https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/nyt-dve-celedi-zab-vyzaruji-nezavisle-na-sobe-to-same-jedovate-nebezpeci
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

NYT: Dvě čeledi žab vyzařují nezávisle na sobě to samé jedovaté nebezpečí

19.8.2005 12:07 | PRAHA/NEW YORK (EcoMonitor)
Křiklavé barvy jsou mezi žábami, stejně jako mezi obyvateli New Yorku, považovány za důkaz velmi ubohého vkusu. Podle dlouhodobých vědeckých výzkoumů však ty nejkřiklavější čeledi žab patří v přírodě i k těm nejjedovějším. Mají k tomu dobré důvody.
 

Pralesnička žlutopruhá (Dendrobates truncatus)
Foto: Jiří Hošek/www.reptarium.cz
Proč by jinak tvorové počínaje hady, ptáky a konče Jacques Pépinem toužili po tak extravagantně barevné slupce, než kvůli tomu, aby zastrašili všechny možné predátory hořkými toxiny?

Nyní se ukazuje, že si žáby nemusejí vytvářet pouze vlastní jed. Optimální toxicity dosáhnou bezpečně tak, že se u nich vyvine vysoce specializovaný způsob požírání mravenců.

Podle článku v aktuálním vydání sborníku Národní Akademie věd výzkumníci informují o tom, že se u jedovatých žab v Africe a v tropických lesích Střední a Jižní Ameriky vyvinul velmi podobný a komplikovaný způsob, jakým si vytvářejí obrannou toxickou látku.

Jako u pověstných pralesniček drobných (Dendrobates pumilio) žijích v Americe, tak i u jedovatých žab Mantella z Madagaskaru se potrava do značné míry skládá z mravenců, kteří podle vědců obsahují toxické chemikálie – alkaloidy.

Přestože se tyto dva druhy vyvinuly naprosto nezávisle na sobě, mají společnou schopnost izolovat alkaloidy kožními váčky, aniž by je samotné tyto palčivé substance nějak ohrozily. A jak jednou tento nezařazený rod obojživelníků dokázal zachycovat mravenčí jed svými žlázami, vyvinulo se u nich jasné zabarvení, vysílající potenciálním žabožroutům signál o odporné chuti způsobené alkaloidy.

Evoluce chemické ochrany a varovných znamení dodala jedovatým žábám značný náskok. Zatímco většina žab vyráží za potravou jen v noci a při sebemenším náznaku ohrožení mizí do bezpečí, většina jedovatých žab je aktivních přes den a bezostyšně skáče prosluněným lesním podložím.

Tento nový fakt poukazuje na pozoruhodný důkaz konvergentní evoluce, kdy jsou různé druhy živočichů konfrontovány s podobným prostředím nebo příležitostmi k vývoji. Proto postupně rodílné druhy na rozdílných místech planety nakonec, i přes své rozdílné genetické pozadí, vypadají jako blízcí příbuzní.

Pralesnička barvířská (Dendrobates tinctorius).
Foto: Jiří Hošek/www.reptarium.cz
V tomto případě je podle vědců podstatnější, že konvergence nezačala u žab. Zdá se, že také afričtí a neotropičtí mravenci nezávisle disponují alkalickými chemikáliemi, jež si jednak přímo vytváří a jednak je extrahují z rostlin, jimiž se živí.

U většiny ze 4,500 známých druhů mravenců není známo, že by měli co do činění s alkaloidy. Vědci si stále nejsou jisti, jestli alkaloidy vybavený hmyz tyto chemikálie používá k obraně, komunikaci či k něčemu jinému.

Podle Valerie C. Clarkové, studentky chemie v Cornellu a hlavní autorky nové zprávy, může být důvod jakýkoli. Autonomní postup vytváření alkaloidů u mravenců na obou kontinentech vede na obou místech ke vzniku skupin nepřehlédnutelných, křiklavě zbravených obojživelníků.

Síla konvergentní evoluce fascinuje přírodovědce od doby Charlese Darwina. To napomáhá objasnění výskytu mnoha estetických i praktických "déjá-vu", kterými příroda překypuje: např. elegantní hydrodynamickou siluetu žraloka či delfína, vytáhlá křídla netopýrů, ptáků či pterosaurů.

Podle evolučních biologů je v pozadí každého souběžného vývoje druhů potřeba reagovat na podobné prostředí a tyto specifické požadavky vyústí v konkrétní změny. To ukazuje na to, jak je přirozený výběr nenáhodný a jednoznačně účelný.

U jedovatých žab slouží specifické barvy a vzory k odrazování predátorů, kteří se mohou opakovaně objevovat. Na obou kontinentech se dají nalézt i žáby s oslnivými rudočernými skvrnami.

„Někdy je podoba skutečně pozoruhodná,“ říká Christopher J. Raxworthy, správce oddělení herpetologie v americkém Museum of Natural History a autor této zprávy. „Když se podíváme na dvě nepříbuzné čeledi žab, jednu madagaskarskou a jednu neotropickou, budou mít takřka stejnou velikost i stejný tvar, podobným způsobem se budou pohybovat a budou mít na prakticky stejném místě těla stejně jasný vzorek.“

Škála žab se vzhledem k jejich relativní toxicitě pohybuje od těch, které jedovatost jen předstírají prostřednictvím svého zbarvení, přes ty,co jen poleptají až k trefně pojmenovanému druhu žab Phylobates terribilis, jejichž kůže obsahuje dostatek jedu na to, aby mohla zabít minimálně tucet lidí. Jed této žáby využívají Indiáni západní Kolumbie k tomu, aby v nich otrávili zubaté šípy foukaček.

Podle článku Natálie Angierové New York Times ze dne 9. 8. 2005


reklama

Martin Turek
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist