K ochraně klimatu musíme přispět i my, obyčejné lidé, říká Nor Hoystad

Dobrovolné aktivity občanů a komunální sféry, ať už jde o třídění odpadů nebo využití obnovitelných zdrojů energie, budou hrát v ochraně klimatu stále větší roli. Doposud byla většina opatření nařizována shora, což nijak zvlášť nefungovalo, nyní se ale situace mění. Evropané si uvědomují, že k ochraně klimatu musejí přispět oni sami, řekl v rozhovoru s ČTK norský ekologický aktivista Dag Arne Hoystad z organizace Naturvernforbundet-Friends of the Earth Norway.

Bohaté státy včetně Česka mají podle Hoystada mnohem větší povinnost než chudé země třídit odpad, protože jejich spotřeba neustále roste. "Vyspělé země jsou odpovědny za většinu znečištění, a přitom si stále žijí velmi dobře. Chudé země musejí snášet následky, přestože k nim přispěly minimálně. Je nyní na vyspělých státech, aby umožnily chudším se rozvíjet i za cenu fosilních paliv a pomoci investovat do počátečních technologií," uvedl.

Hoystad věří tomu, že v Paříži, kde v pondělí začal klíčový klimatický summit, nakonec dojde k dohodě, která zajistí, že nárůst průměrné globální teploty nepřekročí dva stupně Celsia. Není si však jist, zda bude stačit. Je podle něj potřeba udělat mnohem radikálnější změny.

Dnes v Praze zveřejnil publikaci, která popisuje příklady dobré praxe v oblasti odpadového hospodaření evropských měst a obcí. Ty poukazují na snižování emisí skleníkových plynů na místní úrovni.

Mezi projekty, které podle Hoystada patří k evropské špičce, je bioplynová stanice na kuchyňský odpad v norském Oslu nebo odpadový systém toskánského Capannori dosahující úrovně recyklace 82 procent. Jako inspiraci nabízí i aktivity 26 finských měst, která přijala závazek snížit emise skleníkových plynů o 80 procent do roku 2030.

Bioodpad se v Norsku využívá i na výrobu paliv, jeden kilogram potravinového odpadu je půl litru paliva. V Oslu jezdí již 135 autobusů na bioplyn. Podle Hoystada se přitom v Norsku vede podobná debata jako v ČR o budoucí potřebě fosilních paliv. Není však o uhlí, jako v Česku, ale o těžbě ropy a její další spotřebě.

Publikace uvádí i příklad Itálie, která má v legislativě recyklační slevu a tím motivuje k vyšší recyklaci. Český stát však podle českých ekologů k vyšší recyklaci nemotivuje. Mnoho italských obcí si stanovilo jako cíl výrazně snížit produkci směsných komunálních odpadů až na imaginární nulu, v Česku se naopak mnoho z nich přiklání ke spalování.

---

reklama

---