Jak se žije zajícům v české krajině? Všude číhá ne úplně pěkná smrt
Největší ztráty na zajících způsobuje parazitární onemocnění kokcidióza. Kokcidie parazitující ve střevech vyvolávají zánětlivé procesy, které se projevují průjmy a celkovým vyčerpáním organismu až nakonec jeho selháním.
Úplně zdravý zajíc? Rarita k pohledání
„Zajíce, v jehož zažívacím traktu nejsou žádné kokcidie, aby pohledal,“ říká Havránek. „Jenže i v monitorovaných chovech, stejně jako na polích, množství kokcidií na jedince kolísá. Namnožení kokcídií bývá pro zajíce fatální, zvlášť v kombinaci s jarním nebo podzimním oslabením organismu. Ale spíše v těch podzimních obdobích, protože tehdy nastává strádání. Na jaře je příroda prostřený stůl,“ říká Havránek.
Častou příčinnou úmrtí zajíců je také bakteriální onemocnění jako je tularemie. Trpí jím zejména hlodavci, zajíci, králíci, domácí savci a ptáci. A je přenosné i na člověka. Onemocnění je klasifikováno jako nebezpečná nákaza s povinností hlásit její výskyt. Přenáší se přímým stykem nakažených zvířat, kontaminovanými předměty a klíšťaty. Při akutní formě onemocnění hynou zajíci během několika dní, i když jsou v dobrém fyzickém stavu. Při chronické formě zajíci postupně hubnou, až uhynou.
A zapomenout bychom neměli ani na brucelózu – infekční onemocnění vyvolané bakteriemi rodu Brucella, které se vyskytuje u černé a zaječí zvěře. „U ní jsou patologické změny vnitřních orgánů také příčinou úhynu zajíců,“ říká Havránek.
S podzimním strádáním, respektive přechodem z letní stravy zajíců, se pojí další rizika. „Na jaře zjistíme u zajíců dobrou reprodukci, ale na podzim začnou jejich stavy padat,“ říká Havránek. Proč? „Jedna neověřená hypotéza je, že si zajíci vytvoří přes léto zásoby podkožního tuku. Jenže léto skončí a zajíci najednou začnou spotřebovávat svou tukovou rezervu. Tím se ale do jejich organismu uvolní i rezidua všech látek, nastřádaná v tuku. Látek, které mohou být potenciálně toxické.“
Jarní sucho a masakr senoseče
Zatímco taková chronická otrava je jednotlivým mordem, největším hromadným masakrem je jarní senoseč. „Nedá se ani slušně popsat, co se mezi květnem a červnem děje na polích,“ říká Havránek. „Srnky zachraňovat vcelku umíme. Pomáhá nám moderní technika, drony a dobrovolníci, co takzvaně zvěř vyhánějí. Daří se vynášet srnčata z luk a polí. A víme, že si je jejich matky pak najdou. Ale zajíci nemají skoro žádnou šanci. Pod stroji je zemědělci neuvidí a je z toho masakr.“
Svou roli v jarních úhynech může sehrát také sucho, byť i tady se pohybujeme na úrovni teorie odpozorované z praxe. „Samice zajíce v chovu s mláďaty spotřebuje denně 1,5 litru vody na tvorbu mléka. V přírodě se to samozřejmě sleduje o poznání hůře. Dá se ale odtušit, že kvůli mláďatům bude mít o vodu nouzi.“ A pokud bude sucho a s tím i nedostatek zelené šťavnaté vegetace? „Mysliveckou literou se pak říká, že zajíci uschnou.“
Zemědělské postřiky? To nikdo neprozradí…
Aktuálně řešeným tématem je možná otrava zajíce po aplikaci zemědělského postřiku. Mohl by to být problém? „Před desetiletími se hnojiva a postřiky testovaly přímo na zvířatech. Třeba na zajících z chovů. Hezké to nebylo, ale díky tomu se přesně vědělo, co přípravky umí, včetně vedlejších účinků,“ vysvětluje Havránek.
„To už je ale minulost. Dnes se testuje individuálně, laboratorně, maximálně tak na kuřatech. Výsledkem je pak stanovení hodně obecné smrtelné dávky LD50, rozšířené o popis doporučeného způsobu aplikace, kolik přípravku může maximálně být na hektar. A hned to může do světa," říká Havránek. Jak ale vysvětluje dále, závadnost postřiků může být ve vyšší koncentraci zásadní.
"Na některých polnostech se aplikuje postřik i 7 krát za sezónu. To ale nikdo v laboratoři netestoval. Ani to, že schválené testované přípravky mohou vytvářet s jinými postřiky mix s dost nečekanými důsledky. To je hodně reálný problém,“ říká Havránek.
