Lišejníkům svědčí mrtvé dřevo, tým v Karpatech našel i zdánlivě vyhynulé druhy
Vědci studovali data z primárních horských smrkových porostů. Zkoumali přítomnost lišejníků u živých stromů, souší a padlých kmenů z 57 studijních ploch. Pomocí rekonstrukce disturbanční historie pak testovali, jak byly druhová bohatost a zastoupení lišejníků ovlivněny současnou strukturou porostů a disturbančními režimy za posledních 250 let.
Studie ukázala, že obzvlášť důležitým prvkem zvyšujícím druhovou bohatost lišejníků jsou stojící mrtvé stromy, hlavně ty tlustší. Ležící mrtvé dřevo hostilo druhově chudší společenstva, vědci tam však nalezli vzácnější druhy. Celkově pak byla podle výzkumu druhová bohatost lišejníků nižší na regenerujících mladých a homogenních studijních plochách ve srovnání se starými, déle narušenými porosty. Výsledky tedy svědčí o tom, že ačkoliv staré lesy ztrácejí na vitalitě, nabývají na významnosti z hlediska biodiverzity.
Josef Halda z katedry biologie Univerzity Hradec Králové k tomu uvedl, že tým zaznamenal 158 druhů lišejníků z 65 rodů. Z toho tři druhy byly podle slovenského červeného seznamu považovány za vyhynulé, 20 bylo kriticky ohrožených, devět ohrožených a osm tzv. zranitelných druhů. Halda také sdělil, že pět ohrožených lišejníků obsažených ve studii mělo víc než stovku výskytů, čtvrtina všech výskytů patřila ohroženým druhům.
K nejcennějším lokalitám podle ČZU patří Bielovodská a Koprová dolina, kde byla na nové lokalitě znovuobjevena vzácná kryptovka Gyalecta friesii. Její výskyt byl na Slovensku naposledy potvrzen před 30 lety a to jen v jedné lokalitě.
"Biologické dědictví přírodních disturbancí, reprezentované stojícími odumírajícími i ležícími odumřelými stromy, představuje velmi důležitý substrát pro lišejníky. Jde ovšem o substrát poměrně rychle se proměňující a přítomný jen v určitých fázích vývoje lesa," uvedl Jeňýk Hofmeister z Katedry ekologie lesa ČZU. "Takže pokud mají populace na tyto substráty vázaných druhů lišejníků v daném regionu trvale přežívat, musí mít po přirozeném rozpadu biologického dědictví na jedné lokalitě možnost kolonizovat nové lokality s dostatečně bohatým biologickým dědictvím v přiměřené vzdálenosti," zdůraznil výzkumník. Pro dlouhodobou ochranu populací těchto druhů tak nestačí chránit jen malé fragmenty zachovalých pralesů, ale také okolní lesy, kde mohou lišejníky obsadit narušeními vytvořená nová stanoviště, pokud se jich v původních lokalitách nedostává.
reklama
Čeští vědci studovali půdní paměť luk v rumunské Transylvánii. A odhalili původ jejich druhové bohatosti 
Myši domácí se šířily Evropou různě. Prozrazuje to hodně i o migraci lidí
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studie
