Environmentální MeToo: Proč teď kritika útočí na Sira Davida Attenborougha?
Jak se stalo, že se prakticky přes noc stal David Attenborough z kultovního přírodovědného filmaře někým, pro nějž rázem nemá globální environmentální komunita hezkého slova? Stačilo vlastně jen málo. Dovolil si totiž veřejně promluvit o praktické neúčelnosti zbytečného „panického alarmismu“ a kritika na sebe nedala dlouho čekat. Přitom vlastně neřekl nic jiného, než že neustálé veřejné komunikování drastických problémů životního prostředí může být ve svých důsledcích kontraproduktivní, protože vůči nim diváci brzy otupí.
Netočím filmy poplašné, ale seriózní dokumenty
„Máme problém, to ano,“ zopakoval v rozhovoru pro žurnál Observer. „Ale opravdu vám pokaždé, když uvidíte obrázek nějakého ohroženého zvířete, hned v hlavě naskočí, že je opravdu ohrožené? Opravdu to s vámi pokaždé něco udělá? Jistě, bylo by nezodpovědné ignorovat informaci o jeho ohrožení, ale věřím, že máme odpovědnost za to, aby naše programy přiblížily divákům více aspektů života zvířat, než jen fakt, že jsou ohrožená.“ Attenboroughovo následovné nelichotivé hodnocení toho, jak informujeme o problémech životního prostředí, ale nezůstalo bez odezvy.
Prvním cílem kritiků se stal aktuálně dokončovaný projekt přírodovědných snímků s názvem Dynastie, který Attenborough tvořil poslední dva roky. V pěti dílech tohoto cyklu se představuji lvi, tygři, vlci, šimpanzi a tučňáci. „Ale chybí tu informace o tom, že jsou tyto druhy ohrožené a proč tomu tak je,“ začal si stěžovat Jonathan Watts. „Tato série dokumentů pro BBC se snižující početnosti těchto živočichů dotýká, ale neviní z toho samotné diváky.“ Na to Attenborough odpověděl jen, že jeho prací není „vinit diváky“, ale točit dobré filmy. „Nedělám programy ekologické ani poplašné. Dokumentuji jen seriózní a pravdivou cestou život zvířat v divočině,“ hájí se David Attenborough.
Klasik na odpis? Kritika se překonává…
Následně se ke stěžujícím přidal spisovatel George Monbiot, který na Twitteru napsal, že je Attenboroughem a jeho postojem frustrován. „Po desetiletí vytvářel falešný dojem zdravého a živého světa, a opakovaně selhával, když měl zachytit jeho realitu,“ míní Monbiot.
Přisadil si kde kdo. Třeba spisovatel dětských knížek Harry Allard, s tím, že ukazovat „co se děje, ale už ne proč se to děje“ není dobrou cestou, jak točit dokumenty o přírodě. Nutno tady dodat, že on sám nikdy žádný přírodovědný dokument nenatočil, a dosud jste o něm pravděpodobně neslyšeli. Na tom ale nesejde, poslední tři dny se hanobí Attenborough.
Kritika následně rozcupovala poslední Atteboroughův kasovní trhák, film Planet Earth II, protože podhodnocuje zobrazení příčin problémů v životním prostředí, například přelovení oceánů nebo problematiku plastového znečištění. Blue Planet je málo poučná a Planet Earth I. nedostatečně varující. Počet diskutérů, kteří by se Sira Davida Attenborougha zastali, je překvapivě malý. Ani když veřejnosti osvětlil, že jeho ideou je jen „přinést lidem zázrak přírody. A když tento zázrak akceptují, začnou se o něj starat. Lidé, kteří se zajímají, se mnohem pravděpodobněji budou aktivně podílet na záchraně planety, ne?“
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (7)
Anyr
7.11.2018 13:26I když ona je už doba taková, že každý mamlas chce všechno kritizovat, stejně jako já :D
Asi nás hodně štve, že svět není podle nás, a musíme to dávat najevo všude, kde lze.