František Havránek dodává, že výčet příčin úmrtí zajíců není úplný. Často zajíce dostane „komplex všech možných vlivů“. Zajíc nemusí nutně uhynout na přímo na otravu, je to jen poslední kostička v mozaice věcí, které ho udolaly. „Postřiky, bakteriální onemocnění, predace, sucho, to vše dohromady působí zajícům obrovské ztráty, takže vlastně z jejich prvních vrhů se mnoho jedinců dospělosti nedočká,“ uzavírá Havránek. Své také udělá intenzivní zemědělství s velkými lány, které neposkytují zajícům dostatek krytu a obživy. Zaječí život v české krajině rozhodně není snadný.
Přečtěte si také |
Případ podivné smrti obyčejného zajícereklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (42)
Lukáš Kašpárek
10.6.2020 07:37Ke kolapsu a velkým ztrátám všeho druhu....
DAG
10.6.2020 08:11pavel peregrin
10.6.2020 17:20 Reaguje na DAGvaber
10.6.2020 08:47ve všem nechává stopu člověk a jeho chování k přírodě
Karel Zvářal
10.6.2020 09:04Jiří S
10.6.2020 10:52 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
10.6.2020 11:54 Reaguje na Jiří Shttps://cs.wikipedia.org/wiki/Dusi%C4%8Dnan_amonn%C3%BD
Jiří S
10.6.2020 12:18 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
10.6.2020 12:15 Reaguje na Jiří SJiří S
10.6.2020 13:24 Reaguje na Karel ZvářalLukáš Kašpárek
10.6.2020 14:54 Reaguje na Jiří SJiří S
10.6.2020 15:23 Reaguje na Lukáš KašpárekJiří S
11.6.2020 11:15 Reaguje na Lukáš KašpárekMajka Kletečková
10.6.2020 12:10Jiří S
10.6.2020 12:24 Reaguje na Majka KletečkováJiří Daneš
10.6.2020 16:23 Reaguje na Jiří SJiří Daneš
10.6.2020 16:38 Reaguje na Jiří SOpakuji,všechny tyto chemikálie jsou škodlivé proto, že se během evoluce organismy s žádnou z nich nesetkávali. Kecy o zemědělské praxi v zacházení s chemikáliemi, jsou jen kecy a nic víc. Samozřejmě, že jde jen a jen o peníze, tedy s co nejmenšími náklady, co nejvíce utržit a tak co nejvíce vydělat. Jiří S a pan Peregrin buď chodili do špatných škol, nebo v chemii a přírodovědě spali, když tvrdí to, co o chemii v zemědělství tvrdí.
pavel peregrin
10.6.2020 17:17 Reaguje na Jiří Danešpavel peregrin
11.6.2020 11:00 Reaguje na Lukáš KašpárekJiří S
11.6.2020 11:44 Reaguje na Jiří DanešSamozřejmě že jsou chemikálie zdraví škodlivé, tak jak to tvrdíte, to jsem nikde nikdy nevyvracel a vaši odbornost také nezpochybnuji. Škodlivé je i slunění, vyšší solení a stejně to všichni dělají. A to se s tím organismy setkávaly a setkávají, to že se organismus nesetkal s nějakou látkou ještě neznamená, že ji neumí degradovat. Pokud je to obtížně degradovatelná látka, tak je obvykle ukládána v tukové tkáni, kde nečiní problém, dokud se ta tuková tkán nesníží a toto reziduum se nevyplaví do organismu. Taky by jste měl vědět, že organismy mají spousty kontrolních funkcí k tomu, jak takovým látkám odolávat. Naopak co bych zpochybnil je vaše znalost biologie a fyziologie těchto organismů. Protože dle vašeho příspěvku usuzuji, že by jste nejspíš chtěl vše dělat ekologicky a pokud je vám EZ známo, tak využívá extrémní množství Cu, která se kumuluje mnohem více než tyto jedy a ovlivnuje fyziologické pochody v tělech dost výrazně. Ale jak by řekl klasik pan Kašpárek, Jiri S. je retardovaný, nic nezná a nevidí nic jiného než dukáty :D a proto dělá v zemědělství.
Tom Stejsky
10.6.2020 19:38 Reaguje na Jiří SK té chemii.Pozoruji na jednom poli,kde je kukuřice o výšce cca 15cm byl zemědělec s postřikem už 3x.
