Máte rádi vůni deště? A víte, co vám to vlastně voní?

Zemitá vůně deště po delším období sucha je natolik specifická, že dostala své jméno. Říká se jí petrichor, z řeckého slova pro kámen (petra), a īchōr, tekutinu, která měla kolovat v žilách řeckých bohů.

Ale co ji vlastně způsobuje, a proč? A líbí se ještě někomu jinému než lidem? Tím se zabýval výzkum, zveřejněný v časopise Nature. Píše o tom ScienceAlert. Podmanivou vůni deště způsobuje organická sloučenina geosmin, kterou produkují některé druhy bakterií, například rod Streptomyces. Ví se, že geosmin uvolňují, když zemřou.

Protože bakterie rodu Streptomyces nejčastěji najdeme v půdě, zajímali se vědci, jestli geosmin voní živočichům v půdě žijícím.

„Nachystali jsme pasti, kde byla jako návnada kolonie bakterií Streptomyces coelicolor. A zjistili jsme, že přilákaly výrazné množství půdních živočichů chvostoskoků ve srovnání s kontrolními pastmi bez návnady,“ popisují vědci.

To, že chvostoskoci jsou velkými fanoušky geosminu, se vědcům potvrdilo v experimentech jak v terénu, tak v laboratoři. Chvostoskoci jsou drobní členovci žijící v půdě a v opadu listí. Geosmin cítí díky svým tykadlům a bakteriemi Streptomyces se živí.

Proč ale bakterie usiluje o to, aby ji chvostoskoci snědli? Ukázalo se, že Streptomyces funguje v mnoha ohledech jako vláknitá houba, která chce rozšířit své spóry. A za tím účelem „používá“ například právě chvostoskoky. Chvostoskok bakterii pozře, odskáče a spóry vyloučí na jiném místě. „Vůně deště“ pro bakterii tedy představuje selektivní výhodu a prostě dává smysl. Bakterii se díky ní daří šířit se z místa na místo.

Spokojení jsou i chvostoskoci. A i my lidé si vlastně užíváme fungující procesy půdní ekologie. Protože krásně voní i nám.

---

reklama

---