https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/ivan-brezina-vrazdici-delfini?sel_ids=1
reklama
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Ivan Brezina: Vraždící delfíni

14.1.2011 | PRAHA
Mírumilovné zvíře? Kdepak, podle Ivana Breziny krvelačná bestie.
Mírumilovné zvíře? Kdepak, podle Ivana Breziny krvelačná bestie.
Foto | Bodhi Surf School / Flickr
Společný předek primátů a delfínů žil asi před 95 miliony let. Když jsme se s nimi vývojově rozešli, přesunuli se předci delfínů do moře. Buďme rádi, že s nimi nemusíme sdílet souš. Delfíni jsou totiž pěkné svině.
 

Delfíni bývají často považováni za "duchovní zvířata". Čínský vědec Hsu Seng-sung je dokonce považuje za potomky mimozemské cvilizace, která prý kdysi na Zemi našla útočiště před katastrofou na vlastní planetě. Delfíní kultura je údajně rozvinutější než naše a delfíni jsou mnohem inteligentnější než my. Jak to ten Číňan ví? Delfíni mu to sdělili telepaticky, když s nimi plaval v moři. A podělili se s ním i o další "hluboké pravdy"...

Máte doma cédéčko s ‚uklidňujícími’ hlasy delfínů, které připomínají spíš skřípot cirkulárky? Sníte o tom, že si jednou s delfíny zaplavete? Prý je to takřka mystický zážitek, a navíc to léčí autismus, duševní poruchy a rakovinu. Jenže tohle tvrzení nemá žádný vědecký podklad. Je to asi stejný nesmysl, jako kdybyste věřili, že vás vyléčí rochnění v rybníce plném kaprů. Jistý rozdíl tu ale je – kapři se vás na rozdíl od delfínů nebudou pokoušet zabít.

O agresivitě delfínů ví své třeba Marek Němec, který si v roce 2008 zaplatil ‚koupání s delfíny‘ na Kubě. „Nejdřív jsem dostal silný úder ocasní ploutví,“ řekl serveru iDnes. „Poté jsem ucítil silný náraz na hrudník.“ Delfíní samec zaútočil Němcovi přímo na srdce – díky zvukovému sonaru totiž zvířata ‚vidí‘ vnitřní orgány. Pak ho chytil za nohu a stáhnul pod hladinu, takže se Němec málem utopil. Naštěstí ale zasáhl instruktor, který delfína zahnal údery obušku. Tohle ‚duchovní setkání‘ Němec přežil jen zázrakem. Kromě šoku si z něj odnesl ošklivě pokousanou nohu a rozsáhlé podlitiny na hrudníku.

Budou sedět v parlamentu?

Ještě pořád věříte povídačkám o tom, že delfíni zachraňují posádky ztroskotaných lodí? Že tonoucí podplavou, posadí si je na hřbet, dovezou ke břehu a na rozloučenou jim ještě zamávají ploutví? Možná se to občas stane. Příběhy nešťastníků, které delfíni naopak odtáhli z mělčiny na širé moře, už ale nemá kdo vyprávět. Že k tomu nejspíš čas od času dochází, naznačují případy napadení koupajících se lidí sexuálně vyhladovělými zvířaty. V červnu 2002 vzrušil Británii nadržený delfín Georges, který se na plážích u města Weymouthu pokoušel s plavci pářit tak vehementně, že jich několik málem utopil. V červenci 2003 proběhla americkými médii zpráva o sexuálním útoku delfína na herečku Demi Moore. „Delfíní sex je v podstatě znásilnění,“ říká kalifornská oceánoložka Miriam Goldstein. „Gang dvou až tří samců oddělí od hejna mladou samici a nutí ji k páření. Často jí nedají pokoj celé dny. Pokud odmítá, koušou ji, mlátí hlavami a drží pod vodou, aby se začala topit.“

Ekologisté se nám snaží namluvit, že se delfíni zásadně odlišují od ostatních zvířat a jsou našimi vodními ‚bratry‘. Je pravda, že delfíni mají velký a složitě stavěný mozek. To ale ještě není znakem inteligence – velký mozek má třeba i kráva. Některé aktivisty to ale vede ke snahám přiznat delfínům nejrůznější práva včetně statusu ‚osob‘. Podle amerického filozofa Thomase Whitea jsme si s delfíny rovnocenní. Další myslitelé by chtěli prosadit, aby delfíni a šimpanzi měli své zástupce ve světových vládách. Zkuste si představit, že by kromě Davida Ratha nebo Marka Bendy seděli ve sněmovně ještě další slizcí tvorové.

Delfíni mají ‚jména‘, tedy osobní zvukové charakteristiky, podle kterých se navzájem rozlišují. Poznávají sami sebe v zrcadle a chápou pojmové sekvence tvořící věty. Rozumějí asociacím a umějí si věci promýšlet předem. Mají schopnost empatie, umějí používat nástroje a dovedou spolupracovat v rámci hejna. Zamrazilo vás z toho? To samé dokážou i papoušci, opice nebo psi. Mnohem chytřejší než delfíni jsou třeba prasata. Ta jsou schopna porozumět nejen významům slov, ale i abstraktních obrazců. Mají komplexní sociální chování a ‚osobní identitu‘, založenou na rozdílech pachů jednotlivých členů prasečí tlupy. A když pašíka naučíte jednoduchou počítačovou hru, dosáhne v ní lepších výsledků než tříleté dítě. Vzpomeňte si na to, až se zakousnete do šťavnatého ovaru.

Krvavá zátoka

Asi největším propagandistickým kouskem obránců delfínů byl film The Cove (Zátoka), který v roce 2009 natočil bývalý fotograf časopisu National Geographic Louie Psihoyos. Snímek, který dostal Oscara za nejlepší dokument, vznikl v japonském městě Taidži. Každý rok tu probíhá velký hon na delfíny. Rybáři na loďkách zaženou tisíce zvířat do zátoky, kde je pak zabijí ranami železnou tyčí do páteře. Při přesném zásahu je delfín ihned mrtvý. Tento způsob porážky předepisují japonské zákony, protože je to humánnější, než kdyby rybáři zvířata podřezávali. Lov delfínů je v Japonsku legální úplně stejně jako v Evropě lov bažantů nebo jelenů. Rozdíl je jen vizuální a emoční – moře zrudne krví, takže to na první pohled vypadá děsivě. Právě proto se taky do Taidži sjíždějí ochránci zvířat z celého světa, pro které se zátoka stala ikonou domnělé lidské krutosti na ‚ubohých delfínech‘.

Louie Psihoyos vyrobil jednostrannou agitku ve stylu Hitlerovy propagandistky Leni Riefenstahl. Ukázalo se třeba, že najatí herci ve filmu záměrně dráždí rybáře a obyvatele Taidži necudnými posunky, aby je vyprovokovali k útokům na filmaře. Pak to vypadá, že Japonci jsou agresivní kreatury. Západní potápěčka ve filmu s pláčem popisuje utrpení ‚němých tváří‘. Vyšlo ale najevo, že při natáčení tohoto emotivního záběru zrovna žádný lov neprobíhal. Když prasklo, že podobných manipulací obsahuje film celou řadu, britský deník The Guardian se Japonců zastal. Citoval japonské rybáře, kteří říkají, že někdo jí krávy, a někdo prostě zase delfíny. Přesně tak odhalil kulturní šovinismus, na kterém je ochrana delfínů založena.