Do současného stavu "přírodomilce" mi pomohly hodně právě i dokumenty, které zmíněný pán točil. Sice k přírodě lásku cítím tak nějak automaticky od dětství, ale i on má zásluhu na tom, že to u mě není jen láska, nýbrž že jsem dosáhl i nějakého "eko" vzdělání, nějakých vědomostí, a že přírodu nevnímám už jen jako lásku, ale i jako potřebu, i jako něco, co člověka a jeho ujetý umělý systém dalece převyšuje.
A opravdu bych řekl, že bez lásky k přírodě, která může být povzbuzena právě i tím, že se prezentuje její krása a dokonalost, nemůže vzniknout člověk, který skutečně zařadí její ochranu a péči o ní mezi své priority a skutečně to bude po všechny své životy aktivně praktikovat :)
Takže přeji panu Attenboroughovi pevné nervy, zasloužený pocit spokojenosti s celoživotní prací a mnoho úspěchů do dalších let :)
Jaromír Lukavský
7.11.2018 17:02Jan Šimůnek
8.11.2018 09:43Ono je docela charakteristické, že po roce 1989 nebyla obnovena organizace Tis (jíž jsem byl jako gymnasista členem). Její přístup k ochraně prostředí, charakterizovaný heslem "Poznej a chraň" naprosto nezapadal do současného ekologismu, stojícím na iracionalitě (tedy negaci onoho "poznej").
Petr Burda
8.11.2018 13:03 Reaguje na Jan ŠimůnekDruhá strana ale také užívá vědecká fakta - jen si je upravuje k obrazu svému - prostě reklama. Na jedné ekologicky soutěži pro středoškoláky prezentoval pán produkty, které na základě "vesmírné frekvence" přeměňují molekuly paliva tak, že klesá spotřeba o 20 % a emise oxidů uhlíku o 80 % (co na tom, že emise a spotřeba si tak nějak odpovídají). Byly to uříznuté kusy hlazenky s vraženým logem. Také prý jinak dlouhá tyčka umí přitahovat vlhkost do půdy ... VŠE měl vědecky podložené, jen mu ta fakta vzájemně nodpovídala.
A k tomu nepřátelství mezi vědci a kněžími: Objevitel genetiky byl kněz, vynálezce bleskosvodu byl kněz ... Poučka o nepřátelích vědy/víry platila za socialismu. Jinak šlo spíše o to, jak prostý lid připravit na nově objevenou věc tak, aby nevznikla panika.
Petr Burda
8.11.2018 09:48Ti první chtějí zachránit naše okolí, přírodu, krásné i "ošklivé" (pro každého je krása jinde) živočišné i rostlinné druhy - a proto na lidi působí přes estetiku, cit, upozorňují, ale nenavádějí, nekřičí. Třeba sir Attenborough.
Ti druzí chtějí být vidět a slyšet. Dělají hluk, burcují, chytají se každé příležitosti, jak lidem okolo sebe vynadat, zkritizovat je, zničit. Shrnuji je pod heslo "přírodu zachráníme i za cenu její likvidace". Bohužel tito "taky ekologové" jsou teď v kurzu i u politiků.
Přestalo se mluvit o udržitelném rozvoji a mluví se jen o záchraně přírody. Mají pomoci elektromobily (likvidace přírody při těžbě lithia a posilování rozvodných sítí), energie z větru (kde "větráky" zabíjejí ptáky), ze slunce (obzvláště u nás pak nastává otázka, jestli se kolektory dají jíst, když zabraly úrodnou půdu) ...
A tito "taky ekologové" se diví, že je lidé řadí na okraj společnosti.
Jan Šimůnek
8.11.2018 14:43Nicméně: Považuji za docela zásadní rozdíl, mezi "přisolením" primárně vědeckého (byť popularizačního) materiálu emocemi a něčem, co je postaveno prakticky jen na těch emocích a věda se do toho dostane leda nedopatřením.
Pro J. G. Mendela i P. Diviše byla kněžská dráha jedinou možností, jak přijít k vysokoškolskému vzdělání. Oba byli navíc se svými kněžskými povinnostmi i se svými nadřízenými na štíru.
Nejde o to, že by věda a víra "byly nepřátelé". Jde o to, že poskytují odlišné a naprosto nekompatibilní obrazy světa, přičemž nemohou platit oba zároveň (lidé typu Grygara se o to pokoušejí, ale je to v podstatě tragikomedie) a pro ten svět víry neexistují žádné důkazy.