Je zdravá výživa přínosem pro snižování emisí? Není to tak jednoduché

Potravinový řetězec, od vidlí k vidličce, má ve Francii na svědomí kolem 30 procent emisí plynů se skleníkovým efektem. To je poněkud více, než tvoří emise celého sektoru dopravy. Více než polovina těchto emisí je spojena se zemědělskou produkcí, zejména v podobě metanu pocházejícího z chovu dobytka. Zbytek emisí souvisí se zpracováním, distribucí a také s přesunem zákazníků směrem k obchodům. Citelné snížení emisí v celém řetězci je významnou výzvou, kterou nestačí řešit pouze zlepšením efektivnosti výrobního řetězce, píše francouzský list Le Monde.

Jistý počet nevládních organizací bojuje za radikální změnu našich stravovacích návyků, zejména za drastické snížení spotřeby masa. Při produkci jednoho kilogramu masa se uvolňuje zhruba desetkrát více skleníkových plynů než při produkci kilogramu ovoce nebo zeleniny. Ze zdravotního hlediska konzumují lidé ve vyspělých zemích příliš živočišných produktů, zejména masa, málo rostlinné stravy a příliš mnoho mastných či sladkých jídel.

Zdá se tedy, že změna našich stravovacích návyků by byla přínosem jak pro naše zdraví, tak pro životní prostředí.

Bohužel to není tak jednoduché. Jestliže je poměr emisí skleníkových plynů mezi kilogramem masa a kilogramem ovoce a zeleniny jedna ku deseti, pak poměr emisí v případě 100 kalorií z masa a 100 kalorií z ovoce a zeleniny jen jedna ku dvěma. Jestliže tedy přijmeme doporučení nutričních poradců, neznamená to automaticky, že lépe chráníme životní prostředí. Není tomu tak ani v případě konzumace lokálních potravin. Všechno závisí na podmínkách produkce. Jestliže Bretonec sní jedno marocké rajče, přispívá tím méně k emisím, než kdyby snědl v Bretani vyprodukované rajče ze skleníku!

Nicméně zdravá výživa může prospívat zdraví i životnímu prostředí. Takové diety obsahují méně mastných a sladkých výrobků, trochu méně masa a o trochu více rostlinných produktů. Jestliže se rozhodneme pro tyto režimy, můžeme snížit emise v průměru o 20 procent. To však zdaleka neřeší globální cíle snížení emisí skleníkových plynů pro západní země (snížit emise do roku 2050 o 75 procent).

Stravovací návyky je však obtížné výrazně změnit. Informační kampaň doporučující sníst denně pět kusů ovoce a zeleniny zvýšila spotřebu těchto potravin jen o pět procent.

Řešením je dosahovat méně radikálních změn. Například pokud jde o maso: nahradit konzumaci červeného masa spotřebou bílého masa.

K tomu by stačila daň z emisí skleníkových plynů, jak to doporučují četní ekonomové. Simulace naznačují, že se potravinové režimy ubírají správným směrem, a to jak pokud jde o životní prostředí, tak pokud jde o lidské zdraví, za té podmínky, kdy je daň vyšší, minimálně 100 eur (2700 Kč) za jednu tunu oxidu uhličitého.

Ještě by bylo třeba, aby politika týkající se výživy byla koherentní. Zdaleka tak tomu není: společná zemědělská politika Evropské unie není pojímána ani s ohledem na zdraví, ani s ohledem na klimatické změny.

---

reklama

---