Papírové a látkové tašky šetrnější k přírodě nejsou, plastové sáčky používáme špatně

Plastové sáčky a igelitové tašky jsou dnes symbolem znečištění, ať už oceánů nebo rovnou celé planety. Když ale přijde na otázky klimatických změn, jejich dostupné alternativy – papírové a bavlněné tašky – jsou ve skutečnosti ještě horší variantou, než plasty. / Ilustrační foto

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | mohamed_hassan / pixabay.com

„Při hodnocení environmentálních dopadů plastových sáčků se máme tendence dívat až na samotný konec životního cyklu,“ vysvětluje výzkumná pracovnice Isabel Keyová z oxfordské univerzity.

„A tam skutečně plasty představují masivní problém. Jen málokdo se ale u nich dívá na počátek a důvody vzniku a fakt, že plastové sáčky byly navrženy jako ekologická varianta, určená k ochraně životního prostředí.“

Když plastové sáčky chránily přírodu

Stačí jen trochu zabrousit trochu do historie a podívat se na patent z roku 1959 od švédského Stena Gustaf Thulina, vynálezce plastových sáčků. „Tehdy se na všechno hodně používaly sáčky papírové, na jedno použití. A kácelo se kvůli tomu spousta stromů, což se mému otci nelíbilo,“ vzpomíná Raoul Thulin, syn vynálezce.

Nápad s lehoučkou taškou, kterou klidně zmuchláte do kapsy a přitom přetrvá léta, se jevil jako velmi schůdná cesta. V průběhu 70. a 80. let to tak i fungovalo: méně pokácených stromů na papírové sáčky, protože plast byl prostě pohodlnější.

Jenže pohodlnější se stávali i jejich spotřebitelé, kteří zapomněli na originální ideu a to, jak správně sáčky a tašky používat. Nikdy totiž neměly být jednorázové, na jedno použití.

Životní cyklus: nejen konec, i začátek

Výsledek teď vidíme všude kolem a cestou z bludného kruhu plastového znečištění se nám má znovu stát papírová taška/sáček nebo bavlněná taška. Což nás ale navrací zpět k problémům z šedesátých let.

Nehledě na to, že papírová nebo bavlněná taška (z hlediska životního cyklu, konkrétně pak svého vzniku) rozhodně není šetrnější záležitost, než „jednorázový“ plast.

Na výrobu papírových tašek je zapotřebí více energie a vody, nejsou zrovna skladné a také váží o něco více, než sáčky plastové. Pak záleží, kde a z čeho jsou vlastně vyrobeny, jak dlouhou cestu k vám musely urazit. Jejich celková environmentální bilance ale rozhodně není pozitivní.

„A bavlněné, látkové tašky, ty jsou ještě horší,“ říká profesorka Margaret Batesová, specialistka na odpadové hospodářství. „Pěstování bavlny je velmi intenzivní proces, zvlášť spotřebou vody. Proto se jí jako materiálu zříkáme v oděvním průmyslu.“

Protipólem materiálově a energeticky nákladných alternativ jsou plasty, na jejich výrobu je zapotřebí minimum energie a trocha ropy.

Zápas mezi nerovnými stranami rovnice o udržitelnosti vyvažuje délka životního cyklu, to, jak dlouho a opakovaně jsme schopni papírové, plastové nebo bavlněné sáčky/tašky používat, než budou konečně recyklovány.

Řešení není složité, ani radikální

Papírová taška se stane stejně ekologickou jako plastový sáček poté, co ji použijeme nejméně třikrát. U bavlněné tašky se skóre vyrovná někde u 131 použití, kdy se dopady její výroby na životní prostředí využitelností srovnají s plastových sáčkem. Tedy za předpokladu, že se všechny tyto tašky dočkají řádné recyklace.

A to nejpodstatnější na závěr: Jakou tašku tedy používat, když nechcete škodit životnímu prostředí? Odpověď vás překvapí svým neutrálním vyzněním: Používejte tu, kterou zrovna máte. Tak dlouho, jak je to jen možné. A až doslouží, postarejte se o její recyklaci, respektive vyhození do kontejneru. Nic složitějšího v tom není.

Přečtěte si také |

Jaká nákupní taška je nejvíc eko? Látková z biobavlny to není, ukázala studie