Osborne Reef: umělý útes z pneumatik začal jako skvělý nápad, skončil jako katastrofa pro přírodu

Představa, že by se ze starých pneumatik na mořském dně staly nové korálové útesy, slušně řečeno nevyšla. Florida teď řeší, jak dostat z pod hladiny dva miliony pneumatik, které tam v sedmdesátých letech nechala s velkou slávou navést. Informuje o tom server Sun Sentinel.

Ještě v sedmdesátých letech minulého století to vypadalo na vážně skvělý nápad. „Zbavit se starých pneumatik, které jsou vizuální a ekologickou zátěží na pobřeží, a pod vodou z nich vybudovat umělé útesy, které podpoří život ryb,“ maloval si Ray McAllister, zakladatel společnosti BARINC. Na jeho neotřelý nápad s podmořskou depozicí odpadu tehdy s nadšením přistoupily tisícovky dobrovolníků, kteří záměr chválili jako pomoc životnímu prostředí. Když byl v roce 1974 projekt slavnostně zahájen, zavážela na vybraná a bójemi označená místa pneumatiky stovka soukromých lodí. Nad bezchybným průběhem operace drželo dohled americké válečné námořnictvo. Majoritní producent pneumatik, společnost Goodyear, dodávala veškeré potřebné technické vybavení. Dokonce vznikající podmořské těleso „pokřtila“ shozením pozlacené pneumatiky k základům díla.

Zrození Osbornova útesu

Myšlenka to byla v zásadě prostá: chřadnoucí ekosystém korálových útesů při floridském pobřeží hory pneumatik oživí tím, že dodají mořskému dnu členitost. Předpokládalo se, že koráli tento umělý nános brzy překryjí a prospěch z toho budou mít i ryby. V hloubce dvaceti metrů (a cirka 2100 metrů od Fort Lauderdale) tak začalo vznikat několik podmořských kopců, provázaných silnými nylonovými a ocelovými lany, ukotvenými ke dnu betonovými patkami. Uměle vytvořený útes byl pojmenován Osborne Reef a brzy pokrýval plochu 150.000 metrů čtverečních. Na konci sedmdesátých let, kdy byla depozice ukončena, byl tvořen přibližně dvěma miliony starých pneumatik. A dál? Trvalo přibližně dvacet let, než se opravdu zřetelně ukázalo, jak špatný nápad to vlastně byl.

Život? Ne, jen plastová poušť

Nikdo sice nečekal, že se Osborne Reef „zazelená“ hned, ale i po dvaceti letech byl výskyt korálů na pneumatikách stále spíše skromný. Ani ryby nebyly z podmořského plastového bludiště nadšené a celá zóna působila spíše dojmem měsíční krajiny zbavené života. „Když se ponoříte do hloubky sedmi metrů, výhled se trochu projasní a vy vidíte pneumatiky,“ vzpomíná Jason Jakovenko, armádní potápěč, který situaci na útesu průběžně monitoroval. „Ale nic jiného. Pneumatiky. Naprosto všude, kam se podíváte.“ Faktické nezasídlení korálů bylo jen prvním z dlouhé řady problémů. Mohlo za to narušení pojivých materiálů: ocelová lana korodovala pod hladinou mnohem rychleji, než se předpokládalo. A tak se většina pneumatik „vyvázala“ z masivu kopců a ležela volně na dně.

Když moře vrací zpátky to, co dostalo

Osborne Reef začal pokrývat mnohem větší plochu, než která mu byla původně vyhrazena. A pneumatiky, se kterými si pohrávaly mořské proudy, decimovaly olamováním již tak dost narušené, ale přesto stále funkční přírodní korálové útesy v okolí. Slyšeli jste někdy jména Opal a Bonnie? Na Floridě na ně jen tak nezapomenou: pojmenovány tak totiž byly hurikány, které s masou pneumatik pořádně zamávaly, a řadu jich vyplavily na pláže. Část z nich rozbouřené vlny vyvrhly až v Severní Karolíně. Pokud se na konci devadesátých let hovořilo o tom, že „pneumatiky na floridském dně udělaly více špatného než dobrého“, od roku 2000 se už ani bývalý skalní zastánci projektu nebojí nazvat jej totálním debaklem a katastrofou pro přírodu. Jenže co s tím? Dostat je zpět na hladinu je o poznání těžší, než je naházet do vody.

Nápad, který dělá škody za miliony

Náklady na opětovné vyzvednutí pneumatik v roce 2001 odhadl Národní úřad pro oceán a atmosféru na 17 dolarů za kus, ale později „zdražil“ na celkovou sumu 100 milionů. Na lovení odpadu se později podíleli vojenští potápěči, nebo soukromníci pověření floridským Ministrem životního prostředí. Nebylo to vůbec levné a vyloveno přitom dosud bylo jen kolem 300.000 kusů. Poslední novinkou ve snaze vyčistit mořské dno a rozebrat Osborne Reef je kontrakt mezi FDEP a společností B & J Martin Inc. za 600.000 dolarů. Potápěče, vyzvedávající jednotlivé kusy, tu nahradí vlečné sítě. Čištění by mohlo trvat tři následující roky.

„Budou tu ztráty,“ připouští Pat Quinn, biolog z Broward County. „Část pneumatik drží při sobě jako obří kamenné housenky a na jejich povrchu už se část korálů usadila. A odstraňovat je jednotlivě by bylo příliš nákladné. Hrozí také další poškození mořského dna a stávajících útesů. Musíme je ale obětovat v zájmu většího dobra. Volně ložené pneumatiky se totiž trhají na menší části a likvidují korálové útesy v dalekém okolí Osborne Reef.“

---

reklama

---