Ničivé požáry v Kalifornii. Jak si s nimi poradí zvířata?

Kalifornie několik posledních let zažívá velmi ničivé požáry. Nevyhýbají se zastavěným oblastem, ani přírodním rezervacím. O evakuacích obyvatel i vypálených domech se v novinách dočteme, ale jak tyhle události snáší divoká zvířata? Píše o tom například Atlas Obscura.

Pro konkrétní příklady nemusíme chodit daleko do minulosti. Když čtete tenhle článek, krajina v údolí San Fernando ještě doutná. V noci na 8. listopadu tu propukl požár, který se velmi rychle prohnal územím o rozloze 39 806 hektarů. Zničil 504 domů, usmrtil tři lidi a byl důvodem evakuace dalších 265 000. Plameny postupovaly krajem obytné zástavby v okolí hor Santa Monica a přilehlou přírodní rezervací. V té tehdy žilo nejméně třináct exemplářů pumy americké, velké kočkovité šelmy.

Požáry bez paniky

Relativně přesná čísla o velikosti populace pum známe díky práci místních rangerů, kteří tu od roku 2002 mapují jejich pohyb s pomocí GPS obojků. Pumy jsou totiž vysoce teritoriální a své území agresivně brání proti nově příchozím šelmám. Jinak jsou ale velmi nenápadné a vyhýbají se kontaktu s lidmi. Jakou strategii přežití ale zvolí, když se k jejich domovskému okrsku přiblíží oheň? A co s nimi bude dál?

„Díky sledovacím zařízením se nám nabídla možnost poněkud neplánovaného experimentu,“ říká Seth Riley, vedoucí chráněných území v oblasti Santa Monica. „Mohli jsme pozorovat, jaká je reakce divoce žijících zvířat poté, co je polovina izolovaných chráněných území sežehnuta plameny.“ Překvapivě, divoce žijící zvířata snáší podobné událost, které my lidé vnímáme jako katastrofální, velmi pasivně a chtělo by se skoro říct klidně.

Uletět, schovat se, utéct

Kalifornský zoolog Greg Guisti to vysvětluje následovně: „Máte křídla? Uletíte. Oheň má na ptačí populace minimální dopad, pokud se tedy nevyskytne na jaře, v době hnízdění. Pak jsou ztráty na mláďatech.“ Hadi, ještěrky, hlodavci? „Ohnivé inferno, které má při povrchu země teplotu kolem 850-900 °C, pro ně neznamená problém. Deset centimetrů pod zemí je to už jen 21°C. Požár většina drobných živočichů přečká v bezpečí pod zemí.“ A ti čtyřnozí?

„Jeleni a jelenci, pumy, kojoti, ti mohou jen utíkat,“ říká Guisti. „Nevybírají si přitom, jestli běží směrem do civilizace, utíkají směrem od plamenů.“ Úprk před ohněm se jim obvykle podaří. Případů, kdy je požár hnaný větrem dožene, je minimum. Horší je to už třeba se střety zvířat s auty na silnicích. „Obecně ale požár neznamená pro zdejší faunu nějakou katastrofu, ohně jsou součástí většiny kalifornských ekosystémů. Zvířata jsou na jejich výskyt adaptována a často z takových událostí těží.“

Divočinu nechte za dveřmi

Příkladem mohou být třeba datlové, kteří po požáru vyzobávají nyní odhalené larvy hmyzu z opáleného dřeva stromů. Hlodavci, kteří snáze nachází výživná semena rostlin na spálené půdě. A draví ptáci, kteří si pochutnávají na hlodavcích, kteří teď jsou lépe vidět. Půda pohnojená popelem se brzy pokryje bujným porostem chamise, který prospívá přežvýkavcům. „Stačí pak jen trocha deště a celý ekosystém se brzy vzpamatuje,“ dodává Guisti.

Pro pumy znamená požár změnu v zavedených sociálních strukturách. Vrací se na svá původní teritoria, ale znovu o ně musí bojovat. Ne vždy si je dokáží udržet, ale k dynamice života v přírodě to patří. „Pro žádné zvíře není snadné vypořádat se se situací po požáru, ale příroda není snadná nebo jednoduchá. Pro přeživší zvířata je to tvrdé, ale ona jsou v přežívání vážně dobrá.“

Guisti ještě doplňuje, že není zrovna šťastný nápad prchajícím nebo vyplašeným zvířatům pomáhat. „Nikdy není dobré zvát si divočinu domů. V konečném důsledku je to vždycky počátek nějakého budoucího konfliktu. Ony jsou se svým drsným životním prostředím sžité a ví, jak na to.“

---

reklama

---