Náboženská praxe jako zátěž životního prostředí? Příkladem mohou být hinduistické pohřební hranice
Odejít ze světa pokud možno spořádaně si jistě přeje každý z nás. Pro většinu z miliardy hinduistů pak představuje ideální poslední metu spálení těla na březích posvátné řeky Gangy. Měsíčně podstoupí tento přechodový rituál kolem 25 000 lidí. Ve vyhlášeném posvátném městě Váránasí pak proběhne na 200 kremací pod širým nebem každý den. Je to problém? Ano, zvlášť když necháme víru stranou a podíváme se na environmentální důsledky téhle téměř 5000 let staré tradice.
Miliony stromů ročně
Vonné masti a éterické hořlavé oleje, barevné květy. Ty nesmí u obřadní hranice chybět. Stejně jako dva až čtyři metráky dřeva, které sem musí doputovat na palubě lodí. Každý den je tak do Váránasí nutno dopravit z velké dálky na 80 tun dřeva. Přijde vám to málo? Ročně si pohřební hranice vyžádají v celé Indii kolem 50 až 60 milionů stromů. Povinností pozůstalých přitom není vysazovat stromy nové, jen zajistit palivo pro obřad.
Když si to roznásobíte počtem let, kdy zde tato praxe funguje, je vám děsivá míra odlesnění v oblasti velkých měst v povodí Gangy hned pochopitelnější. S odlesněním povodí se pochopitelně pojí známé důsledky: půdní eroze, znečištění vody, vzduchu a půdy, tendence k ničivým povodním. A zdraví živých lidí také rozhodně neprospívají dvě stovky otevřených žárovišť. Zvlášť, když je pak popel a zuhelnatělé zbytky sesunut přímo do řeky. Ve které se další živí, v rámci jiné náboženské tradice, rituálně očišťují.
Čisté elektrické pece jsou nečisté
Indická vláda si je dlouhodobé neudržitelnosti obřadních hranic vědoma, ale proti zažité náboženské tradici je bezbranná. Návrhy na zlepšení nebo alternativní přístupy jdou proti přesvědčení věřících. I když by mohli svým nebožtíkům dopřát kremaci v elektrické peci (která navíc odfiltruje unikající spaliny), dávají přednost konvenci. Jedna venkovní hranice přitom přijde v přepočtu na 70 dolarů, což jsou v Indii velké peníze, zatímco kremace v peci jen 6 dolarů. Zájem je ale minimální.
Sahat lidem na jejich náboženské přesvědčení je velmi ožehavé téma. Jenže toxická praxe miliardy hinduistických věřících, tedy každého sedmého obyvatele planety Země, nedává životnímu prostředí zrovna valné šance na zlepšení.
reklama