Mikroplasty obsahuje i „čistá“ balená voda
Jsou mikroplasty nebezpečné? Zatím těžko říct. Faktická neexistence důkazů o škodlivosti mikroplastů na lidské zdraví nutně neznamená jejich skutečnou neškodnost. Precizní výzkum přímého vlivu nepatrných plastových částic, které mohou být člověkem snadno pozřeny, totiž zatím ještě nikde neprobíhal. WHO nechce případná rizika podcenit a proto rozjela velkou srovnávací studii, ve které hraje důležitou roli Státní univerzita v newyorské Fredonii. Její laboratoře nyní pod vedením Bruce Gordona provádí většinu testů. Klíčová otázka: „Co se s plasty stane poté, co je sníme nebo vypijeme, a jaký to na nás může mít dopad?“ dosud čeká na odpověď. V současnosti se mikroplasty za zdravotní riziko pro člověka nepovažují, ale WHO je fenoménem expanze mikroplastů silně zneklidněna. Zvlášť poté, co americká žurnalistická skupina Orb Media rozvířila mediální vody zprávou o výskytu mikroplastů v balené vodě.
Jen žádnou paniku
„Jistě je to problém, ale zdaleka ne takový, jako třeba fekáliemi a kanalizací znečištěná pitná voda v řadě zemí světa,“ říká Gordon. „Po uveřejnění takové zprávy obvykle lidi nejvíc zajímá, jak moc je balená voda v krátkodobém či dlouhodobém užívání nebezpečná a co s tím můžou dělat.“. Jasnou odpověď pro ně nemá. Gordon připouští, že tu je jistý prostor k obavám, ale paniku vyvolávat určitě nechce. „Musíme přemýšlet o konkrétním složení plastů, o tom, zda jsou v nich přítomné nějaké toxiny nebo škodlivé látky, a co konkrétně mohou v různých koncentracích udělat. Obvykle pracujeme s nějakou mezní koncentrací, bezpečným limitem nebo denní doporučenou dávkou, která nám definuje, jaké množství tělem přijaté látky je v pořádku," říká Gordon. "Teď stojíme za samém začátku výzkumu. A musíme nejprve zjistit, v jakých koncentracích se ve vodě kolem nás mikroplasty vůbec pohybují, a teprve pak zda je to skutečně nebezpečné.“
Čistota na prvním místě
Dosavadní výzkum balené ve Fredonii zatím ale do problematiky světlo příliš nevnesl. Z 250 zakoupených lahví balené vody (jedenácti různých značek) jich jen 17 mikroplastové částice neobsahovalo. Ostatní obsahovaly v průměru 10 mikroplastových částic na litr (odpovídající velikostí cca 1 mikrometru) a v průměru 314 částic ještě drobnějších. Jenže pozor: výsledky se často lišily o celé řády (zaznamenaných částic byly v různých vzorcích desítky i tisíce) a mikroplasty se nacházely i v lahvích stejného balení a šarže, jako ty, co byly „čisté“. Můžete si tedy koupit balenou vodu, která žádné mikroplastové částice neobsahuje, ale ta samá značka téhož výrobce, v regálu jen o láhev vedle, jimi může být naplněná. „Kontaktovali jsme výrobce a většina z nich si za kvalitou a hygienou svých produktů stála,“ říká Gordon. „Řada z nich projevila zájem o naše výsledky a domluvili jsme spolupráci pro další série testů.“
Přečtěte si také |
Mikroplasty v půdě. Němečtí vědci upozorňují na dosud opomíjenou ekologickou hrozbu
Ne všude to bylo tak snadné: někteří výrobci (názvy balených vod ani výrobců Gordon neuvádí) experiment kritizovali, poukazovali na vlastní odlišné výsledky a také upozorňovali na to, že koncentrace mikroplastů v balených nápojích v současnosti není předmětem regulace a kontroly. Což je problém. Protože každou minutu se na světě prodá jeden milion PET lahví s balenou vodou nebo jinými nápoji. A pokud skutečně platí, že 93 % zkoumaných balených vod mikroplasty obsahuje? Dostáváme do sebe spoustu mikroplastů se zatím dost nejistým výsledkem.
Jak plasty putují lidským tělem?
Doktorka Stephanie Wardová z britského Centra pro zdraví a životní prostředí na King´s College popisuje pravděpodobný vývoj „kontaminace“ lidského těla mikroplasty. „Z toho, co zatím víme, můžeme usuzovat, že dostatečně velké plastové částice jsou z těla konvenční cestou vyloučeny. Ano, cestou zažívacím traktem mohou vylučovat chemické látky se známými dopady na člověka. Některé z těchto částic jsou ale až neuvěřitelně malé a mohou prostoupit skrze zažívání přímo do oběhové soustavy. Jaký pak budou mít vliv na konkrétní orgány či tkáně, nevíme. Záleží také na tom, kolik jich bude.“ Mohlo by to ale být podobné, jako s částicemi oxidu titaničitého, který do lidského těla také umí zabloudit. Ty mohou putovat krevním řečištěm, projít lymfatickým systémem nebo skončit v játrech. A plasty? „Jsou to tvrdé cizorodé nepůvodní částice, kterých se tělo chce zbavit, ale nemůže, protože je nedokáže rozložit. Proto se někde pravděpodobně budou akumulovat a z toho mohou plynout problémy. Jaké, to zatím netušíme.“reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Praha zavede kontejnery na textil, sběrné dvory budou mít limit
Chrudim požádala o povolení na stavbu separačního dvora v Průmyslové zóně západ
Analýza: V Břeclavi méně třídí odpad lidé v rodinných domech než na sídlišti
Umělý velrybí trus. Vědci testují, zda pomůže schopnosti oceánů pohlcovat oxid uhličitý. Vypadá to slibně
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studie