Když přijde na klimatické změny, vegetariánská strava nás nevytrhne, tvrdí Skeptický ekolog

Průměrný novopečený vegetarián (žijící v industrializovaném západním světě) sníží proměnou své stravy vlastní produkované emise o 4,3 % (o cca 544 kg CO2). / Ilustrační foto

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Jamal D. Sutter / U. S. Air Force

Hned do startu je třeba si říct, že Lomborg vegetariánem sám je. Z důvodů etických, nikoliv klimatických. Což je pozice, která dodává jeho kritice bezmasého klimaaktivismu zvláštní rozměr.

A teď to hlavní. Ono často opakované „Snížení vaší uhlíkové stopy o polovinu tím, že se stanete vegetariánem“ je silně zavádějící informací. Protože se v případě vašeho doživotního přechodu na bezmasou stravu teoreticky sníží jen ty emise, které mají co do činění s potravou. Ne třeba vaším odíváním, přepravou do zaměstnání, spotřebou energií na vytápění bytu.

Vegetariánská nebo veganská dieta má sílu a moc snížit jen ty vaše emise, které souvisejí s jídlem. Předstírat, že bezmasá strava sníží vaši uhlíkovou stopu o polovinu, znamená ignorovat další velký kus koláče vaší osobní emisní bilance. Ve skutečnosti je pak výsledný efekt přechodu na bezmasou dietu ještě neparnější.

Šťastná procenta pro nešťastné

Průměrný novopečený vegetarián (žijící v industrializovaném západním světě) sníží proměnou své stravy vlastní produkované emise o 4,3 % (o cca 544 kg CO2). Lomborg se při tomto tvrzení opírá o studii environmentálních dopadů diety švédských vegetariánů, jejíž výstupy dodnes nebyly obsahem překonány. To není všechno. Jak se dá odtušit, změna stravovacích návyků měla ve většině případů pozitivní dopad na zdraví konzumentů i stav jejich financí.

Vzhledem k tomu, že uspořené finance ale použili na zkvalitnění své životní úrovně (nákupy, cestováním, zážitky), prohospodařili tak našetřené emise jinou cestou. Takže jejich reálný dopad na snížení osobních emisí činil jen něco kolem dvou %. A přesně o ty dvě (nebo optimistická čtyři) procenta tu jde.

Stejková dieta? Za tři dolary ročně

Je totiž otázkou, jestli je skutečně přiměřené zdaňovat produkci masa, nebo (jak Lomborg zmiňuje) některé extrémnější návrhy zaznívající z médií: „Chovat se k masožroutům jako vyvrhelům společnosti a do deseti či patnácti let je vyhnat z restaurací, podobně jako kuřáky.“

Ono mediální ostouzení těch, kteří se zdráhají na nemasitou stravu přejít, je totiž plné pokrytectví. Nejen proto, že vychází z mylného předpokladu, že vegetariánská nebo veganská dieta dokáže rapidně a okamžitě snížit vaši ekologickou stopu. Ale třeba proto, že nerovnoměrně přenáší odpovědnost na spotřebitele. Jak to? Pokud bychom emisní zatížení masité stravy průměrného jednotlivce vyčíslili stejně, jako daníme emisní produkci průmyslových gigantů, musel by do státní kasičky masožrout za rok nasypat něco kolem tří dolarů.

Právě tak málo totiž daníme průmysl, který je odpovědný za produkci oxidu uhličitého v řádu milionů tun. A možná právě proto média (placená dílem z kapes průmyslníků) tak srdnatě horují za to, že vegetariánská dieta je cestou k řešení klimatických změn a každý by se měl zříci konzumace masa. Protože když už nic jiného, odvádí to pozornost od uhlíkové bilance těch skutečných globálních znečišťovatelů.

Že těch, kteří jsou a budou doživotními vegetariány, přibývá? Ano, na světě je 1,25 miliardy lidí, kteří neokusili maso. Ne kvůli tomu, že by jim záleželo na životním prostředí více, než jiným. Ale proto, že jsou tak žalostně chudí a kdyby mohli, maso by si moc rádi dali.

Cílený přechod na vegetariánskou stravu pomůže vaše osobní emise snížit, ale z hlediska boje proti klimatickým změnám je to nerealistický a neefektivní přístup, uzavírá Lomborg.