Historické zahrady a zámecké parky chrání biodiverzitu tam, kde okolní krajina selhává

Zámecké krajinářské zahrady nejsou jen kulturním dědictvím, ale mají i značný význam pro ochranu přírody. Vědci z Výzkumného ústavu pro krajinu (VÚK) prokázali, že tyto historické areály mohou uchovávat cenné přírodní biotopy, které jsou v intenzivně využívané krajině stále vzácnější, a tím významně přispívat k ochraně biodiverzity. Rozsáhlý výzkum zaměřený na historické zahrady v České republice ukázal, že tyto lokality fungují jako lokální centra biodiverzity a útočiště přírodních stanovišť. V krajině, která je dlouhodobě zatížena intenzivním zemědělstvím či urbanizací, představují často poslední místa s dochovanou přírodou.

Zejména větší zahrady obsahují výrazně vyšší podíl přírodních biotopů než jejich okolí – typicky lesy, druhově bohaté louky nebo vodní prvky.

„Historické zahrady nejsou jen estetickým prvkem krajiny. Ukazuje se, že mají značný význam pro ochranu přírody, protože dokážou uchovat biotopy, které z okolní krajiny mizí,“ říká Markéta Šantrůčková, vedoucí odboru kulturní krajiny a sídel VÚK.

Zámecké zahrady jako „záchranné ostrovy“ biodiverzity

Zásadním zjištěním je, že význam zámeckých zahrad pro ochranu přírody narůstá s mírou lidského zásahu v okolní krajině. Jinými slovy: čím více je krajina narušená, tím důležitější úlohu tyto zahrady hrají.

Ve srovnání s okolní intenzivně využívanou krajinou výzkum potvrdil například vyšší zastoupení lesních biotopů, význam druhově bohatých luk a také stabilní přítomnost vodních prvků, které bývají v krajině často degradovány.

„Zahrady fungují jako jakési paměťové ostrovy krajiny – uchovávají druhy i struktury, které jinde zanikly,“ doplňuje Markéta Šantrůčková.

Klíčová je šetrná správa

Jedním z hlavních důvodů, proč jsou zahrady tak cenné, je jejich dlouhodobě šetrné hospodaření. Na rozdíl od intenzivně obhospodařované zemědělské krajiny zde nedochází k masivnímu používání chemických látek ani k drastickým zásahům do přírodního prostředí.

Díky tomu se i uměle založené plochy – například louky nebo výsadby stromů – postupně proměnily v plnohodnotná přírodní stanoviště.

Nejvíce života "v koutech"

Novější výzkum VÚK zároveň ukazuje, že rozložení přírody v zahradách není náhodné. Nejvíce přírodních biotopů se nachází v jejich méně udržovaných okrajových částech, zatímco okolí zámeckých budov je intenzivněji spravované.

Kvalita těchto biotopů přitom často roste se vzdáleností od centra zahrady, což potvrzuje význam extenzivnějšího managementu. „Ukazuje se, že kombinace historického designu a citlivé péče vytváří ideální podmínky pro zachování přírody i v kulturní krajině,“ vysvětluje Markéta Šantrůčková.

Závěry výzkumu mají zásadní dopady pro plánování krajiny i ochranu přírody. Historické zahrady mohou sloužit jako model pro šetrné hospodaření, zdroj biodiverzity pro okolní území i jako důležitý prvek ekologické stability.

„Pokud chceme chránit biodiverzitu v kulturní krajině, musíme se inspirovat tím, co už funguje. Historické zahrady jsou jedním z nejlepších příkladů,“ uzavírá Markéta Šantrůčková.

Studie vychází z analýzy desítek historických zahrad v České republice a využívá detailní data o přírodních biotopech v systému Natura 2000. Výsledky mohou bezprostředně využít jak pracovníci ochrany přírody, tak památkové péče při stanovování diferenciovaného managmentu historických zahrad.

Více informací o hodnotě historických zahrad v článku "Nečekaná centra biodiverzity, přírodního a kulturního dědictví v zámeckých zahradách a parcích" v časopise Živa.

---

reklama

---