Copernicus: Průměrná globální teplota v roce 2024 poprvé překonala hodnotu 1,5 °C nad předindustriální úrovní

Rok 2024 se stal podle údajů Copernicus Climate Change Service (C3S) celosvětově nejteplejším rokem v historii měření a prvním kalendářním rokem, kdy průměrná globální teplota překročila 1,5 °C nad předindustriální úroveň. Službu C3S z pověření Evropské komise realizuje Evropské středisko pro střednědobou předpověď počasí (ECMWF), jehož vědci sledují klíčové klimatické ukazatele a v roce 2024 zdokumentovali bezprecedentní denní, měsíční a roční teplotní rekordy. Hlavním faktorem extrémních teplot vzduchu a mořské hladiny zůstává změna klimatu způsobená člověkem. K neobvyklým teplotám pozorovaným v průběhu roku však přispěly i další faktory, jako je například jižní oscilace El Niño (ENSO). "Všechny mezinárodně zpracované soubory údajů o globální teplotě ukazují, že rok 2024 byl nejteplejším rokem od počátku záznamů v roce 1850. Lidstvo je zodpovědné za svůj osud. Způsob, jakým reagujeme na klimatickou výzvu, by měl být založen na důkazech. Budoucnost je v našich rukou – rychlá a rozhodná opatření mohou ještě změnit trajektorii našeho budoucího klimatu," komentoval zjištění Carlo Buontempo, ředitel služby Copernicus Climate Change Service, ECMWF.

Samantha Burgessová, strategická vedoucí pro oblast klimatu, ECMWF, dodává: "Každý rok v posledním desetiletí patří mezi deset nejteplejších v historii záznamů. Nyní balancujeme na hraně překročení hranice 1,5 °C definované v Pařížské dohodě a průměr posledních dvou let je již nad touto hranicí. Tyto vysoké globální teploty spolu s rekordními globálními hodnotami vodní páry v atmosféře v roce 2024 znamenaly bezprecedentní vlny veder a přívalové deště, které způsobily utrpení milionům lidí."

Do globálního monitorování klimatu se zapojily a společně upozorňovaly na výjimečné podmínky, které nastaly v roce 2024, kromě ECMWF také NASA, NOAA, britský meteorologický úřad, Berkeley Earth a Světová meteorologická organizace (WMO).

Hlavní sdělení o globální povrchové teplotě vzduchu:

• Rok 2024 byl nejteplejším rokem v globálních teplotních záznamech od roku 1850. Podle údajů ERA5 (1) byla průměrná globální teplota 15,10 °C o 0,72 °C vyšší než průměr let 1991-2020 a o 0,12 °C vyšší než v roce 2023, který byl předchozím nejteplejším zaznamenaným rokem. To odpovídá 1,60 °C nad odhadem teploty z let 1850-1900, který byl označen za předindustriální úroveň.
• Rok 2024 je prvním kalendářním rokem, kdy teplota dosáhla více než 1,5 °C nad předindustriální úroveň.
• Každý z posledních 10 let (2015-2024) patřil mezi 10 nejteplejších let v historii záznamů.
• Průměrná měsíční globální teplota přesáhla 1,5 °C nad předindustriální úroveň po 11 měsíců v roce. Pokud se vrátíme dále, všechny měsíce od července 2023, s výjimkou července 2024, překročily hranici 1,5 °C.
• Nová rekordní denní průměrná globální teplota byla dosažena 22. července 2024, a to 17,16 C.°
• Rok 2024 byl nejteplejším rokem pro všechny kontinentální oblasti s výjimkou Antarktidy a Australasie (2), stejně jako pro velké části oceánu, zejména severní Atlantik, Indický oceán a západní Tichý oceán.
• V roce 2024 byly zaznamenány tři rekordně teplé sezóny pro příslušné roční období: boreální zima (prosinec 2023-únor 2024), boreální jaro (březen-květen) a boreální léto (červen-srpen) s teplotami o 0,78 °C, 0,68 °C a 0,69 °C vyššími, než je průměr let 1991-2020.
• Každý měsíc od ledna do června 2024 byl teplejší než odpovídající měsíc v kterémkoli předchozím zaznamenaném roce. Každý měsíc od července do prosince, s výjimkou srpna, byl vždy druhý nejteplejší po roce 2023 v daném ročním období. Srpen 2024 byl vyrovnaný se srpnem 2023 jako nejteplejší v historii záznamů.

