Divestiční hnutí má úspěch. Je to ale důvod k radosti?

Nebudeme přispívat vlastními penězi na podporování klimatických změn a než do těžby a zpracování fosilních paliv budeme své peníze investovat jinde. Zhruba tak lze postihnout hlavní myšlenku tzv. divestment movement, celosvětového divestičního hnutí, které se snaží odklonit tok financí od velkých znečišťovatelů, producentů emisí. Proč tahle slibná idea nejspíš povede k dalšímu zvýšení emisí? O tom píše Conversation.

Divestiční hnutí momentálně slaví úspěch. Snaha přesměrovat globální tok investovaných financí mimo sektor fosilních paliv byla korunována úspěchem a vytýčený cíl odklonit 10 bilionů dolarů do roku 2020 se podařilo nejen splnit, ale i překonat. O jeden bilion.

To, co v roce 2014 vypadalo spíš jako úlet (tehdy se podařilo odklonit „jen“ 52 miliard), dnes vypadá jako slibný projekt. Jeho logika je prostá: na jedné straně máme společnosti, které se zabývají těžbou nebo zpracováním fosilních paliv. Jsou to jedni z největších globálních producentů emisí, které stojí za globálním oteplováním. Typicky jde o těžaře ropy, uhlí, zemního plynu a na nich závislé subjekty energetického průmyslu.

Nebudeme přispívat na vlastní záhubu

Tyto podniky potřebují peníze, které získávají formou investic od bankovních domů. Lidé po celém světě vyvinou tlak na bankovní instituce, aby jejich peníze investovaly jinam. Třeba do čistší energetiky a obnovitelných zdrojů. A sektor fosilních paliv bude mít smůlu: buď změní svůj model hospodaření a podnikání, nebo bez investic zbankrotuje.

V zásadě jde o to, aby naše vlastní peníze, uložené v bance, nekončily jako investice pro těžbu fosilních paliv, která nám v podobě zničeného životního prostředí určitě neprospívá. „Smysl to sice dává, ale tak úplně přímočaré to není,“ vysvětluje Stefan Andreasson z univerzity v Belfastu.

„To, co se divestiční hnutí snaží dosáhnout, dobře funguje na těžaře uhlí. Protože těžba uhlí už dávno není vnímána jako dlouhodobě výnosná investice a s výjimkou Indie nebo Číny se stejně nové elektrárny, spalující uhlí, nestaví. Existuje už řada alternativních zdrojů energie a uhelné koncerny teď tahají za kratší část provazu. Na ně omezení investic platí. Když se ale podíváme na další dvě oblasti fosilních paliv, ropu a zemní plyn, tam je situace výrazně odlišná.“

Na rozdíl od uhlí nachází ropa mnohem širší průmyslové využití, než jen v energetice. Je například surovinou pro výrobu plastů, léků. Zemní plyn je ledaskde považován za „to menší zlo“.

Velcí soukromí těžaři vlastně nejsou tak velcí

Pracuje se s ním jako s energetickým přemostěním, zdrojem pro životní prostředí ne až tak škodlivé energie, alespoň do doby, než se ekologické alternativy stanou dostupnější. Takže tlak vyvíjený na ně divestičním hnutím může vést k ne úplně chtěným výsledkům, třeba ke zpomalení nástupu obnovitelných zdrojů energie. Andreasson také varuje, že divestiční hnutí ve svém důsledku sklízí jen „plody z nejníže položených větví“.

V případě těžby ropy a zemního plynu jsou odklonem investic zasaženy soukromé společnosti, jako ExxonMobil, Chevron, Royal Dutch Shell, BP a Total. Jenže tyhle všechny dohromady těží jen 10 % ropy.

Celých 90 % těžby připadá na státy spoluvlastněné a národní podniky, například Saudi Aramco, National Iranian Oil Company, China National Petroleum Corporation či Petroleos de Venezuela. A těch se divestice nikterak nedotknou. Soukromé společnosti jsou na rozdíl od těch státních „náchylnější ke změně“ a dost často se snaží expandovat své podnikání do sféry obnovitelných zdrojů. Pokud do toho vstoupí divestice, zablokují tím (u ropy a zemního plynu), pozitivní vývoj. A prostor se uvolní pro státy financované těžařské podniky, na které nemají divestice žádný vliv.

Stefan Andreasson nezpochybňuje dosažené výsledky divestičního hnutí, ale upozorňuje, že ekonomický tlak nesený vlnou klimatického sentimentu může vést k původně nezamýšleným důsledkům. Může zpomalit nástup obnovitelných zdrojů energie; potlačit rozvoj soukromých společností, které se snaží v dobrém změnit trend; a udělat místo velkým státním těžařům, se kterými se nehne.

---

reklama

---