Lidé jsou odpovědní za 90 % všech ropných skvrn v oceánech, dokládá studie

Ropné skvrny se od sebe liší, svou velikostí, rozlohou. Obvykle ale mají podobu mikroskopicky tenkého povrchového filmu na hladině, s nímž si pohrávají mořské proudy, příliv a odliv, vítr, rozbíjí ho vlny.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Znečišťování moří a oceánů ropou může být i docela přirozený proces. K takovým průsakům například dochází, když ropa uniká z trhlin na mořském dně nebo volně prosakuje skrz sedimenty. Množství ropných látek to mohou a nemusí být velká.

Například v okolí kalifornské Santa Barbary takto uniká ropa z mořského dna už po tisíciletí, tempem 25-30 tun denně. A ropa po sobě zanechává až 30 kilometrů čtverečních velkou ropnou skvrnu. Není to ojedinělý fenomén. V roce 2003 podle odhadů americké Národní výzkumné rady mohlo být tímto způsobem do vod podél Severní Ameriky uvolněno okolo 160 000 tun ropy ročně, tedy asi 5 milionů galonů.

Na bázi podobných lokalizovaných odhadů se pak usuzovalo, že na celkovém znečištění moří a oceánů ropnými látkami se přirozené přírodní průsaky a lidské aktivity podílí vyrovnaně. Jenže to nyní zpochybňuje studie, publikovaná v prestižním žurnálu Science.

Ropné skvrny se od sebe liší, svou velikostí, rozlohou. Obvykle ale mají podobu mikroskopicky tenkého povrchového filmu na hladině, s nímž si pohrávají mořské proudy, příliv a odliv, vítr, rozbíjí ho vlny. Proto je těžké ho sledovat, mapovat jeho pohyb nebo se dopátrat místa jeho vzniku.

Výzkumníci z Oceánografické optické laboratoře Univerzity Jižní Floridy k tomu využili součinnost s nástroji umělé inteligence, programu, který vyhodnocoval 560 000 sesbíraných satelitních snímků, pořízených v letech 2014-2019. To jim umožnilo určit polohu, rozsah a pravděpodobné zdroje ropného znečištění. Díky tomu mohli poupravit původní tezi o tom, že lidé jedou s přírodou ve znečišťování oceánů ropnými látkami napůl. Ukázalo se, že odpovědnost za tento typ znečištění nesou až v 90 % lidé.

Satelitní snímky totiž přiřadily ropné skvrny k velmi konkrétním zdrojům: k ropovodům, vrtům, potrubím, ke splachům z průmyslových oblastí, k únikům z lodí. A dokázaly je odlišit od přírodních zdrojů, průsaků. Až 90 % všech identifikovaných ropných skvrn se nacházelo ve vzdálenosti do 160 kilometrů od pobřeží (z toho polovina se jich nacházela ještě blíže, do 40 km od pobřeží).

Jednou z mála dobrých zpráv je to, že v oblasti Mexického zálivu se momentálně nachází jen minimum ropných skvrn. Což vypovídá o tom, že přísné kontroly po katastrofálním úniku z ropné plošiny BP nesou výsledky.

Výzkumníci zmiňují, že hlavním přínosem jejich metody je identifikace antropogenních zdrojů znečištění. A to může pomoci nápravě a navést nápravné kroky konkrétním směrem.