Jiří S
11.6.2020 13:30 Reaguje na Tom StejskyKukuřice o výšce 15 cm dostala jen jeden chemický postřik, nejspíš časně postemergentní herbicid. Ty další dva postřiky jak říkáte byly hnojiva neškodná, tipoval bych teoreticky Zn a možná P, popřípadě nějakou rozpuštěnou močovinu a věřte tomu, že od této doby do sklizně už do té kukuřice zemědělec pravděpodobně nepojede, jen kdyby byl silný tlak houbových chorob, ale ty se moc v ČR v kukuřici neřeší. Naopak to vypadá, že ten zemědělec je rozumný, protože nemíchá koktejl výživy a chemie, což je pro přírodu výrazně lepší.
pavel peregrin
10.6.2020 17:19 Reaguje na Majka KletečkováLukáš Kašpárek
11.6.2020 07:41 Reaguje na pavel peregrinpavel peregrin
11.6.2020 11:02 Reaguje na Lukáš KašpárekMiroslav Vinkler
10.6.2020 12:26To co se děje dnes je doslova masakr drobné zvěře mechanicko-chemickou pilou ze kterého je doslova k zblití.
Velice bych si přál, aby se pan Peregrin a spol.(ať nebere osobně) musel rok pohybovat v české krajině v zaječí kůži. To by ho ty jeho legrácky přešly.
Karel Zvářal
10.6.2020 12:49 Reaguje na Miroslav VinklerJiří S
10.6.2020 13:26 Reaguje na Miroslav Vinklervaber
10.6.2020 15:48 Reaguje na Jiří SJiří Daneš
10.6.2020 16:31 Reaguje na Jiří SJiří S
10.6.2020 18:26 Reaguje na Jiří DanešJiří Daneš
10.6.2020 16:28 Reaguje na Miroslav Vinklerpavel peregrin
10.6.2020 17:18 Reaguje na Miroslav VinklerZdeněk Zobač
10.6.2020 18:29 Reaguje na Miroslav VinklerJaroslav Vozáb
10.6.2020 14:20Radim Polášek
11.6.2020 13:00Zajíc se sice jmenuje zajíc polní, což u neinformovaných "eko a bio odborníků" může vyvolávat pocit, že by zajíc měl žít na polích, dnes to ale tak rozhodně není.
Biotopem zajíců je totiž něco jako lesostep, otevřená nebo polootevřená krajina s zejména travnatým porostem posetá světlými členitými lesíky a křovinnými a trnitými porosty. Dřív zajíc taky na polích žil, protože mu vyhovoval systém drobných políček oddělený travnatými málo sekanými mezemi s velkým výskytem drobných krajinných prvků, křoví,trní, těch drobných lesíků, všelijakých dřevinami zarostlých skalek či naopak erozních rýh s prameništi potoků atd. Jakmile se za socialismu rozoraly meze a potom za socíku a částečně už soukromými majiteli po sametu většina těch krajinných prvků zplanýrovala a přeměnila v pole, stala se pole v podstatě pro zajíce pustinou. Běžné zemědělské plodiny nejsou jeho potravou, na rozdíl od lesa či přírodních nízkých porostů je půda na poli studená a blátivá a na rovném poli zbaveném plevele a rovnoměrně zarostlém pěstovanou kulturou po většinu roku nemá zajíc žádný kryt. Proniká proto do pole maximálně tak na vzdálenost pár desítek metrů, v podstatě na dohled a doslech od lesa.
Zajíc tak u nás dnes žije v podstatě ostrůvkovitě, v drobnějších řidších listnatých lesících v polích, v dlouhých úzkých pásech pobřežních lesů kolem vodních toků, na neudržovanýczh plochách zarůstajících náletovými dřevinami a obecně na rozhraní čistě zemědělských oblastí a oblastí čistě souvislých , většinou jehličnatých lesů. Když vezmeme rozlohu těch oblastí, kde žije zajíc dnes a porovnáme s rozhlohou oblastí, kde žil zajíc před 50 nebo 100 lety, v podstatě stejná plocha jako dnes plus prakticky všechny zemědělské plochy, najdeme jeden z hlavních důvodů současného úbytku zajíců. Plocha na které zající mohou relativně dobře žít, se se změnou polí na velké celky a zplanýrováním drobných krajinných prvků snížila odhadem na možná jednu desetinu, ale taky možná na jednu padesátinu nebo setinu plochy, kde žil zajíc před 100 lety.
Kromě toho ono ostrůvkovité rozšíření zajíce, zejména ve více zemědělských oblastech, způsobuje jeho podstatně vyšší citlivost na predátory. Počítáno na celkovou plochu krajiny je zajíců velmi málo, ale přímo ve svém výše popsaném biotopu žijí zajíci stále ještě poměrně hustě. Predátor tak může zajíce v nějakém plošně dost omezeném lese snadno početně velmi zdecimovat.