Hlavní sdělení o povrchové teplotě oceánu:

◦ V roce 2024 dosáhla průměrná roční teplota povrchu moře (SST) nad mimopolárním oceánem rekordní hodnoty 20,87 °C, což je o 0,51 °C více než průměr za období 1991-2020.
◦ Průměrná extrapolární SST byla v období od ledna do června 2024 rekordně vysoká pro danou roční dobu a pokračovala tak v sérii rekordních měsíců zaznamenaných v druhé polovině roku 2023. Od července do prosince 2024 byla SST po roce 2023 druhá nejteplejší v historii záznamů pro dané roční období.
◦ V roce 2024 skončil jev El Niño, který začal v roce 2023, a došlo k přechodu k neutrálnějším podmínkám nebo k jevu La Niña.

Hlavní sdělení o teplotách v Evropě:

• Rok 2024 byl pro Evropu nejteplejším rokem v historii záznamů s průměrnou teplotou 10,69 °C, což je o 1,47 °C více než průměr za referenční období 1991-2020 a o 0,28 °C více než předchozí rekord z roku 2020.
• Jaro a léto byly v Evropě nejteplejší v historii záznamů, průměrná jarní teplota (březen-květen) byla o 1,50 °C vyšší než sezónní průměr 1991-2020 a průměrná letní teplota (červen-srpen) byla o 1,54 °C vyšší než sezónní průměr 1991-2020.

Další pozoruhodné momenty:

• Celkové množství vodní páry v atmosféře dosáhlo v roce 2024 rekordní hodnoty, která je podle ERA5 přibližně 5 % nad průměrem let 1991-2020, což je o více než 1 % více než v letech 2016 a 2023, kdy byly zaznamenány předchozí nejvyšší, resp. druhé nejvyšší hodnoty.
• Extrémní teploty a vysoká vlhkost vzduchu přispívají ke zvýšené míře tepelného stresu. Na velké části severní polokoule bylo v roce 2024 zaznamenáno více dní s minimálně "silným tepelným stresem", než je průměr, a v některých oblastech bylo zaznamenáno více dní s "extrémním tepelným stresem", než je průměr.
• V roce 2024 dosáhla plocha zeměkoule postižená alespoň "silným tepelným stresem" nového rekordního ročního maxima 10. července, kdy bylo přibližně 44 % zeměkoule postiženo "silným" až "extrémním tepelným stresem". To je o 5 % více než průměrné roční maximum.
• V okolí Antarktidy dosáhl rozsah mořského ledu po osmi měsících roku 2023 rekordně nízkých hodnot pro danou roční dobu a po velkou část roku 2024 opět rekordně nízkých nebo téměř rekordně nízkých hodnot. Od června do října se měsíční rozsah zařadil na druhé nejnižší místo za rok 2023 a nejnižší byl v listopadu. Při svém ročním minimu v únoru se měsíční rozsah zařadil na třetí nejnižší místo v satelitním záznamu.
• V Arktidě byl rozsah mořského ledu až do července relativně blízko průměru let 1991-2020, ale v následujících měsících klesl výrazně pod průměr. Při svém ročním minimu v září se měsíční rozsah zařadil na páté nejnižší místo v satelitních záznamech.
• Atmosférické koncentrace oxidu uhličitého a metanu nadále rostly a v roce 2024 dosáhly rekordních ročních hodnot 422 částic na milion (ppm), respektive 1897 částic na miliardu (ppb). Koncentrace oxidu uhličitého v roce 2024 byly o 2,9 ppm vyšší než v roce 2023, zatímco koncentrace metanu byly vyšší o 3 ppb.

