Jsou údaje od amatérských ornitologů správně? Někdy jsou dokonce lepší než od odborníků

Přibližně před dvěma týdny si virtuální databáze pozorování ptactva eBird připsala záznam s pořadovým číslem 500 000 000. Na to, že tahle platforma pod taktovkou ornitologů z Cornell Lab vznikla teprve v roce 2002, je to dost úctyhodný výkon. Má ale masa shromážděných a digitálně zaznamenaných pozorování amatérských ornitologů nějaké praktické využití? Píše o tom server Wildlife.

Není monitoring jako monitoring. Někdy je prováděn census, tedy jakési sčítání jedinců na dané ploše, jindy jsou populace zájmových druhů sledovány průběžně dlouhá léta anebo zase jen po dobu trvání sběru dat pro nějakou studii. Za poptávkou po datech z terénu obvykle stojí vědci, specializovaní na danou oblast bádání, nebo s nimi spolupracující státem zřízené organizace, hledající odpovědi na palčivé otázky. Ti si obvykle kvalitu sesbíraných informací dokáží ohlídat. Ale když data, například o výskytu ptáků, sbírají nadšenci bez patřičné akademické průpravy?

„Není se čeho bát,“ říká Joshua Horns, autor studie vyhodnocující kvalitativní aspekty „civilního“ sběru dat. Konkrétně se soustředil na aplikaci eBird, a její výstupy po severoamerické prostředí. „Tento občanský sběr dat funguje na výbornou, a hodně v tom pomáhá i kvalitní design celé aplikace. Tímto způsobem získaná data je možné bez problémů aplikovat ve vědeckém výzkumu, a myslím si, že by podobný projekt měly podporovat vlády po celém světě.“ Proč si je tak jistý?

Horns své srovnání odrážel od dat, které po pět desetiletí sbírali tisíce prověřených odborníků-ornitologů v rámci celonárodního sčítání hnízdících ptáků. Naposled tato kampaň proběhla v roce 1997, a vztahuje se dohromady na 574 ptačích druhů. „A prakticky jakékoliv dnes prováděné sčítání nebo monitoring amerických ptačích druhů nějak odráží trend zachycený již v těchto sesbíraných datech,“ říká Horns. Odchylka z těchto historicky pozorovaných trendů se u výsledků z eBird meziročně liší jen o 0,4 %. A jak si Horns vyzkoušel, funguje to velmi podobně i u ptáků vyskytujících se v Kanadě.

Horns doplňuje, že amatérskými nadšenci sesbíraná data o ptácích se nejen „drží v normě“, ale ve své podstatě jsou ještě lepší, než ta od odborníků. „Díky zapojení lidí totiž dokážete pokrýt pozorováním výrazně větší plochu a podchytit řadu regionálních populací ptáků.“ Pochopitelně, že to o trochu lépe funguje u snadno rozpoznatelných a obtížně zaměnitelných druhů, například u drozda stěhovavého.

Ale i u „ornitologických špeků“, třeba u vlhovce nachového, mohou data nasbíraná lidmi hrát podstatnou roli. „Jejich populace se ročně propadá o 2 %, což je nepříjemné. Pořád ale vypadají relativně početní, a nebýt lidí, o poklesu jejich početnosti bychom se nejspíš nedozvěděli. S početnými ptáky je to těžké: jejich početnost může klesat, ale protože jich je stále relativně dost, nemusíme si toho v rámci jednoho cíleného monitoringu všimnout. Lidé ale tento propad podchytí, a v jimi sesbíraných datech je to dobře patrném“ vysvětluje Horns.

„Čím více lidí na monitoringu podílí, tím jsou výsledky lepší,“ říká Horns. „Je to navíc velice přímá cesta, když chcete k pomoci ochraně přírody. Nepotřebujete žádné speciální školení, neskládáte testy. Jen prostě sledujete, co lítá k vám na dvůr.“

---

reklama

---