl v hospodaření firem, které kola ke sdílení nabízely, vycházel i z kapitálu, který za nimi stál. Pokud měl někdo omezené zdroje a získával finance navíc jen s pomocí mikropůjček a internetových kampaní, dlouho v šíleném tempu růstu nevydržel. Zabalit to loni musela například společnost Bluegogo, která disponovala 20 miliony registrovaných uživatelů a provozovala 600.000 kol. Přepsala je na svého rivala. Čínský trh nyní z 90 % kontrolují společnosti MoBike a Ofo.

Za první stojí technologický giganty Tencent (a koncerny TPG a Seqoia), za druhou zase internetový prodejce Alibaba. Obě společnosti, aby srovnaly náskok, letos navýšily základní jmění o jednu miliardu dolarů. Dohromady zprostředkují 50 milionů pojížděk každý den, mají 100 milionů registrovaných uživatelů a ve stovce měst provozují 12 milionů kol. To jiní poskytovatelé kol pochopitelně nedokážou ustát a tak zavírají krám. V současnosti se „drží“ jen asi deset společností a čínští ekonomové odhadují, že letos se jejich počet zredukuje na polovinu.

Čistá myšlenka, po které zůstávají odpadky

Když odhlédneme od (na Čínu trochu neobvyklého) drsného kapitalismu sdílení kol, v čem je vlastně problém? Předně, ve městech jako Čcheng-tu dnes jezdí více lidí na sdílených kolech, než novým metrem. Drahý projekt hromadné dopravy se tak stává prodělečný a do úzkých se dostávají i jiné formy MHD v čínských metropolích. Aut v ulicích přitom výrazně neubylo, kola využívají především místní ke krátkým pojížďkám do 30 minut jízdy. Pohyb v zadýmeném prostředí silnic jim zrovna nesvědčí.

A nejnázornějším dopadem „zlaté horečky“ sdílení kol jsou miliony opuštěných bicyklů, odstavených bez zájmu při obrubnících nebo pohozených kde se jen dá. Většinou pochází od zkrachovalých bike-share firem, dílem ale také od stávajících provozovatelů. Nikdo nezajišťuje jejich svoz, opravu nebo recyklaci. Je to dost divoký důsledek „ušlechtilé“ představy o městech, kde se cyklistika stane alternativou přepravy osob. Mimochodem, MoBike i Ofo připravují svou expanzi do USA a Evropy.

---

reklama

---