Opravdu dokážeme kompenzovat ztrátu biodiverzity?

Britští a dánští výzkumníci se podívali na zoubek opatřením, která v aplikované ochraně přírody nazýváme kompenzační. Tedy taková, která mají vytvořením nového biotopu nahradit lokality ničené a tím biodiverzitu ochránit či zabránit její ztrátě. Zjistili, že navzdory popularitě takových opatření to s hmatatelnými výsledky zrovna slavné není. Píše o tom Conversation.

Na severu Švédska musely zatopené lesy, donedávna chráněný domov vzácného ptactva, ustoupit železnici. Severský stát ale zařídil vybudování nových mokřadů nedaleko, tak aby se opeřenci mohli přesunout. V Ugandě se kvůli masivní vodní elektrárně zatopilo rozsáhlé pralesní území. Ztráta ale byla kompenzována oživením blízkého degradovaného lesa, který se měl zdejším živočichům stát novým domovem. A v Kaspickém moři se o místo přetahovali tuleni se strategickým přístavem. Vyhrál přístav, ale pro tuleně byl vytvořen celý umělý ostrov.

To jsou jen příklady některých kompenzačních opatření, jejichž výstupem má být zamezení ztráty biodiverzity, respektive nulová ztráta biodiverzity. Otázka zní, zdali taková opatření fungují.

Výstup studie, publikované v žurnálu Conservation Letters, svou odpovědí úplně nepotěší. I když v odpovědi nabízí hned dvě varianty. První zní: „Nevíme“ a druhá pak „Záleží, jak kde.“ Což je podle výzkumníků dost zásadní nedostatek.

V posledních letech totiž byla po celém světě provedena podobná kompenzační opatření na rozloze 150 000 kilometrů čtverečních. Dvě třetiny takových počinů byly realizovány na území zalesněném, třetina spíše ve „vodním“ prostředí pobřeží a mokřadů. V arzenálu praktických kroků k ochraně biodiverzity má tyto kompenzační kroky zařazeno 108 zemí. Aby ne, o nejrůznějších kompenzačních opatřeních se hodně mluví a píše.

Vlastně, v anglickém jazyce o nich bylo publikováno 15 715 odborných separátů. Když ale Sophus zu Ermgassen z Durrellova Institutu pro ochranu přírody a ekologie Univerzity v Kentu začal pátrat po úspěšnosti takových opatření, identifikoval jen 32 studií, které se nějak pokouší analyzovat jejich výsledek. Takže vlastně z tak malého vzorku nedokážeme úplně odpovědně odtušit, jestli fungují. Nevíme, protože to dohromady nikdo nezkoumal.

A z hrstky těch, kteří se na téma přeci jen zaměřili, dokážeme vyčíst dvě další indicie. Kompenzační opatření situovaná do vodního prostředí spíše fungují, zatímco ta v prostředí zalesněném se spíše míjí účinkem. Akademická nejistota z takového tvrzení ale přímo čiší.

„Dokážeme teď v zásadě říct jen to, že efektivita kompenzačních opatření může být velmi proměnlivá,“ vysvětluje Ermgassen. „Identifikovali jsme značné mezery v tom, jak je globálně přistupováno ke kompenzačním opatřením a jak je dokládána jejich úspěšnost.“ Což je poněkud málo, když se bavíme o řešení, ke kterému by se s univerzální platností ráda upnula řada zemí.

„Snaha o kompenzační opatření v ochraně biodiverzity může hrát v budoucnosti velmi zásadní roli, ale měli bychom akceptovat, že zatím nevíme, čeho s takovými opatřeními vlastně můžeme dosáhnout.“ Nahradíme biodiverzitu vykáceného starého lesa lesem novým? Dokážeme vytvořit adekvátní náhradu zničené lokality tím, že v její blízkosti vytvoříme její věrnou kopii? Nevíme.

---

reklama

---