Návrat vrcholových predátorů je fajn věc, ale o tom, co to s ekosystémem přesně dělá, víme málo, upozorňují vědci

Vlci byli do Yellowstonského parku vysazeni někdy v polovině devadesátých let a během dvou desítek let přinesli výraznou proměnu ekosystému.

Foto | Daniel Stahler

Jako učebnicový příklad návratu predátorů se často uvádí vysazení vlků v americkém národním parku Yellowstone. Vlci tu byli vybiti ve dvacátých letech minulého století. Nepřítomnost šelem se brzy projevila na chování býložravců, zejména jelení zvěře. Té početně přibylo, což se projevilo na okusu vegetace, jejíž úbytek pak vedl k degradaci ekosystému.

Vlci byli do parku vysazeni někdy v polovině devadesátých let a během dvou desítek let přinesli výraznou proměnu ekosystému. Počty jelenů poklesly a přibylo osik, vrb a jiné květeny. Vědci pozorovali pozitivní odezvu u celé řady zvířat, od zpěvných ptáků po bobry. Přírodovědci se domnívali, že ekosystém se vrací do svého dřívějšího, původního stavu.

Jenomže tým vědců z Wyomingu se ptá, zda skutečně víme, jaký ten původní stav byl? A jestli návrat vrcholového predátora mění ekosystém skutečně předvídatelným směrem?

Obnova ekosystému prostřednictvím návratu predátorů stojí na dvou hlavních předpokladech. Jednak že návrat šelem spustí předvídanou trofickou kaskádu. Tedy že vlci sníží početnost býložravců, což povede k navýšení početnosti vegetace.

A jednak že při dostatečné velikosti trofické kaskády dojde k tomu, že se ekosystém usadí zpět do původního stavu.

Jenže vědci upozorňují, že se může stát také cela řada dalších věcí. Samotný návrat predátorů nemusí ekosystém ovlivnit zas až tak moc. Nebo by se náprava ekosystému mohla posunout nečekaným směrem kvůli změnám, kterými ekosystém během absence predátorů prošel. To je důležitý bod ke zkoumání zejména v době klimatických změn a invazních druhů.

Vědci z wyomingské univerzity sesbírali dostupné studie, které obsahují data o návratu přirozených vrcholových predátorů či o vyhubení těch nepůvodních, invazních. Podle vědců jde o dvě strany jedné mince. Návrat původních šelem a vyhubení nepůvodních může pomoci stejným způsobem, pokaždé z jiné strany.

Ukázalo se, že nejde dost dobře předvídat, co se s trofickou kaskádou stane. Někdy se stane to, co předpokládáme, někdy ale něco jiného. Jediná věc zdá se funguje spolehlivě: pokud z ekosystému odstraníme invazní vrcholové predátory, menší predátoři jako kojoti, lišky či krysy se stanou běžnějšími.

Podle vedoucí výzkumu Jesse Alstona není možné na základě dostupných dat tvrdit, že s návratem velkých šelem se ekosystém usadí v původní rovnováze. Podle něho pro to prostě není dostatek důkazů. „Jistě, je těžké taková data získat, ale bez nich stojí zmiňovaný předpoklad na vodě,“ říká Alston.

Podle něho je návrat původních vrcholových predátorů sám o sobě dobrou myšlenkou. „Velké šelmy jsou prostě skvělé," říká, "ale nemůžeme jejich vliv na ekosystém používat jako zdůvodnění reintrodukčních programů, protože to není doložené. Z dlouhodobého hlediska by se to mohlo vymstít.“