"Cíle Evropské unie v oblasti životního prostředí a klimatu jsou ambiciózní a vyžadují odpovídající opatření, zejména s ohledem na dnes prezentované výsledky. Díky vědě, inovacím a stěžejním programům v oblasti pozorování Země, jako je program Copernicus, můžeme přijímat informovaná rozhodnutí s cílem zmírnit změnu klimatu a přizpůsobit se jí," uvedl Mauro Facchini, vedoucí oddělení pozorování Země na Generálním ředitelství pro obranný průmysl a vesmír Evropské komise.

Florence Rabierová, generální ředitelka ECMWF, k tomu říká: "Globální klimatické přehledy jsou důležitým nástrojem pro podporu mezinárodního úsilí o přizpůsobení se změně klimatu. Jsme vděčni za trvalou důvěru Evropské komise vůči ECMWF jako mezivládní vědecké organizaci a za obětavost našich zaměstnanců a spolupracovníků, jejichž práce tuto službu umožňuje. Již 50 let je vedoucí postavení ECMWF v oblasti meteorologie díky asimilaci dat v reálném čase, operativním odborným znalostem a největší meteorologické historické databázi na světě zásadní pro zajištění globální připravenosti na výzvy související s počasím. Toho všeho dosahujeme společně s našimi členskými státy a jejich národními meteorologickými službami."

Bezprecedentní globální teploty vzduchu při zemském povrchu v roce 2024

Klíčovým vodítkem k pochopení některých faktorů, které vedly k tomu, že se rok 2024 stal nejteplejším rokem v historii záznamů je měsíční průběh teplot. První polovina roku byla obzvláště teplá a každý měsíc zaznamenal vyšší globální teploty než stejný měsíc v předchozím roce. To přispělo k 13měsíční sérii rekordních měsíčních teplot, která skončila v červnu.

Od července zůstaly globální teplotní anomálie výrazně nadprůměrné. Srpen 2024 byl stejně teplý jako srpen 2023 a ostatní měsíce od července do prosince se zařadily jako druhé nejteplejší v historii záznamů, hned za rok 2023. Za zmínku stojí, že 22. červenec byl nejteplejším dnem, jaký byl kdy zaznamenán, a globální teplota podle ERA5 dosáhla 17,16 °C.

Díky přetrvávajícím mimořádně vysokým průměrným měsíčním globálním teplotám v první polovině roku 2024 bylo od konce léta pravděpodobné, že tento rok překoná rok 2023 jako nejteplejší rok v historii záznamů. Rok 2024 se navíc stal prvním rokem, kdy byla zaznamenána roční teplotní anomálie přesahující hranici 1,5 °C nad předindustriální úrovní. Dvouletý průměr za roky 2023-2024 tuto hranici rovněž překračuje. To sice neznamená, že jsme překročili limit stanovený Pařížskou dohodou – ten se týká teplotních anomálií zprůměrovaných za nejméně 20 let, ale zdůrazňuje to, že globální teploty rostou více, než kdy moderní člověk zažil.

Teplota povrchu moře (SST): Vysoké hodnoty SST v celém světovém oceánu

Vysoké povrchové teploty moře (SST) jsou jedním z nejvýznamnějších faktorů, které stojí za převahou vysokých globálních teplot v letech 2023 a 2024. Jedním z faktorů, které stály za těmito vysokými hodnotami SST, byl vývoj jižní oscilace El Niño (ENSO). Toto ENSO dosáhlo vrcholu v prosinci 2023 a v první polovině roku 2024 nadále ovlivňovalo globální teploty.

I když El Niño skončilo a v rovníkové části východního Pacifiku došlo k přechodu k neutrálnějším podmínkám, v mnoha regionech se nadále vyskytovaly neobvykle vysoké hodnoty SST, což vedlo k tomu, že globální SST zůstala vyšší než průměrná. V roce 2024 byla průměrná roční SST v celém mimopolárním oceánu rekordně vysoká.

