https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/krokodyli-na-plazich-kosatky-v-rekach-zvykejte-si-je-to-navrat-rikaji-vedci
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Krokodýli na plážích, kosatky v řekách? Zvykejte si, je to návrat, říkají vědci

30.5.2018 09:38 | PRAHA (Ekolist.cz)
Krokodýli, kosatky, ale i třeba pumy se v posledních letech stále častěji objevují na místech, kde bychom je zase tak úplně nečekali. Na snímku aligátor pojídá kraba ostrovních solných bažinách v Georgii.
Krokodýli, kosatky, ale i třeba pumy se v posledních letech stále častěji objevují na místech, kde bychom je zase tak úplně nečekali. Na snímku aligátor pojídá kraba ostrovních solných bažinách v Georgii.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Thomas J. Dunkerton / Duke University
Vyrušil vás při slunění na floridské pláži aligátor? Nebo vám po návnadě na malou rybu vám skočila třítunová kosatka? Jsou to setkání, na které se dá jen těžko zapomenout, a v posledních letech jich přibývá. Vysvětlení těchto událostí překvapivě nesouvisí s narůstajícími počty velkých predátorů, ale se změnou, či spíše návratem, k jejich původnímu chování. Píše o tom ScienceDaily.
 

Krokodýli, kosatky, ale i třeba pumy se v posledních letech stále častěji objevují na místech, kde bychom je zase tak úplně nečekali. „A těch pozorování je za pár posledních let tolik, že už to nemůžeme svést na krátkozrakost pozorovatelů,“ říká Brian Silliman, profesor biologie ochrany přírody Dukeovy univerzity. „Je třeba pochopit, že podobné události nejsou nějakou odchylkou, mimořádností, ale v podstatě běžnou zvyklostí těchto živočichů. My je z těchto míst vytlačili, a oni se na ně teď vrací.“

Není jich víc. Jen se vrací zpátky

Jeho tvrzení je přitom v rozporu s dosavadní teorií, která (nejen) občasné výlety aligátorů na korálové útesy přisuzuje jejich narůstající početnosti. „Lidé si myslí, že se populace těchto predátorů, vystavené po staletí lidskému tlaku trochu zmátořily, a teď úspěšně expandují na nová teritoria za potravou,“ říká Silliman. „Ve skutečnosti jsme ale svědky rekolonizace, návratu suchozemských i vodních predátorů na místa, která byla jejich hlavními lovišti předtím, než lidé jejich populace zdecimovali, ba, než se o ně začali zajímat vědci.“

Za překvapení, která u nás jejich návrat vyvolává, si přitom můžeme sami. „Populární věda i přírodovědná média v nás po desetiletí vytvářela dojem, že jsou tito velcí predátoři silně orientovaní na jedno jediné stanoviště,“ vysvětluje Silliman. „Ale tak to není a nikdy nebylo.“ Jistě, když natáčíte přírodovědný dokument o mořských vydrách, chcete je natočit v příbřežním kelpovém lese pod vodou. Pro záběry pum amerických se vydáte do divokých skalnatých hor, vlky zachytíte v severských jehličnatých lesích a aligátory budete natáčet v bažinách.

Predátoři na cestách? Omyl!

„Ve skutečnosti jsou ale tito živočichové často výrazně zastoupeni na území, které pro ně – naším pohledem – není zase tak typické a tradiční,“ dodává na základě posledních výstupů odborných studií Silliman. Z toho pak současně plyne problém a velká příležitost pro celou ochranu přírody. „To, že jsme tyto druhy považovali za přírodními a klimatickými podmínkami izolované výskytem jen do některých lokalit, je jedno z největších paradigmat ekologie živočichů.“

Rezervace a přírodní parky jsme těmto zvířatům zřizovali tam, kde jsme si představovali, že by měly být. Orangutan potřebuje nenarušený prales, mořští savci jsou doma v severských vodách. „Teď ale začínáme vidět, jak přizpůsobiví a kosmopolitní tito živočichové vlastně jsou. Dobře to je vidět právě na aligátorech,“ popisuje Silliman. U floridských exemplářů, které se donedávna spořádaně drželi bažin, ale teď zamířili ke slanému pobřeží, došlo k výrazné proměně diety. Manty (rejnoci), krabi, krevety tu tvoří 90 % jejich stravy, aniž by se to nějak neblaze projevilo na jejich kondici.

Z nového pohledu může těžit celá ochrana přírody

„Dozvídáme se, že tito živočichové dokáží plnohodnotně fungovat v mnohem širší nabídce území,“ říká Silliman. „Mořské vydry máme spjaty s podmořskými kelpovými lesy, ale dokáží se stejně tak adaptovat na život v ústích velkých řek, kde kelpové porosty nebyly a nejsou. Takže jestli jednou kelpové lesy zmizí, vydry s nimi zmizet nemusí. Ostatně to nejspíš brzy uvidíme na vlastní oči.“

Přesun, či spíše návrat vrcholových predátorů na jejich bývalá teritoria, má prý výrazný potenciál pro ochranu přírody. Mořské vydry totiž stojí na vrcholu potravní pyramidy: likvidují kraby Metacarcinus magister, jejichž pochoutkou jsou zase mořští mlži. Ti pro změnu spásají řasové porosty. Krabi regulují početnost mlžů, což vede k zarůstání dna řasovými nánosy, živenými splachem živin z pevniny. Především ale hnojivy ze zemědělství.

„Stálo by to desítky milionů dolarů, uvést tato zarostlá ústí řek do původního a přírodě blízkého stavu. Ale když se sem vrátí vydra, která se o krabi postará? Dosáhneme stejného výsledku, aniž by to téměř cokoliv stálo daňové poplatníky,“ říká Silliman.



reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist