Co se stane, když se odstraní přehrada? Do řeky se vrátí život

Odstraňování přehrady Glines Canyon Dam.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Paul Cooper / Flickr

Přehrady a nádrže na vodních tocích jsou z principu své existence kontroverzní. Na jedné straně se díky turbínám elektráren stávají relativně levným zdrojem obnovitelné energie, zabraňují pravidelným povodním a zajišťují zásoby vody pro zemědělskou produkci i lidskou spotřebu. Na straně druhé ale deformují životní prostředí, ať už v řece samotné, tak v širokém okolí, narušují migrační trasy vodních živočichů i pohyb živin korytem. Průběh a čas dosud uplynulý po odstranění přehrady Glines Caynon ve státě Washington ukazuje, nakolik jsou vlastně razantní stavební zásahy do krajiny vratné.

Jde jen o lososy, že?

Přehrada Glines Canyon byla v pořadí druhou na řece Elwha a jednou z prvních vybudovaných ve státě Washington. Vystavena byla v roce 1927 a masiv 64 metrů vysoké betonové hráze uzavřený úzkým skalnatým údolím byl skutečně úctyhodný na pohled. Na rozdíl od výše po proudu položené nádrže Lake Mills nebyla považována za stavbu závadnou pro životní prostředí: stála totiž deset kilometrů za hranicemi národního parku Olympic, jen pár mil před ústím řeky do moře. Jistě, svou existencí zamezila pravidelné migraci lososů druhů čavyča a kisuč do vnitrozemí, ale zdálo se, že za čistou energii pro stát Washington to stojí.

Když v roce 2011 vláda (a správa NP Olympic) podpořila ambiciózní projekt demolice vyžilé přehrady, hleděla veřejnost na celý nákladný záměr ve zjednodušující zkratce „že se tak děje kvůli rybám“. „To je jistě pravda, ale rozhodně tu nešlo jen o napravení říčního kanálu a jeho návrat do původní podoby,“ vysvětluje Anne Shafferová, docentka univerzity v kanadské Victorii. „Primárním účelem tu byla obnova litorálního pásma a celého příbřežního ekosystému.“ Řeka Elwha totiž po staletí zanášela substrát a živiny k ústí moře, kde díky tomu vzniklo mimořádné a ekologicky velmi cenné území. „Byla to ekologická přechodová zóna mezi pobřežím, sladkovodním a mořským prostředím.“

Hladové pobřeží

A Shafferová, která území monitoruje už od devadesátých let, mohla pozorovat, k jakým změnám po odstranění přehrady a napojení řeky na moře dochází. „Řeka je hlavním zdrojem sedimentů pro pobřežní habitaty, připlouvají s ní živiny, dřevo, vše, co podporuje život. Když na několika místech řeku přehradíte, vyhladovíte tím její ústí. A záliv Elwha hladověl opravdu dlouho. Připlavené živiny pomáhají vyrůst podvodním travinám a řasovým loukám. Ty jsou zásadní pro život ryb. Vytváří přechod mezi mořským a sladkovodním prostředím. Bez této zóny to lososové nezvládnou. A s nimi spousta dalších druhů ryb, které jsou třeba zdrojem potravy pro kosatky.“

Přečtěte si také |

Přehrada odstřelena. Lososi se po sto letech mohou vrátit do své řeky

Po odstranění přehrady se z vodní nádrže vyplavilo velké množství nastřádaných sedimentů, které zvýšily hladinu řeky o deset metrů a v ústí vytvořily čtyřicetihektarové pásmo zaplavených mělčin. „Tím se ihned vytvořilo nové území pro kraby, ústřice, racky i ryby,“ říká Shafferová. „Z ekologického hlediska nepřineslo odstranění přehrady negativní změny. Z počátku voda strhla část vegetační vystýlky ze dna v ústí řeky, ale následně se podvodní vegetací překryla celá plocha ústí. Výsledek je tedy všestranně pozitivní.“ Nejsou tu ale jen dobré zprávy.

Ústí řeky Elwha po odstranění přehrady ožilo, ale jak bylo zmíněno výše, již nespadá na území NP Olympic. Je tedy potenciálně ohroženo zástavbou, znečišťujícím splachem a erozí. Jak říká Shafferová, „doufáme, že se nám to podaří optimalizovat a že necháme přírodu dál nerušeně pracovat na obnovení života v řece Elwha.“