Odkud plynou miliardy na ničení přírody? Z daňových rájů

Devastace pralesů v Amazonii slušně vynáší, ale nějaký vstupní kapitál všichni ti dřevorubci do začátku potřebují. / Ilustrační foto

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | guentermanaus / Shutterstock

Victor Galaz ze stockholmského Výzkumného centra se zaměřil na důsledný rozbor informací z materiálů, známých jako Panama Papers a Paradise Papers. Zmíněná dokumentace popisuje, jak nadnárodní společnosti i některé vlády přesouvají své finance do daňových rájů a odtud pak tyto peníze míří do míst, kde třeba dochází k velkoplošné devastaci přírody. Zahraniční investoři mají oficiálně čisté ruce, byť jsou to jejich peníze, za které se kácí pralesy. Příklad?

Kdo přispívá na kácení pralesů?

Devastace pralesů v Amazonii slušně vynáší, ale nějaký vstupní kapitál všichni ti dřevorubci do začátku potřebují. V rozmezí let 2000-2011 jim byla poskytnuta formou investice podpora ve výši 27 miliard dolarů. Pochopitelně, že nemalá část této ohromující sumy pochází z místních zdrojů. Od různých jihoamerických ministerstev pro místní rozvoj, průmysl, zemědělství. Ale hned 18 miliard dolarů, 67 % investic, sem doputovalo ze zahraničí, respektive od bank v daňových rájích.

Kdo tedy konkrétně na kácení pralesů přispěl? To se kvůli anonymní povaze investic od těchto bankovních institucích nedozvíme. „Je to naprosto legální způsob, jak investicí vydělat,“ říká Galaz, kterého mechanismy neprůhledného a anonymizovaného globálního trhu trápí. Ostrovní země, jako například Kajmanské ostrovy, Dominikánská republika nebo třeba Švýcarsko totiž moc nepátrají po tom, kdo peníze do banky vložil, odkud pochází a jak budou využity.

Administrativní ráje se neptají

Můžeme se tedy všichni zlobit na Brazilce, že kácí deštné pralesy, aby udělali místo sójovým plantážím nebo pastvinám pro hovězí. Ale neměli bychom zapomínat na to, že nadpoloviční část peněz na tohle podnikání devastující přírodu jim půjčil někdo z nás. Čistě spekulativně možná někdo, kdo se navenek staví jako skalní ochránce přírody a věhlasný bojovník proti klimatickým změnám. Galaz a jeho kolegové upozornili i na další negativní vliv tzv. administrativních rájů. Které to jsou?

Například ekonomicky slabší země, jako Panama, Belize nebo Kostarika. Slouží coby „vlajkové státy“ pro flotily nelegálních rybářských lodí. I když dohromady obhospodařují méně než 4 % všech světových rybolovných plavidel, máte slušné šance, že pravidla porušující loď bude plout pod jejich vlajkou. Ve zhruba 70 % případů se ilegální rybáři, lovci žraloků a ničitelé korálových útesů, zaštiťují právě Panamou. Jak to?

Tyto země prakticky neprošetřují případná porušení mezinárodních úmluv, neudělují vlastním registrovaným plavidlům pokuty a neřeší daňové povinnosti jejich provozovatelů. Proto se každému vyplatí, pokud na moři chce dělat něco nezákonného, zaregistrovat svou loď jako panamskou. A podobně jako v daňových rájích je prakticky nemožné dosledovat, kdo za tím vlastně stojí. Galaz svou studií volá po nutnosti zviditelnění mezinárodních toků peněz a transparentnosti, ale velkou podporu zatím nemá.