„To, co dělají Japonci, je neospravedlnitelné a neuvěřitelné mučení,“ řekla týdeníku Respekt americká psycholožka a advokátka delfínů Diana Reissová. Má pravdu – je to úplně stejné mučení, jaké doprovází vznik šunky, řízku nebo guláše na vašem talíři. Představte si, že by k nám vtrhla skupinka Indů, natočila libovolná česká jatka a pak by začala křičet, že jsme barbaři, kteří vraždí ubohé krávy – „nádherná zvířata nadaná vysokou inteligencí“. Uctívači skotu by mohli zmanipulovat světové veřejné mínění podobně, jako se to podařilo uctívačům delfínů. Japonci milují šťavnaté delfíní stejky. No a co? Je jen a pouze jejich věc, co mají na talíři. Pokud jim do toho chceme mluvit, jsme stejně necitliví hlupáci, jako by byli indičtí bojovníci proti našim šťavnatým hovězím stejkům.

Úsměv? Ne, jen antropomorfizace

Pokrytectví delfíních advokátů nejlépe odhalují čísla. V Japonsku se každoročně uloví asi 23 000 delfínů a sviňuch. Dalších několik set kusů je každý rok zabito na Faerských a Šalamounových ostrovech, v Peru, na Havaji a na několika dalších místech, kde má pojídání delfíního masa kulturní tradici. Jen v Evropské unii je přitom každý rok ‚krutě povražděno‘ kolem 360 milionů prasat, koz, ovcí a skotu plus několik miliard kusů drůbeže. Nad smutným osudem delfínů proto může ronit slzy buď důsledný vegetarián, nebo totální cynik. Ve skutečnosti jsme totiž tisícinásobně větší barbaři než Japonci.

Základním problémem je, že zvířata poměřujeme svými předsudky. Na první pohled to třeba vypadá, že delfíni nemohou být zlí. Vždyť se stále smějí… Jenže to je typická antropomorfizace – nesmyslné přisuzování lidských vlastností zvířatům podle povrchních dojmů. Svaly obličeje ve skutečnosti delfínům neumožňují vyjadřovat emoce. ‚Smějí‘ se, i když se chystají vraždit vlastní mláďata. Delfíní ‚úsměv‘ je asi stejný nesmysl jako ‚krvelačně rozevřená tlama‘ žraloků. Ti se kvůli zvláštní anatomické stavbě musejí stále pohybovat a otevírat tlamu, kterou jim voda proudí k žábrám. Vypadá to, že se vás snaží kousnout. Divíte se, že kriticky ohrožení žraloci na rozdíl od ‚smějících se‘ delfínů ekologické aktivisty skoro nezajímají? Veřejnost by na jejich záchranu nedala ani pětník. Kampaň na záchranu žraloků sice vede třeba Světový fond na ochranu přírody, ale mediálně o ní skoro není slyšet – na rozdíl od ochrany pand, velryb, tuleňů a dalších "hodných a roztomilých" zvířat, na která každý rád přispěje.

Poměřování přírody mediálními mýty a předsudky bývá někdy označována jako ‚disneyfikace‘. Názor na delfíny si totiž od dětství podvědomě tvoříme podle Filipa z komiksů Walta Disneye. Ten dobrosrdečný a laskavý mořský brach je ale stejně hloupě kýčovitý a sentimentálně nepravdivý jako Bambi, Lví král nebo 101 dalmatinů. Odvozovat od Filipa vlastnosti skutečných delfínů je podobná pitomost, jako kdybyste si mysleli, že se včely chovají stejně jako Mája s Vilíkem.

Zabíjejí vlastní mláďata

Podle dnes asi nejrozšířenějšího nesmyslu jsou delfíni mírumilovná a altruistická zvířata. Ve skutečnosti jsou to ale krvelačné bestie, které zabíjejí pro zábavu. Smutná pravda se ukazuje až během posledních dvaceti let. Zhruba od roku 1990 začali mořští biologové nacházet u pobřeží Skotska stovky mrtvých sviňuch – blízkých příbuzných delfínů. Na první pohled bylo zřejmé, že zvířata zemřela násilnou smrtí. Pitvy odhalily mnohonásobné zlomeniny žeber a páteře, rozsáhlé traumatické poškození vnitřních orgánů a vnitřní krvácení. Některé sviňuchy měly dokonce proražené plíce a svaly utržené od kostí. Něco je doslova umlátilo k smrti. Ale co?

Když byly na bocích jedné z obětí nalezeny otisky zubů, ukázalo se, že přesně pasují na tlamu delfína tuponosého. Turistům se pak podařilo nafilmovat útok několika delfínů na sviňuchu. Nejdřív ji vyhazovali nad hladinu jako míč. Když je hra přestala bavit, zabili ji několika údery zobákovitých spodních čelistí. Ty delfínům slouží jako výkonná zbraň. Pokud ve vodě vyvinou velkou rychlost a narazí čelistí do protivníka, je to jako rána kladivem.

Proč delfíni zabíjejí sviňuchy, je zatím záhada. Jisté je, že nejde o jejich kořist. Delfíni sviňuchy nežerou, a jakmile je zvíře mrtvé, ztratí zájem a plavou pryč. (‚Krutí‘ Japonci se tedy chovají pochopitelněji – zabíjejí delfíny kvůli masu.) Krutost delfínů není možné vysvětlit ani snahou odstranit potravní konkurenci, protože sviňuchy žerou jiné druhy ryb. Agrese bez příčiny je přitom v přírodě velmi vzácná. Mladí delfíní samci si možná na sviňuchách vybíjejí neukojený sexuální pud nebo trénují lov. Podle nejpravděpodobnějšího vysvětlení se ale prostě jen baví, stejně jako když gang dětí ze sídliště zmasakruje kočku. Počty zabitých sviňuch přitom od počátku devadesátých let prudce rostou. Zdá se, že delfíni si krutou zábavu mezi sebou doporučují.

Ještě děsivější věc ale v lednu 2008 odhalil televizní dokument Delfíní vrahové. Filmaři v něm popisují, že u břehů Severní Ameriky začalo moře vyplavovat mrtvá mláďata delfínů. Vědci si nejdřív mysleli, že je zabily rázové vlny ze zkoušek nových námořních zbraní nebo podmořské odstřely při instalaci ropných plošin. Pak se ale ukázalo, že mají stejná zranění jako mrtvé sviňuchy. Videozáznam ukázal delfíního samce, zabíjejícího mládě. Trvalo mu to tři čtvrtě hodiny. Počínal si velmi pomalu a systematicky, jako kdyby si to užíval…

Chudáci žraloci!

Kdybychom delfíny poměřovali lidskými kulturními standardy (což by byl ale nesmysl, respektive jen další antropomorfizace), mluvili bychom o infanticidě. Naprostá většina společností posledních několika tisíc let ji odsuzovala jako absolutní zlo a neomluvitelný zločin. Jak se budete s tímto vědomím cítít při poslechu cédéčka s "léčivými" hlasy našich "vodních bratří"?

Hysterie kolem ochrany delfínů navíc odhaluje, jak obrovsky se necháme manipulovat mediálními mýty. Na Západě delfíny v šedesátých letech zpopularizoval americký seriál Můj přítel delfín. Kdyby jeho tvůrci udělali hlavním hrdinou žraloka, světová veřejnost by se dnes dojímala nad smutným osudem paryb. Těm ale mediálně nesmírně uškodily Spielbergovy Čelisti – hloupý film plný nesmyslů.

Žralokům přitom na rozdíl od delfínů opravdu hrozí vyhynutí. Může za to obrovská obliba polévky ze žraločích ploutví. Bohatí Číňani, kteří věří v zázračně posilující vliv této lahůdky, jsou za jedinou misku polévky ochotni zaplatit až 400 dolarů. Celosvětový obrat obchodu s výchozí surovinou se odhaduje na 1,2 miliardy dolarů. Pro rybáře nemá žraločí maso cenu, takže jim prostě zaživa uřežou ploutve a zmrzačená těla hodí zpátky do moře. Riziko napadení žralokem je podle statistik menší, než že do vás uhodí blesk. Žraloci každoročně na celém světě zabijí méně než deset lidí. Rybáři za rok uloví desítky milionů žraloků. Početní stavy některých druhů se za posledních dvacet let snížily až o 90 %. ‚Krvelačné bestie‘ tedy nejsou oni, ale my. Žraloci by měli mít hrůzu z nás, ne my z nich.


reklama

Další informace |
Psáno pro časopis Maxim.
foto - Brezina Ivan
Ivan Brezina
Autor je novinář. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy vystudoval systematickou biologii a ekologii.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jen male doplneni - 15. 1. 2011 - Ivan Brezina

Terminy "mirumilovne zvire" a "krvelacna bestie" jsou priznane antropomorfizace, stejne jako moje zamerne nadnesene tvrzeni v uvodu, ze delfini jsou "pekne svine". Ve skutecnosti v souvislosti se zviraty terminy "dobro" a "zlo" nemaji zadny vyznam. Zvirata na rozdil od lidi moralku neznaji, a proto se chovaji jak jim veli priroda. Hodnotit nam to neprislusi. Clanek je prave o tom, ze divat se na delfiny jako na roztomile a hodne brachy je nesmysl.

Jen male doplneni - 15. 1. 2011 - fafnir

Ivan Brezina
myslím,že se z vás někteří pominou.Ale samozřejmě máte pravdu.Třeba další roztomilá zviřátka,tučňáci.Na filmových záběrech vidíme,jak stojí na kraji ledu nebo útesu a pak první"odvážlivec" skočí do vody a po chvíli další.Hoyuby odvážlivec,nejslabší člen je tam shozen,aby se zjistilo,zda ve vodě není kosatka nebo jiný predátor,proto až když vyplave následují další.Atteborough ukazoval ve svém filmu jak šimpanzi loví jiné menší opice a tak by se dalo pokračovat.

Jen male doplneni - 15. 1. 2011 - Ivan Brezina

Simpanzi nejen ze lovi jine opice, ale jejich tlupy proti sobe navzajem vedou hotove vyhlazovaci valky. To same delaji treba i krysi klany, jak hezky popisuje Konrad Lorenz. Delat to lidi, mluvime o genocide.

Jen male doplneni - 15. 1. 2011 - Pavel Cincera

Ale na tom neni nic spatneho, ze se zvirata chovaji jako zvirata. Ostatne jsou to zvirata:) "Polidstovani" zvirat vede povetsinou ke spatnym koncum - lide jsou casto nemile prekvapeni a pak reaguji s nadmernou razanci, kdyz zjisti ze roztomile zviratko udela neco "spatneho". (Nemusime hledat exoticke priklady - videl jste kocku hrajici si s mysi nebo krtkem?) Navic skutecne chovani zvirat pozorovane v prirode je hrozne zajimave a udelat si z nich tvory z pohadek pro deti nas obira o prilezitost k poznani a vlastne nas ochuzuje.

Jen male doplneni - 16. 1. 2011 - M.Z.

Tak tak. Mame strasne roztomileho psa, fenu labradora. Nejvic ji bavi (krome olizovani vsech panu a panicek a neustaleho roztomileho vrteni ocasem) skakat do vody a prinaset panickovi vhodny klacek. Vzdycky kdyz ten hozeny klacek ve vode uchopi a dostane se na pevnou pudu, nekolikrat vyrazne prasti tim klackem na obe strany. Ve sve hravosti si totiz predstavuje, ze to je panickem ulovena zver, kterou nejprve nutno ucinne usmrtit prerazenim patere

:) - 17. 1. 2011 - Dana

A na roztomilé bráchy homouše jste zase, jako obvykle, zapomněl.

Špatně pochopeno - 16. 1. 2011 - nii

Pane Březino, vždyť vy sám dokládáte, že se delfíni chovají skoro jako lidi! Jsou to svině, vraždí, znásilňují, hubí jiné tvory jen tak pro zábavu. Navíc byste mohl dohledat, že dokonce dokážou i lhát! Takových lidských vlastností, to nemůže být náhoda!

Redakci - 16. 1. 2011 - Bedřich

Kdyby to bylo napsáno pro Ekolist (myslím tím formu), tak je to vcelku zajímavý článek o etologii delfínů... Bohužel je to psáno pro periodikum, kde je, dle mého názoru, obsahová forma až na druhém místě...Není to škoda přejímat na tento web články zrovna tohoto typu?
Hezký den

Redakci - 16. 1. 2011 - fafnir

Bedřich
mění tato okolnost samotný fakt?Nebo se nemůžete smířit s tím,že nabourává zelené klišé hodná neviná zvířátka versus zlý škůdce člověk.

Redakci - 16. 1. 2011 - Bedřich

Fafnire, sice byl příspěvek přímo adresován redakci...Pomalu již budu psát reakce na ty Vaše formou Ctrl+C a Ctrl+V: Nic takového jsem nenapsal, ba naopak: ,, ... je to vcelku zajímavý článek o etologii delfínů..."! Ale zrovna na Ekolist chodím kvůli tomu, že se zde dají číst normální zprávy a informace z oblasti ekologie a životního prostředí. Bulvárních zpráv (kam bych já osobně tento článek řadil) je všude okolo nás každý den nadbytek. A například výraz autora:,,Delfíni jsou totiž pěkné svině." mě zde na Ekolistu překvapil..

A Vy už by jste měl také trochu číst obsahovou formu textu a ne jen řazení slov za sebou, neboť jste se již stal mnohem větším extrémistou než mnoho ekologistů dohromady(samozřejmě na opačné straně) a za vším vidíte "spiknutí" ekologistů. Mimoto, máte něco proti zelené? A na nějaké Vámi uváděné klišé Vám mohu odpovědět jen to, že "papír snese všechno"! Normální člověk posoudí obsah sdělované informace a vezme si z ní, dle dosavadní osobní empirie, to objektivní. Takže mě jen tak někdo nějaké klišé o "hodných zvířátkách" nevnutí - neboť jsem z vesnice a i když vím, že např. kravička je hodné a užitečné zvířátko co nám dává mléko a maso, tak pořád je to 6q zvíře vždy do určité míry nevyzpytatelné! Nebo co třeba dovede houser, ale i králík, když je v úzkých...

Děkuji opět za "podmětnou diskuzi" a přeji hezký den

Redakci - 16. 1. 2011 - fafnir

Tak se vám Bedřichu omlouvám
mylně jsem soudil,že jste jeden z těch co vidí přírodu čistou myslící a člověka jako nepatřičné zlo.
Zelenou barvu mám celkem rád,například trávu,živý smrk,nebo na semaforu.Nemám rád zelené maso,politiky a NGO.
Na rozdíl od vás článek nepovažuji za bulvární,ale zajímavý i z hlediska přírody.Spíše bych za bulvár považoval článek typu "Zachráníme klima"Navíc soudím,že článek byl reakcí na jedno tvrzení,že zvířata nejsou k sobě krutá,to jen člověk.Ono ani tak nejde o krutost,můžeme li u zvířat mluvit v těchto kategoriích,spíše o racionalitu přežití.Názory jsou však od toho, aby se různily.
No nic, ještě jednou omluva a hezký večer.

Redakci - 16. 1. 2011 - Bedřich

Fafnire, právě proto jsem se snažil poukázat na formu tohoto článku. Neboť zde na ekolistu se mnoho článků "Zachráníme klima" nenachází - redaktoři(a měl jsem i tu čest s jednou z redaktorek se osobně setkat) se zde snaží o objektivní náhled na věc, ačkoliv to musí být velmi těžké oprostit se od svého názoru na dané téma. A dle mého se jim to i daří! Takový článek se mi čte dobře.
Děkuji B

Delfíni jsou pěkné svině - 16. 1. 2011 - M.Z.

Ja rozhorceni pana Bedricha nechapu. V zminene vete jsou tri zcela korektni slova pouzivane bezne v biologii: "delfíni" "pěkné" "svině" chapal bych tedy pripadnou vyzvu ekolistu, at napisi neco nemene zajimaveho take o etologii svini

odpověď panu Bedřichovi - 16. 1. 2011 - Jan Stejskal/Ekolist.cz

Já Bedřichovu postoji rozumím. Vysvětlení M.Z. je sice pěkný pokus:-), ale nebudeme dělat, že nechápeme, co tím chtěl pan Bedřich říct. Ostatně není první, kdo nám dal vědět, že se mu forma článku nelíbí. Já sám jsem si říkal, že se tady na Ekolistu snažíme mít pokud možno věcné a slušné diskuse, a kdyby v nich někdo o někom řekl, že je pěkná svině, vadilo by nám to. No a teď to tady máme rovnou v článku! Vysvětlení konkrétně ke "sviním": Připadá nám, že to Ivan Brezina použil ve zřetelné nadsázce, proto jsme ho nenutili, aby to změnil třeba na lehce jemnější slovo "potvory" (on sám si ale zřejmě uvědomil, jak "silně" to v kontextu ostatních článků na Ekolistu zní, takže se k tomu vrátil ještě v poznámce v diskusi). Vysvětlení obecnější k celému texu: Článek byl zveřejněn v rubrice "Názory a komentáře", ve které redakce záměrně nechává "mantinely" jak obsahu, tak formy dost široké. Už od vzniku Ekolistu.cz v roce 1997 nakládáme s texty do této rubriky mnohem benevolentněji než se všemi ostatními rubrikami, protože chceme mít na webu nějaký prostor pro co nejsvobodnější diskusi (což se týká i formy). Věříme, že je to potřebné - i za cenu toho, že se v této rubrice občas objeví článek, který ze stylu běžného na Ekolistu vybočí. Za redakci zdraví
Jan Stejskal

odpověď panu Bedřichovi - 17. 1. 2011 - Bedřich

Děkuji mnohokrát za odpověď a přeji mnoho sil do další úspěšné práce!

odpověď panu Bedřichovi - 17. 1. 2011 - Ivan Brezina

Pane Stejskale, ja mel proste pocit ze pisu pro inteligentni lidi, kteri priznanou nadsazku v esejistickem textu odhali. Az po publikovani clanku mi doslo, ze formalni inteligence nekdy bohuzel znamena i to, ze jeji nositel chytre vytrhava veci z kontextu a pouziva je jako zbran proti nositeli jinych nazoru. Takze jsem to radeji jeste dovysvetlil v poznamce. Ale vlastne je to docela komicke. Do clanku o lidech bych vyraz "svine" nikdy nepouzil, tam uz je to za mou osobni hranici. No a vidite, tady srovnavam dva zvireci druhy (delfiny a prasata domaci v prenesene vyznamove forme) a stejne se zase najde nekdo, komu to vadi:-)).

Delfíni jsou pěkné svině - 17. 1. 2011 - Bedřich

M.Z. těmto klasickým pejorativním označení rozumí už děti v předškolním věku, tak si tu nehrajme na "korektní slova".

Já nejsem rozhořčen, jen mi forma textu zrovna nesedí na web tohoto zaměření a této úrovně. Každý alespoň trochu vnímavý člověk dokáže posoudit úroveň volnosti vyjadřování v určité situaci(přijímací pohovor vs. posezení v hospodě s přáteli) - tudíž i formu textového sdělení pro čtenáře.

Jestli se nemýlím(pokud ano, tak mne prosím pane Brezino opravte), tak tento článek byl původně určen pro poněkud odlišnou skupinu čtenářů, které je také text přizpůsoben/pokud je platný můj předpoklad, že Ekolist a Maxim nemají stejnou zájmovou skupinu čtenářů/.

Pan Brezina umí psát velmi čtivě a umí se velmi dobře přizpůsobit cílové skupině. Viz. článek VLJ (Outdoor vs. Maxim), proto jsem také napsal, jestli není škoda, přejímat na Ekolist články tohoto typu.(Tím spíš, když autor má spoustu jiných článků).

Delfíni jsou pěkné svině - 17. 1. 2011 - Ivan Brezina

Proc myslite ze je dulezite pro koho jsem puvodne clanek psal? Podle mne jde jen o to, jestli informace sedi, jejich serazeni tvori logicky retez, text prinasi nejaky novy pohled na vec... Opravdu se chcete zabyvat jednim dilcim slovickem? To byste se pak ochudil o podstatny rozmer reality. Na FSV UK jsem jako student jezdil s partou pedagogu na vandry, ktere pravidelne koncily prave ve vami zminovane hospode. Uroven vyjadrovani (tedy jeho formalni stranka) tam logicky doznala jisteho posunu od toho, jak jsem zminene socialni vedce znal z prednasek. Povazte, dokonce tam vzduchem letaly i vulgarismy mnohem tvrdsi nez "svine"! Ale pritom jsme se presto stale bavili o masmedialni krajine a jejich presazich do semiotiky, psychologie, sociologie atd. A prave tyhle odborne debaty paradoxne povazuju za to nejpodnetnejsi, co jsem si z te skoly odnesl. Od te doby se vzdycky divam v prve rade na obsah sdeleni, a ne na formu. A od te doby mne taky nejvic bavi cist informacne zasycene texty, ktere pracuji s "cizorodymi" jazykovymi prvky a balancuji na hrane ruznych diskursu. Nebo treba takovy Hrabal, Hasek, Klima – taky byste je odsoudil, protoze nekde napsali slovo "hovno"?

Hxxxo (=hovno; prosim kdyz tak zcenzurovat jen tuto cas nadpisu) - 17. 1. 2011 - M.Z.

Pred casem jsem si precetl rozhovor s basnikem Pavlem Srutem v rubrice "Kultura" na Novinkach.cz. Daval tam ukazky dobove korespondence Voskovce s Werichem. O "hovnopolitice" delane "hovnopolitiky" v tom tehdejsim "hovnostate" (dle vyjadreni V&W; bylo to o politice 60 - 70 let minuleho stoleti). Chcel jsem taky prispet poznamkou - o dnesnich hovnoctenarich :-) Byla to replika na stiznost jineho navstevnika, ze (zatimco v clancich o ruznych blbostech byva klidne i 10 000 reakci tak tam nebyla skoro zadna) kulturni rubriky novin a casopisu dnes skoro nikdo necte. Slovo "hovno" mi redakcni system Novinek.cz ale nepropustil. (Pouzil jsem pak podkerkonosske "houno", coz proslo.) Ve verejnem internetovem prostoru je slovo "hovno" proste povoleno jenom basnikum... :-)

Hxxxo (=hovno; prosim kdyz tak zcenzurovat jen tuto cas nadpisu) - 17. 1. 2011 - Ivan Brezina

Vulgarismus je vzdy zalezitosti kontextu. Existuje spousta kontextu, ve kterych to slovo, ktere citujete, muze skutecne znit jako urazka. A pak existuje spousta kontextu, ve kterych je jeho pouziti zcela na miste. Nejen ze tam nema vulgarni rozmer, ale navic je to vitane ozvlastneni, ma to poetickou funkci... No proste tam sedne jako "prdel na hrnec":-)) To slovo pritom zustava stale stejne. Prave v tom spociva kouzlo jazyka a umeni spravne ho pouzivat. Vsechno je to o kontextu a o volbe vyrazovach prostredku tak, aby odpovidaly zvolenemu stylu. Ti vise zmineni socialni vedci by mluvili o "funcni stylistice". Jenze ja kdyz dam do eseje o delfinech slovo "svine", hned mne tu ruzni mravokarci sezerou...

Delfíni jsou pěkné svině - 17. 1. 2011 - Bedřich

Pan Brezina, dovolte mi, abych shrnul obě reakce na můj příspěvek do tohoto jednoho.

Nejprve o kontextu a řazení slov: To patřilo jen a pouze panu fafnirovi v kontextu historie zdejších diskusí. A uznejte, že jeho první reakce na můj příspěvek byla poněkud offtopic.

A prosím neberte to to jako osobní útok(trochu to tak na mě působí, že jste si to vzal osobně)! Já nemám nic proti informacím v tomto článku(jak jsem již několikrát napsal), ani proti Vám jako autorovi - to že s Vámi v některých názorech nesouhlasím přece neznamená, že bych měl mít hned něco proti Vaší osobě, to by bylo poněkud nízké./A zase si tolik nevěřte, že Vás naháním po internetu a snažím se jakýmkoliv způsobem hanit Vaše články:D/ Dokonce nemám nic ani proti formě textu a užití slovních tvarů a spojení v článku - jejich použití v kontextu chápu (např.v dnešní době duo Svěrák&Smoljak považuji za mistry v užívání peprných výrazů).

Jediné co jsem konstatoval bylo, že forma tohoto článku je pro tento web nezvyklá - tím byla dána otázka pro jaké čtenáře byl článek psán, což je podle mého důležité( v NY Times také neotisknou článek z Blesku byť bude o sebeznámějším americkém makléři). A spojení "...pěkné svině." jsem již jen vybral jako charakterizaci této formy.

Na PřF UK jsme samozřejmě také měnili úroveň vyjadřování při různých situacích a nikdy bych si nedovolil bavit na stejné úrovni při zkoušce s pedagogem s kterým jsem totožné téma rozebíral týden před Zk v hospodě - to je přirozené a proto také můj původní dotaz. A s osobním přínosem těchto debat na nižší formální úrovni s Vámi 100% souhlasím.

Děkuji za zajímavý článek, hezký den.

Delfíni jsou pěkné svině - 17. 1. 2011 - Ivan Brezina

Nebojte, jako osobni utok to neberu, tak vztahovacny nejsem. Zdejsi diskuse je zajimava a podnetna a nuti mne zamyslet se. Jen opakuju, ze forma by pro vnimaveho cloveka nemela byt az tak rozhodujici. Nejhezci a nejpodnetnejsi texty se podle mne vyznacuji tim, ze formalni zanrove charakteristiky prekracuji. Vsimnete si treba, ze skutecne vzdelani lide ani v odbornych textech nepouzivaji cizi slova – to je jen mlha vypoustena temi, kteri vlastne nemaji co rist. Tim samozrejme nerikam, ze zrovna muj text je nejaka literarni perla:-))

Redakci - 17. 1. 2011 - Ivan Brezina

Bedrichu, vy sam byste mel cist obsahovou frormu textu a ne razeni slov za sebou. A vy sam vyste se mel ridit svym vlastnim konstatovanim "normalni clovek posoudi obsah sdelovane informace a vezme si z ni, dle dosavadni osobni empirie, to objektivni". Co totiz totiz myslite ze je dulezitejsi – forma nebo obsah? Muj clanek neni odborna studie, ale esej, tedy zanr ktery uz z definice pracuje s priznanou subjektivitou. Pokud pojednavam o antropomorfizaci prirody, mohu jako doklad tohoto postupu napsat, ze "delfini jsou pekne svine". Je to priznana jazykova hricka, myslenkovy konstrukt, slouzici k ozvlastneni textu, rozumite? Rekl bych ze rozumite velmi dobre, ale kdyz proste vidite u textu moje jmeno, hledate, co byste na mne vytahl. A kdyz uz nemuzete rict nic proti faktum, vytahnete jednu dilci formulaci a mydlite mne s ni pres hlavu.

Souhlasím... - 17. 1. 2011 - Honza Smola

Souhlasím s tvrzením, že pojmy "dobro" a "zlo" vlastně neexistují. To až lidé se rozhodli označovat těmito pojmy věci a události, které vedou k utrpení, násilí nebo naopak k pomoci bližnímu. Příroda je proto tak úžasná a fascinující, že nezná žádné meze. Jinými slovy: "Nic jí není svaté". Možná to byl a je důvod křesťanských církví vést proti nepřátelské a bezbožné přírodě svatou válku, kterou ovšem pod vlivem křesťnských dogmat vedeme až do současnosti. Zmiňovaní delfíni i tak pro nás zůstanou obrovským zdrojem inspirací pro další a další vědecká bádání. Rozdíl mezi delfínem a člověkem je však zásadní. Zatímco delfín není zodpovědný za následky a důsledky svého chování, člověk ano. I my, pokud budeme chtít, můžeme pro zábavu zabíjet. Ostatně leckdy tak činíme. Pokud budeme chtít, můžeme likvidovat životní prostředí sobě i jiným živočichům. Můžeme loupit, krást, ničit. Máme svobodu dělat všechny tyhle věci. Jen my, lidé, si ale můžeme klást otázku, kam nás takové chování posune, jaké důsledky a následky bude pro nás mít a zda se takto chovat vůbec chceme.

Souhlasím... - 17. 1. 2011 - Josef

Atrbitrem dobra a zla v přírodě, nechť je sama Matka příroda. Nevnášejme do toho naši (vcelku dosti tristní) lidskou morálku.

