Co znamená erupce sopky pro přírodu? Z krátkodobého pohledu jednoznačně katastrofu. A pak velký restart
Výbuch sopky je rychlým začátkem konce prakticky veškerého stávajícího života. Rostliny, které zmizet nemohou, jsou lávou (tedy žhavým magmatem, který se dostane na povrch) zničeny prakticky okamžitě. Nejde ale jen o výron žhavé hmoty: z jícnu a širokého okolí sopky unikají na povrch jedovaté plyny, vše je rychle zasypáno lavinami kamení, ohnivých pum a popelem. Stačí jen 150 mm popílku, aby se zelená vegetace „vypnula“. Kvůli tomu obvykle ihned zmizí hmyz, a s tím i na něj potravně navázané druhy. Koho tedy nedostihne láva, udusí se anebo zemře hlady.
Nedá se utéct, uletět ani uplavat
Sopečná erupce je z praktického hlediska synonymem pro lesní požáry, zemětřesení a ničivé vlny tsunami. Může dojít k vypaření nebo otrávení existujících vodních toků, k rapidnímu okyselení příbřežních zón oceánu. Pod hladinou moří dochází ke změnám proudění i drastickým proměnám teplot. Pokud v ekosystému ovlivněném sopkou platila nějaká pravidla a panoval rovnovážný stav, berou tyto podmínky za své. Potrava přestává existovat, je narušen běh pravidelných migrací či hnízdění.
Určitou omezenou šanci na záchranu mají ptáci. Jenže let v povětří zamořeném prachem a popílkem je velmi náročná disciplína a ptáci si snadno mohou obrousit křídla až na kost. Ostatní živočichové (snad jen s výjimkou těch vysoce mobilních či mořských) už tolik štěstí nemají. Jen pro představu: výbuch hory St. Helens v roce 1980 zahubil na 11.000 zajíců, 6.000 jelenů, 5.200 srnců, 1.400 kojotů, 300 rysů, 200 medvědů a 15 pum.
Velký restart zavedeného (eko)systému
Než ale počítat nevyhnutelné ztráty, je zajímavější pozorovat, kdy a v jaké podobě se život do zdevastované krajiny znovu vrátí. Sopka svým výbuchem totiž vymazala z krajiny vše, co zde fungovalo dosud. A nový začátek může jít i výrazně odlišnou cestou vývoje. Tím nejpodstatnějším faktorem, který rozhoduje o znovuosídlení a sukcesi celého zasaženého prostoru, je jak často v oblasti prší. Výraznější frekvence a celková vydatnost dešťů totiž narušuje ztuhlou krustu na povrchu a činí ji přístupnější pionýrským druhům rostlin.
Například na „návětrné“ dešťové straně havajských ostrovů se první kapradiny po výbuchu objeví už za dva roky a do deseti let pokryje místo spouště nízký les. Po deseti letech na druhé, vyprahlejší straně ostrovů, teprve začínají kapradiny startovat svůj opatrný růst. Voda je skutečně život. V krátkodobém horizontu je erupce sopky drastická, ale s větším časovým odstupem působí na přírodu spíše jako požehnání. Láva totiž s sebou na povrch vezme křemík, vápník, hořčík, sodík i dusík, které nebývalým způsobem oživí složení půdy.
Přečtěte si také |
Při erupci sopky Volcán de Fuegov v Guatemale zemřelo na 69 lidí. Výbuch sopky je považován za jeden z nejsilnějších v posledních letech
Dobře pohnojený začátek
Jakékoliv semínko vzduchem přiletí (nebo je zaneseno z nezasažené půdy, případně „přiletí“ na tělech ptáků), tu má uchystány podmínky lepší než v květináči. Každá rostlina přitom bojuje svými kořínky se sopečnou půdou a drolí ji na menší a přístupnější kousky. Brzy začíná zápas o výhodnější pozice, místa s příhodnější půdou, lepším mikroklimatem a vlhkostí. A protože živin je slušně řečeno nadbytek, rostliny nemusí šetřit a ženou svůj růst do všech stran. Za bohatou vegetací pak zamíří hmyz, doprovázený brzy ptáky a netopýry.
To, jací kolonisté na místo přírodní katastrofy nakonec dorazí, záleží na konkrétních geografických podmínkách. Zrovna na havajský ostrov se budou obojživelníci dostávat jen velmi těžko, ale v případě souvislé pevniny (jako v roce 1902 v Guatemale) to žádný problém nepředstavuje. První kojoti se po svazích lávou zdeptané hory St. Helens procházeli pouhé měsíce po erupci. A 90 % rostlinných druhů se sem vrátilo do tří let.
Někdy záleží na detailech
Zdánlivé maličkosti mohou hrát zásadní roli v tom, jak dobře se bude krajina po výbuchu sopky vzpamatovávat. Příklad? K hlavnímu výbuchu sopky St. Helens došlo v 8:32. Tedy v době, kdy všichni podmrační a noční živočichové byli dávno zalezlí v úkrytech. To nejničivější peklo je tedy na rozdíl od denních živočichů nezasáhlo naplno. Podobně pak lososi, kteří se třeli v řekách pod horou, už měli ve dnech erupce povětšinou hotovo. Mladé ryby se tak sem nikdy nepřestaly vracet znovu třít.reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Mezi nově objevenými druhy v amazonském pralese je také obojživelná myš
Americká vládní agentura zařadí žirafy poprvé na seznam ohrožených druhů
V Indonésii se narodilo mládě slona sumaterského, druh je na pokraji vyhynutí
Umělý velrybí trus. Vědci testují, zda pomůže schopnosti oceánů pohlcovat oxid uhličitý. Vypadá to slibně
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studie