Klimatické podmínky mohou ovlivnit extrémní projevy počasí

V roce 2024 byly po celém světě pozorovány extrémní projevy počasí, od silných bouří a povodní až po vlny veder, sucha a lesní požáry. Rostoucí četnost a intenzita těchto událostí představuje významné riziko pro živobytí lidí na celém světě.

Rekordní hodnoty dosáhlo v roce 2024 také celkové množství vodní páry v atmosféře. A to přibližně 5 % nad průměrem let 1991-2020 – výrazně vyšší než v roce 2023. Tato bohatá zásoba vlhkosti zesílila potenciál pro extrémní srážky. V kombinaci s vysokými teplotami při povrchu moře navíc přispěla k rozvoji velkých bouří, včetně tropických cyklón.

Vysoké teploty mohou vést k situacím, kdy je tělo vystaveno stresu z přehřátí. Kromě teploty mohou mít na stres z horka vliv i další faktory prostředí, jako je právě vlhkost. V roce 2024 bylo na velké části zeměkoule zaznamenáno více dní s minimálně "silným tepelným stresem", než je průměr. V některých regionech bylo také zaznamenáno více dní, než je průměr, s "extrémním tepelným stresem", při jehož dosažení je nutné přijmout opatření, aby se zabránilo úpalu.

Dlouhotrvající suchá období vytvořila v několika regionech příznivé podmínky pro vznik požárů. Rozsáhlé a trvalé požáry byly zaznamenány v celé Americe. Pokud jde o emise uhlíku z lesních požárů, v Bolívii a Venezuele byly zaznamenány nejvyšší hodnoty v historii měření. V Kanadě byly zaznamenány na základě údajů z programu Copernicus Atmosphere Monitoring Service (CAMS) druhé nejvyšší hodnoty.

Mořský led v Arktidě a Antarktidě

Rozsah mořského ledu v Arktidě a v okolí Antarktidy je zásadním ukazatelem stability zemského klimatu, který sleduje systém C3S. V roce 2024 byl rozsah mořského ledu v těchto oblastech výrazně podprůměrný.

Rozloha mořského ledu v Antarktidě dosáhla již druhý rok po sobě rekordních nebo téměř rekordně nízkých hodnot. Od června do října se měsíční rozsah zařadil na druhé nejnižší místo za rok 2023 a v listopadu na úplně nejnižší místo. Při svém ročním minimu v únoru se v satelitním záznamu měsíční rozsah zařadil na třetí nejnižší místo. V Arktidě se rozsah mořského ledu až do července blížil průměru let 1991-2020, ale v následujících měsících klesl výrazně pod průměr. Při ročním minimu v září byl v satelitním záznamu měsíční rozsah pátý nejnižší.

Skleníkové plyny

Určujícím faktorem vývoje mnoha klíčových klimatických ukazatelů v roce 2024 je zvyšující se globální teplota, která je do značné míry spojena s rostoucí koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, což je důsledek lidské činnosti. Monitorování skleníkových plynů poskytuje informace na podporu provádění politických kroků na zmírňování dopadů. Tempo nárůstu oxidu uhličitého bylo větší než tempo pozorované v posledních letech. Míra nárůstu metanu byla výrazně nižší než v posledních třech letech.

„Tato zpráva ukazuje zásadní hodnotu našich monitorovacích aktivit. Podle údajů C3S a CAMS dosáhly v roce 2024 atmosférické skleníkové plyny nejvyšších ročních hodnot, jaké kdy byly v atmosféře zaznamenány. Koncentrace oxidu uhličitého byly v roce 2024 o 2,9 ppm vyšší než v roce 2023 a koncentrace metanu o 3 ppm vyšší. Tímto nárůstem se roční odhad koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zvýšil na 422 ppm a metanu na 1897 ppb. Naše údaje jasně ukazují na trvalý globální nárůst emisí skleníkových plynů, které zůstávají hlavním činitelem změny klimatu,“ uzavírá Laurence Rouil, ředitel CAMS v ECMWF.

---

reklama

---