Souhlasím... - 17. 1. 2011 - Honza Smola

Jistě, jistě, v tom s Vámi naprosto souhlasím, že naše morálka je mnohdy na hlavu postavená, ale abych sám sobě mohl zodopvědět otázku, co vlastně dělat chci a proč, měl bych sám sobě zodpovědět otázku, zda to, co hodlám udělat je (třeba jen z mého úhlu pohledu) dobro nebo zlo. Jinak Matka Příroda, a o tom jsem přesvědčen, reaguje i na celoplanetární energie, jež uvolňují lidé, a mění je na hmotnou podobu. Jednoduše řečeno, pokud se nalezne dostatečné množství lidí, kteří budou smýšlet stejně, mohou spustit větrné smrště, bouře či zemětřesení. Lidé mají ohromující schopnost měnit energii svých myšlenek do hmotné podoby. Stále si to dost dobře neuvědomujeme...

Bedřichu,Bedřichu.. - 17. 1. 2011 - fafnir

vy jste se ohrazoval proti formě a mluvil jste něco o inteligennci.Jak vidíte,začíná se nám tu objevovat smolova duchařina.Tak byste se měl p. Březinovi omluvit,jako jsem se omluvil já vám.

Bedřichu,Bedřichu.. - 17. 1. 2011 - Bedřich

:D fafnire, p.Brezinovi jsem již odpověděl, snad již budu pochopen...

Souhlasím... - 17. 1. 2011 - Ivan Brezina

To je zajimava otazka, jestli delfin je ci neni odpovedny za to, co dela. Na prvni pohled je to nesmysl (zvire nema prava a tudiz nemuze mit ani povinnosti, a obracene). Jenze v clanku zminovany Thomas White tvrdi, ze delfini nam jsou rovnocenni. Dalsi autori "lidska prava" priznavaji treba i velrybam. Pokud maji pravdu, bylo uplne v poradku, kdyz se ve stredoveku soudila a popravovala zvirata za "zlociny", ktere spachala. Viz treba: http://watertrough.blogspot.com/2008/06/pig-pig-hung-for-murder.html

Souhlasím... - 17. 1. 2011 - Honza Smola

Zajímavá otázka. Myslím, že delfín ani jiná zvířata nejsou zodpovědni za to, co dělají. Vše dělají naprosto spontánně. Spontánně si hrají, dovádějí, mazlí se, ale i zabíjejí....

zodpovednost - 17. 1. 2011 - Pavel Cincera

Zodpovednost se vzdy vztahuje k nekomu. Ke skupine ci spolecnosti, ke svemu svedomi ...
Z tohoto pohledu se socialne zijici zvirata jiste zod-povidaji sve skupine v niz ziji.

zodpovednost - 17. 1. 2011 - Pavel Cincera

Socialne zijici zvirata se ani nechovaji pouze spontanne (ve smyslu, ze by delali bez rozmyslu co je prave napadne) - jednaji promyslene a s ohledem na reakce okoli a to i na reakce sve skupiny k niz patri. Kdyz jsme u tech personifikaci, prectete si treba neco o pozorovani primatu - ti jsou teda "vycurani";)

Souhlasím... - 18. 1. 2011 - Dana

Takže "svině" jsme v podstatě a v duchu my, lidi. Protože máme "mocha", musíme svý zhůvěřilosti krotit trocha...

Zajímavý článek, i když... - 17. 1. 2011 - V.J.

Tak jsem si se zájmem přečetl článek o delfínech - o většině informací jsem slyšel už dřív, ale ne takhle po hromadě. Článek je zajímavý, snaží se nabourat klišé o "hodných delfínech", ale

ale stejně tak článek sám tak trochu vytváří jiné klišé o delfínech zlých. Malá ukázka - pokud je v prvním odstavci použita fráze "Příběhy nešťastníků, které delfíni naopak odtáhli z mělčiny na širé moře, už ale nemá kdo vyprávět" a v linku o žralocích "Žraloci každoročně na celém světě zabijí méně než deset lidí." je tady mírný rozpor - pokud je prokázaných případů napadení/utopení delfínem víc nebo podstatně víc než o kolika se ví (jak autor nepřímo naznačuje), stejně tak by to mohlo nebo spíš mělo platit pro žraloky (a platit bude ... třeba podle vyprávění trosečníků za druhé světové války). Pro žraloka je to nakonec docela normální potřeba (najíst se) kdežto pro delfína biologická úchylka.

Že existují sexuální útoky delfínů na lidi, o tom vcelku není pochyb. Ale biologické úchylky existují u všech druhů ... a rozhodně to není tak že by se plavkyně všude na světe bály do moře, aby tam po nich nevyjel delfín :-) Spíš jde o jednotlivé případy ne úplně normálních zvířat, které se v tisku dobře prodávají takže se o nich hodně píše.

Tahle použitá argumentace není špatná ... mohl bych tady pěkně moralizovat že je to psané pro jiný cílový okruh lidí (delfíně - pěkné svině atd.), jenže většina vědců se chová dost podobně a cíleně manipuluje ve snaze prodat svoje výsledky (příklad - odlišení na základě genetiky levharta Diardova od obláčkového popsané jako "objevili jsme nový druh kočkovité šelmy" - účelová polopravda, ale výzkum se pak pěkně prodává, takových případů jsou desítky). Pan Březina vůbec není hloupý a tohle imho dobře ví, já mu to taky nevyčítám.

Ale když už jsme u toho lidského dělení na dobro a zlo a nebo třeba zvířat na sympatická/nesympatická přijde mi to docela normální. Vždycky budeme hierarchizovat ať se budeme snažit sebevíc tak si nedovedu představit že by měl někdo stejnou radost z toho když mu budou na půdě hnízdit vlaštovky a když chytne (a nejspíš poprvé v životě uvidí) tasemnici (a i kdyby jo, asi ho to tak nedojme :-) ). Stejně tak zážitek z pozorování medvěda (vynikající věc, sám jsem už na Slovensku to štěstí měl) nebude nikdy takový adrenalin a vzrušení jako když člověk natrefí na poli na krtka.

Zajímavý článek, i když... - 17. 1. 2011 - Ivan Brezina

To bych uplne nesouhlasil. U medveda adrenalin tak nejak predpokladate, ale mnohem vic vzrusujici je podivat se na nejake "obycejne a nudne" zvire z neobvyklaho uhlu, nebo proste jen zblizka. Na tomhle principu jsou postavene treba nejlepsi filmy z edice Ziva planeta. Ukazou vam neco, co jste netusil a co vas prave proto ohromi. A osobne nikdy nezapomenu na vzruseni a adrenalin, kdyz jsem kdysi pod mikroskopem poprve spatril vajicka psich tasemnic Toxocara canis. To hemzeni a svijeni vyvinutych larvicek uvnitr! Ta desiva predstava, co vsechno larvicka dokaze, kdyz ji omylem snite! A pritom je to fakt nechutne a nudne "zvire". Nebo zkuste sledovat brouky hrobariky jak pomalu a systematicky pohrbivaji mrtvolku krtka. Na prvni pohled nuda a hnus (nehlede na sileny smrad), ale predstavte si ty brouky jako dokonale stroje, genialne vybavene pro svou ponurou praci. Jenze to jsme zase u te proklete antropomorfizace.

