Měly by fosilní zdroje nést podobné varování pro spotřebitele jako cigarety?

Všude tam, kde platíte za energii z fosilních zdrojů, by mělo být součástí účtu i předtištěné varování, že fosilní energetika škodí zdraví. / Ilustrační foto

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Prieto Beaulieu / The Swedish Association of Green Motorists

Původní text, pod kterým jsou podepsáni Mike Gill, Kristie Ebi a Kirk Smith, předkládá čtenářům nápad, že by se důrazné varování spotřebitelům fosilních zdrojů energie mělo stát povinnou součástí opatření, zvyšujících uvědomění o klimatických změnách. Proč? Úvodem jako modelový příklad zmiňují kouření. Prý už se přežilo a bývá na něj dnes nazíráno ne jako na normální volbu životního stylu, ale jako na závislost, kterou kuřáci ohrožují zdraví svého okolí. I proto od roku 1969 postupně přistoupilo 118 zemí na světě k tomu, že na krabičkách uvádí zdravotní varování. Nu, a s fosilními palivy je to prý podobné. Způsobují totiž znečištění ovzduší, které vede až k 3,5 milionům předčasných úmrtí ročně a také přispívají ke klimatickým změnám, které ohrožují na životě příští generace. Proto autoři textu zmiňují, že by fosilní paliva měla být „intenzivněji propojena“ se svými nevyhnutelnými důsledky. Jak?

Výstražnou reklamou, varováním. Dostanete účet za elektřinu z tepelné elektrárny? Mělo by na něm být pod čarou vytištěno, že fosilní energetika škodí zdraví. Ten samý varovný text by měl zdobit plot elektrárny nebo benzínovou stanici. Letenka, jízdenka? Všude tam, kde platíte za energii z fosilních zdrojů, by mělo být součástí účtu i předtištěné varování. Tím by byli spotřebitelé výrazněji propojeni s důsledky svého počínání, stali by se více informovanými a spíše by si uvědomili, že spalování fosilních paliv podrývá životní prostředí i jejich vlastní zdraví. Z abstraktních pojmů o ohrožení klimatu by se stala mnohem zřetelnější záležitost. Každý by hned viděl, jak velký význam má jeho volba. Výsledkem této finančně nenákladné metody s varováním by prý mohlo být zvýšení poptávky po alternativách a čistých zdrojích energie.

Podobně by pak měla být rozpracována „optimalizace propagace“ těch energetických koncernů, které se majoritně podílí na výrobě energie z fosilních paliv a přitom se zaštiťují zelenou reklamou z několika málo procent obnovitelných projektů. Ona stigmatizace by ale nemusela všude dopadnout dobře. Třeba v Kanadě, kde se politika a národní hospodářství natolik intenzivně provázalo s těžařským průmyslem, že ochrana přírody a zdraví je tu ve své podstatě hrazeno z ropy. Ostatně, řada probíhajících klimatických opatření je hrazena právě z environmentálních uhlíkových daní a narušení tohoto schématu by mohlo jejich zapracování zpomalit. A problém by nejspíš nastal všude tam, kde není energie do sítě dodávána jediným zdrojem, ale pochází z mixu několika zdrojů. Poznat, která není ta špatná a co tedy napsat na účet za elektřinu by asi bylo složitější. Na pasažéry, kteří frekventovaně létají nebo řidiče hladových vozů by ale strategie možná mohla mít nějaký cílenější efekt, soudí autoři.