Francie i nadále udržuje chytání pěvců na lep jako tradici. Lovci se kontrolují sami

Odkaz letitých tradic a váženého řemesla minulosti si prý zaslouží uchovat, byť na něj současná evropská legislativa pohlíží jako na barbarskou a silně přežitou praxi. Spor o to, jestli si čižba, tedy chytání ptáků, takovou výjimku zaslouží, momentálně hoří ve Francii. Na lep lovcům totiž sedají i vzácné a ohrožené druhy pěvců. Píše o tom Guardian.

Současná čižba v podání francouzských ptáčníků se provedením od své historické předlohy moc neliší. Jsou tu appelants, tedy pochytaní pěvci zavření v klíckách pod stromy. Ti lákají další, dosud volné pěvce, k usednutí na verguettes, větvičky stromů a keřů pokryté lepidlem. Poté co dosednou, už toho moc nenadělají. Čím víc s sebou budou házet, tím víc přichycení budou. Pak už je jen otázka, kdy na místo dorazí lovec a odlepí je. Většinou s pomocí ředidla, což jim rozhodně neprospěje. A potom? Záleží, o jaký druh pěvce se vlastně jedná. Ty chráněné zákonem musí lovec pustit na svobodu. S běžnými druhy může nakládat podle vlastního uvážení. Zabít je, sníst, zahodit. Nebo odnést v klícce, jako domácího zpěváčka. Motivace francouzských lovců-čižbařů je různá.

Někde zákaz, jinde výjimka

Chytání ptáků na lep bylo v zemích Evropské unie zakázáno v roce 1979, právním předpisem – Směrnicí o ptácích. Jenže Francouzi se svého La chasse à la glu nechtěli vzdát bez boje. A protože zmíněná směrnice za specifických podmínek (kontrola, kvóta, selektivita) čižbu povoluje, prosadili si v roce 1989 v pěti jihovýchodních departmentech její zachování, coby „místní tradice“. Od té doby se také vede bouřlivá debata na téma, jestli je v dnešní době vhodné takovou tradici udržovat. Argumenty odpůrců, zastoupené především Ligou za ochranu ptáků (Ligue pour la Protection des Oiseaux, LPO) se většinou týkají popření podmínek udělení výjimky.

Tedy, že čižba zdaleka není selektivní, ale dopadá nejméně na 64 druhů ptáků (z nichž 20 je chráněných). Že za oběť kratochvíli francouzských lovců padne ročně kolem 17 milionů kusů pěvců a mezi mrtvými jsou často i ti „puštění na svobodu“, vysílení, zranění po zápase na větvi nebo při nešetrné manipulaci s lepidlem/ředidlem. A pochopitelně dodávají, že je celá praxe krutá a barbarská. Na tato obvinění pak zareagoval i prezident Emmanuel Macron, který loni snížil počet udělených loveckých licencí pro čižbu na polovinu. Tedy na 6000.

Zákaz kvůli jednotlivcům? Nepřipadá v úvahu

Lovci-čižbaři, sdružení například v asociaci de Défense des Chasses Traditionnelles à la Grive, se zase hájí tím, že valná část argumentace jejich odpůrců pochází z fingovaných nahrávek, nebo se týká lovců neregistrovaných. „Ptáci chycení na lep nejsou nikdy usmrcení, ale v plné kondici. Pokud patří mezi pětici ohrožených druhů, máme dovoleno je využít v kleci jako appelants, ale pak je vždy pustíme na svobodu.“ Že nejspíš někde dochází k porušování podmínek, daných směrnicí o ptácích? „Ano, i to je samozřejmě možné. Kvůli několika narušitelům ale přece nepostavíme mimo zákon celou aktivitu, ne? Jen proto, že někdo jede po dálnici 200 km/h, nezakážeme přece auta a dálnice, ne?“

Lidé z LPO útočí i na proces kontroly a dodržování kvót čižby. Dozor v terénu o rozloze 31 400 kilometrů čtverečních má zajišťovat 50 pracovníků francouzské Národní lovecké asociace. Dílem tedy těch, co se sami na čižbě podílejí. Jim pak mají jednotliví lovci na konci sezóny předat „lovecké deníky“ s vlastnoručními záznamy toho, co vlastně ulovili.

„Co je tohle prosím za kontrolu?“ ptá se Yves Verilhac z LPO. „Francie je výjimečná tím, že je jedním z předních světových lídrů v ochraně biodiverzity a dost často dává lekce ostatním zemím. Přitom si udržuje La chasse à la glu jako svou osobitou výjimku. Což je výjimka, na kterou rozhodně nemůže být hrdá.“

---

reklama

---