pridavam se k Bedrichovi - 18. 1. 2011 - LT

Pro redakci: Rada bych se podepsala pod vse, co uz driveji zminil Bedrich. Ja bych sla dal a zminila bych se i o obsahu, ktery podle mne malinko urazi i iteligenci ctenare (i kdyz mluvit mohu jen za sebe). Ma na tom byt neco noveho? sokujiciho? mytus vyvracejiciho? Myslim, ze o cem autor mluvi nam je daleko inteligentneji ukazano prakticky v kazdem prirodopisnem dokumentu a opravdu nic noveho pod sluncem.

delfíny a ľudia - 18. 1. 2011 - Zuzana

Zaujal ma tento článok. Ako ľudia sme len pozorovatelia a môžeme len dedukovať správanie zvierat, nič presne na 100% nevieme. A svojou činnosťou chtiac aj nechtiac zasahujeme do správania zvierat. Ja som videla veľa filmov o inteligencii delfínov a ak reagujú tak ako píšete tak sa len potvrdzuje, že robia presne to čo ľudia, zabíjajú sa medzi sebou, týrajú deti, možno majú depresie, zlosť, nenávisť, reakcie na zásah ľudí do ich prostredia. Jedno je isté morských živočíchov ubúda, či už rýb, veľrýb a žralokov je mi osobne ľúto, títo osamelí lovci morí, ktorí prežívajú ešte z praveku, asi ľudskou nenásytnosťou a sprostosťou (pardon za výraz) vyhynú.Aj lovci sú korisť, veď kosatky tiež lovia delfíny.Teda aký je morský svet?
Zuzana

Proč formální ? - 25. 1. 2011 - Ivan Sommer

Charakteristika, že Ivan Brezina je formálním vzděláním ekolog navozuje poněkud zpochybňující dojem o jeho kvalifikaci. Je vzděláním skutečný ekolog, jehož názory jsou obvykle velice kvalifikovaně podloženy. Ekologie jako věda není žádný uzavřený celek poznatků, obsahuje množství neurčitostí i dosud neznámých oblastí, které se nám teprve mlhavě rýsují, a proto i názory na přírodní jevy mohou být někdy jen hypothézami, kritickým procesem poznání se zpřesňujícími. V tom smyslu je vhodné přistupovat nejen k úvahám Ivana Breziny ale obecně ke všem názorům na přírodu.

Proč formální ? - 25. 1. 2011 - Ivan Brezina

Pane Sommere, diky za podporu, ale tu charakteristiku jsem si dal k clanku sam. Chci tim rict, ze jsem ekologii vystudoval, ale na akademicke pude se ji nevenuju.

Článeb odrážející osobnost jeho spisovatele - 12. 12. 2012 - Honza

Nechutnost. To jsem přesně cítil po dočtení tohoto článku pana "ekologa" Ivana Breziny. Příjde mi jako by tento "člověk" tohleto nechutenství co se na delfínech páchá musel jakýmkoliv způsobem ospravedlnit. Až se delfíni budou zabíjet stejně humáně jako krávy a né jak zobrazuje film Zátoka, tak OK (aneb zkuste bodet do krávy nožem do té doby než jí to uusmrtí)! Jestli se někdo omluvil rybářům co ve filmu figurují (The Guardian) a Vy pane Brezino se k nim přidáváte, tak bych Vás označil za velmi hloupého člověka, který se snaží na něčem co je průkazné upoutat pozornost nebo se zviditelnit nebo nechápu o co Vám šlo! Jinak nechápu co bylo cílem tohoto článku. Raději by jste měl psát do Maximu o tom jak jste se koupal v tangách u českého Krumlova a neovlivňovat článkem, kde jste posbíral pár faktů o tom jak jsou delfíni zlá stvoření.

Moc nechápu smysl - 15. 12. 2012 - Petr Major

Moc nechápu, co autor tímto článkem sleduje.
Je možné, že někteří delfíni zabíjejí "pro radost" - dělají to i třeba šimpanzi a... lidi. Patrně i to patři, bohužel, ke známkám vysoké inteligence. S částí o žralocích a jatkách nelze nesouhlasit. Ovšem demagogie ohledně velikosti kravského mozku je manipulace mnohem větší než údajný nahraný pláč ve filmu Zátoka (mimochodem, nebývá to tak, že herci ve filmech hrají??) Skutečně nelze posuzovat inteligenci zvířat podle absolutní velikosti mozku. Relativní velikost vztažená k velikosti (resp. hmotnost k hmotnosti) těla je ale už něco jiného. A v tomto ohledu jsou delfíni jednoznačně ve vedení. Je pravda, že žraloky je potřeba chránit a že jejich krvelačnost je mediálně zveličovaná. Je pravda, že lov žraloků pro ploutve je zločin srovnatelný s tím páchaným v Taiji. To nemění nic na tom, že hrůzy v Taiji je potřeba zastavit, stejně jako japonský lov velryb pro "výzkum" (jistě i pro ten má pan Brezina řadu ospravedlňujících argumentů), stejně jako hrůzy páchané na zvířatech v zemědělských velkochovech a na jatkách (v tomto případě se autor dopouští další manipulace - staví věc tak, jako kdyby Japonci jedli jen delfíní maso a neexistovaly u nich zemědělské chovy a jatka). Mimochodem, zajímalo by mě, jakým způsobem ty "dobře mířené rány tyčí do páteře" dokážou zabarvit vodu v zátoce krví...

delfini nerobia nic horsie - 3. 2. 2013 - martin

,nez ludia. takze sa mozno len po nas opicia, mozno nase spravanie suvisi s ich sparvanim sa. moj nazor.

zabijáci? - 22. 2. 2013 - R.P.

Každy živý tvor na zemi přemýšlí tím a tak, jak mu bylo z hůry dáno. Kdybychom zde měli řešit nejhoršího a nejkrutějšího a dle mého názoru, někdy nejprimitivnějšího tvora na této planetě, tak je to člověk. Nevím, ale není mi znám jiný druh, který si ničí své vlastní životní prostředí, ničí sám sebe a takhle bych zde mohla jmenovat další a další témata. Také je známo, že člověk posuzuje různými vjemy, tudíž si všichni vše vybíráme očima, jak se nám to líbí, či nelíbí a jak to na nás působí. přisuzujeme dle vzhledu i povahu, ano s tím souhlasím a občas překvapí. zdánlivě mírumilovného stvoření a je z něj zabiják. Zvířata nepřemýšlí jako my a řídí se hlavně instinktem. Aspon to zatím víme. Vyjma například slonů. O jejich inteligenci a chování by se zde dalo napsat mnoho. Jediné, co mi zde na tomto článku hrozně vadí, je to, co z něj cítím a to není nic pozitivního. Možná máte v mnoha věcech pravdu, ano zřejmě není pochyb, že byl zmíněný pán napaden delfínem. A co, jak to dopadlo? Ve výsledku dobře. Mohl zemřít a naštěstí to přežil jen s kousnutím.Co dělají lidi? zabíjejí z nudy, zbytečně zabíjejí i to, co se nemusí zabíjet, japonci jedí živá zvířata a myslí si, že z něj tím získají jeho sílu. A tak bych mohla pokračovat. To všichni víte sami, o se vše jí a jakým způsobem se zabíjí nebohá zvířata. Sekaji se gorilám ruce a hlavy, vraždí matky a mládata, se. A další neuvěřitelná zvěrstva, která nemůžu nikdy svým mozkem pochopit. Nejhorší je na tom to, že jsou za tím všim zase zbohatlíci a objdnávají si tyhle vraždy. Třeba kvůli kožichům a jiným nesmyslným věcemsi objednají tyhle vraždy. Mimochodem, vite kolik zvířat musí zemřít, když chce něajká "dáma" kožich z Leoparda? 6. Ano šest kusů, této nádherné kočky padne za oběť jednoho přihlouplého přání. šije se totiž jen ze hřbetů zvířete. Ano je to o něčem jiném, ale já se ptám: Kolik delfínů, zabije, nebo zraní lidí? A kolik lidí zabijí? Ano žraloci, to je průšvih, vypadají hrozivě a je to zbytečná fáma, s tím taky souhlasím a taky jsou nesmírně důležití a fascinují mě, pravdou je, že potkat v moři bych ho vážně nechtěla....Kosatky jsou překrásná stvoření, ale taky krutá a jak umí zabíjet a hrát si s kořistí. čim větší inteligenci, tím větší krutost. Ale nikdo a nic nemá nad krutost a primitivnost lidí. Máme v sobě takové obrovské dary s kterrými neumíme zacházet a neumíme využívat. Za to umíme skvěle kritizovat a ubližovat. Ted zde vyjmenovávám schválně samé negativní stránky, jelikož reaguji na článek. Možná se někomu bude zdát, že jsem zaměřena proti lidem, asi tak, jako mě se zdá, že Vy pane Březino, jste dost zaměřen proti delfínům. Jen to na mě tak působí a samozřejmě jsou to pocity. Ano, jak jsem psala, máte určitě v mnoha věcech pravdu. A řeknu Vám jednu věc, možná odvážnou a nemusí se líbit. Kdybych se měla odprostit od soucitu, který v sobě mám a rozhodnout se s kým bych chtěla sdílet tuto planetu, tak lidé by to nebyli. Aspon ne, taková masa, jako je ted. My si zasloužíme, aby se k nám zachovali ještě hůř, a ne aby nás JENOM pokousali. Nemusíte se mnou souhlasit, ale asi jsem zminovany cynik a častečný vegetarian, protože ty filmy o vyvraždovaní delfinu, goril, jatečné popravy při vědomí, hnusný KfC - VÍTE JAK TAM CHOVAJÍ TA NEBOHA KURATA? Je to hnus a opravdu brečím.. My máme jidla dost, ale musíme pořad a porad zabíjet a stejne se vše vyhazuje a plýtvá. Zajíma me, kdy se stane modou jist lidské maso....a v podstatě, nic není nemožné....Žralokum se za živa řežou kusy ploutví a pak je vypustí do moře. Tak takovyhle lidi bych vyházela do moře do hejna bílých hladových žraloků, at si s nimi zahrajii na honěnou. Ale kolik lidi zachrani delfini, to už Vás asi nezajíma, rozhodně se to nedá srovnat s počtem zraněných, či dokonce zabitých lidí. I kostaka zabije a proc ne. my jim lezeme do jejich přirozeného prostředí, ne oni k nám. Takže když se chce někdo potápět, tak musí holt počítat i s tím, že se nemusí vynořit. Pokud někam lezu, kde to neznám, musím se připzpůsobit a být zodpovědný za svá rizika, které si s tím nesu. Když miluju psy a saham na každého, kterého na ulici potkám, nesu si sama odpovědnost za to, že mě může některý z nich kousnout. To je moje zodpovědnost, takže pak nebudu ríkat a psat, že me pokousal pes a ze je agresivni, protože je to má vina. Chtela jsem tim říct, že takhle odsuzovat a posuzovat zvířecí chování je těžké a ne takhle jednoduché a jednoznačné, jak jste uvedl. Neznáme pořádně ani sebe a to, co dokáže "inteligentní člověk" se opravdu nedá zvířecím "zabijákům" ani rovnat. Takže když si na někom někdy smlsnou, nu což, je to naše riziko a je nás dost....My se vůbec netrápíme tím, že zabíjíme matky a jíme jejich mládata. Nebo snad ano? Kdyby jsme měli jíst děti, taky by to třeba japoncům, či čínanum nevadilo.?.. Jo, je to hnus, ale je to i pravda. protože to zvíře má taky city a cítí taky bolest a jestli miluje sva mladata, tak cití taky bolest z jejich ztraty i když není tak vysoce inteligentní jako my. Ví, kdo je jeho máma a máma ví, že je to její mládě a mnohdy se o ně starají lépe, než matky lidské.Takže koho chceme soudit delfíny, kosatky a jiná zvířata? takže berme zvířata jaká jsou a mějme úctu a netýrejme je. Kdyby ona nebyla, tak se mi požírame a vraždíme se mezi sebou. A jestli to takhle půjde dál, tak to tak dopadne.To, co nám dávají zvířatta, my jim v životě nedáme, potřebujeme je.A delfíni jsou posvatná zvirata, tak jako všichni kytovci, sloni a mnoho, mnoho dalších. Dávají nám radost, léčí nás jen pouhou přítomností. Nikdy není jen jedna strana a není jen bílá, ale kdybych měli misky vah, kolik lidí zabijí delfíni, tak se to nevyrovná tomu, kolik lidí vyléčí, pomůžou jim a kolik lidem davaji pocit štěst a radosti právě svou hravosti. Ne, ke zvířatům musíte mít lásku, pocit pochopení a tím i pokoru k životu. Pokud jí nemáte, budete psát jednostraně, to co píšete. Pak ale nemáte ani lásku k sobě samému, natož k ostatním. Omlouvám se, jestli se Vám to nebude líbit. Neni to mysleno jako urážka, ale fakt a možná k zamyšlení. Nic víc, nic mín. Mít rad sam sebe, znamena milovat i ostaní a vše kolem sebe. A brat všechno se vším i s černou i s bílou. miluju lidi, ale jsem nestastná, že jsou takový jací jsou, nebo ze delaji, to co delaji. Nekdy se mnou cloumaji emoce, když vidím tu krutost, co pácháme a pak se zabívame, kolik žraloků, nebo kosatek, nebo delfinu zranilo , ci zabilo lidí... My umime byt opravdu lidští a umíme být laskyplní. Jen si mnoho věcí uvědomujeme až když je pozdě a snažíme se sjednat nápravu. Nesmyslně děláme vse. Pro mě jsou delfíni přenadherná a posvatná stvoření, když se s nimi setkate osobne, nebudete mit jiny nazor. Me nepokousali, ani nenapadli. Asi jsem měla stestí. A vím, že to jsou krutí lovci. Ale asi musí být, jinak by umřeli hladem. Zaměřte se svými články na činy lidí a bude to fajn, píšte moc hezky, tak pište o tom, co by se dalo změnit. Delfíni nám neškodí, my zabíjíme je , pomalu ale jistě.... Možná jsem fanatik do všeho živého, nezabila bych nic, ani mravence nezašlápnu, pro někoho blazen, cvok, nebo já nevím a na rovinu, je mi to jedno. každy má nárok si myslet, co chce a brát život, jak si myslí, že je to nejlepší, ale taky musí počítat, že vše se vrací a to každému. Všichni máme svobodnou volbu a to i delfíni. Třeba i jim se to vrátí, když si krutě pohravaji se svou kořistí, ale to my uz vážně nemůžeme vědět.... tento nepsaný zákon funguje a platí pro každého, třeba i pro zvířata.....

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist