Potřebujeme akci a potřebujeme ji hned! V Praze se konala konference k návrhu nařízení o obnově přírody

Josefovské louky patří mezi příklady podařené obnovy přírody.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Česká společnost ornitologická

Ve své přednášce se věnoval jak konkrétním příkladům, tak obecně kontextu návrhu nařízení o obnově přírody, který v červnu předložila Evropská komise. Ariel Brunner poukázal jak na silné stránky unijního návrhu, tak i na jeho slabiny. Zde je výtah jeho přednášky a komentářů v panelové debatě.

První slova, která Ariel Brunner publiku adresoval, byla, že potřebujeme akci, a potřebujeme ji hned. „V debatě k Nature Restoration Law politici říkají, že je to v principu skutečně užitečná iniciativa, ale nemůžeme postupovat moc rychle, je to drahé, a že bude záležet, co na to řekne tento sektor a tamten sektor,“ popisuje Brunner.

Na druhé straně tu jsou vědci, kteří nám popisují, čemu dnes čelíme. „Jsou tu krize, které nás mohou vymazat z povrchu Země. Zažíváme klimatickou krizi, ztrácíme biodiverzitu, rozpadají se přírodní ekosystémy. Jsou to hrozby pro naší existenci,“ upozorňuje Brunner. Podle něho potřebujeme akci hned.

A dodává, že nejde o hrozby vzdálené v čase, týkající se budoucích generací. „Je to hrozba pro nás a naši generaci. Děje se to právě teď a je to něco, co nás může zasáhnout velmi, velmi bolestivě. A už to mnoho a mnoho lidí zasáhlo,“ říká Brunner.

Situace se stavem přírody a ekosystému je podle Brunnera opravdu špatná. Ale jsou tu příklady, které ukazují, že leccos můžeme napravit. „Můžeme chránit to, co nám stále zbylo. Můžeme přírodu obnovit. Někdy bude potřebovat naši pomocnou ruku, někdy bude stačit, když jí dáme chvíli pokoj, a ona se vrátí. A někdy i docela rychle,“ říká Brunner.

A jsme i v situaci, kdy víme, co máme dělat a máme mnoho příkladů dobré praxe. „Máme k dispozici celou jednu generaci projektů ochrany přírody financovanou z evropského programu LIFE, které obnovovaly stanoviště a druhy,“ říká Brunner s tím, že jde o projekty užitečné, ale svým rozsahem příliš malé. „Musíme se posunout z projektů s deseti hektary na projekty s desítkami tisíc hektarů. A to je zcela jiná úroveň. A to je důvod, proč Nature Restoration Law může skutečně znamenat velkou změnu,“ věří Ariel Brunner.

„Pokud Nature Restoration Law pojmeme opravdu vážně, můžeme mít zpět zdravou přírodu, dostat celou řadu společenských benefitů v podobě lepšího zdraví a příjemnějšího prostředí pro život. Ale to podstatné je, že nám to pomůže vypořádat se s pohromami, které se už dějí a které budou jen horší. Povodně, sucha, lesní požáry…,“ vypočítává Brunner.

„Pokud se bavíme o zvládání klimatické změny, příroda může být náš nejlepší spojenec,“ tvrdí dále Brunner. „Potřebujeme se zbavit fosilních paliv a emisí CO2. Nature Restoration Law nám může pomoci tím, že půdu, která aktuálně emise CO2 emituje, přeměníme na půdu, která bude uhlík pohlcovat,“ říká Ariel Brunner.

Ariel Brunner (vlevo) v panelové debatě spolu se Stefanem Leinerem z Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise.

Zdroj | Česká společnost ornitologická

„Kritici říkají, že to bude strašně drahé. Nevěřte jim. Některé opravdu velké projekty obnovy přírody, které měly velký dopad, stály desítky či stovky tisíc euro. Když se ale podíváte na škody, které nám přinesla destrukce ekosystémů, dostanete částky ve zcela jiných řádech,“ říká Ariel Brunner.

A dává příklad jeho rodné Belgie, kterou loni postihly ničivé povodně (a letos jí trápí nejhorší sucha za 500 let). „Vláda odhadla škody způsobené záplavami na 2,9 miliardy eur jen ve Valonském regionu. Představte si, kolik přírody byste mohly ochránit jen za zlomek té částky…,“ zamýšlí se Brunner.

Povodně v Belgii přišly z oblastí, kde byla v minulosti vysušena rašeliniště a následně se z nich staly smrkové plantáže, které neudrží žádnou vodu. Jsou to oblasti, kde se stromy těží holosečně, kde jsou intenzivně využívány louky, kde krajina ztratila řadu svých vlastností.

„Pokud bychom tyto oblasti obnovili, předešli bychom tomuto druhu škod. Nekoukali bychom se pak na fotky aut, které povodeň vynesla na střechu rodinného domu. Ušetřili bychom peníze, ušetřili bychom lidské životy,“ říká Brunner.

Samotný návrh Nature Restoration Law od Evropské komise je podle Brunnera dobrý. „Byť by jistě mohl být lepší. A je potřeba jej přijmout co nejrychleji. Čas tu totiž hraje velkou roli,“ líčí Brunner.

Podle něho je na návrhu důležité to, že přináší konkrétní cíle, které mohou odstartovat skutečné akce. „Evropská unie má ve zvyku schvalovat si cíle, které jsou samy o sobě dobré, ale v praxi zůstávají jen na papíře. Nová Společná zemědělská politika je krásný příklad, jak předstírat, že něco děláme,“ upozorňuje Ariel Brunner.

Podle něho jsme v situaci, kdy si nemůžeme dovolit dál něco jen předstírat. „Musíme si být jistí tím, že cíle Nature Restoration Law jsou uskutečnitelné. Musíme mít dobrou správu věcí veřejných, která povede k zapojení lokálních komunit, neziskového sektoru, zainteresovaných stran, vědců. Nemůže to zase být tak, že si vládní instituce budou jen odškrtávat políčka monitorovacích zpráv, aby měly co poslat do Bruselu,“ říká Brunner.

Ariel Brunner také upozornil na slabinu návrhu Nature Restoration Law. „Musíme dát pozor, aby Nature Restoration Law zahrnovalo také mořské prostředí. To zřejmě není asi nejvyšší priorita pro Česko, ale obnova mořského prostředí je polovina celého příběhu,“ říká Brunner.

A pokud se povede zahrnout i mořská prostředí, bude podle Brunnera nutné zajistit, aby Nature Restoration Law nebylo blokováno mechanismy, které už nyní existují ve Společné rybářské politice a kvůli kterým je nyní obnova mořského prostředí sice teoreticky možná, v praxi ale nemožná.

Povodně v Belgii v červenci 2021.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Régine Fabri / Wikimedia Commons

„Když chce nyní členský stát omezit rybaření v moři a vyhlásit mořskou oblast, dostane se do bizarní situace. Potřebuje k tomu povolení od všech dalších členských států, které v dané oblasti rybaří. Jenže ti mají nulovou motivaci s tím souhlasit. A tak se o věci deset let diskutuje, a nic se nestane. Vzniká tak obludně nesmyslná situace. Je tu jeden zákonný předpis, který vytváří závazek, a je tu jiné právo, které brání tomu, aby se závazek naplnil. To se asi shodneme, že není dobrá legislativa,“ líčí současné problémy se Společnou rybářskou politikou Brunner.

Podle něho je nyní možnost vložit do Nature Restoration Law článek, který by vyhlášení mořské oblasti podstatně zjednodušil, aniž by se muselo zasahovat do Společné rybářské politiky. Cíle Nature Restoration Law by se mohly naplňovat a využívat k tomu nástroje, které jsou už zakotvené ve Společné rybářské politice. „Je to vlastně úžasně jednoduché. Akorát rada a parlament musí takový mechanismus navrhnout a komise to musí schválit. Pokud se to nestane, polovina Nature Restoration Law zůstane nenaplněna,“ říká Ariel Brunner.

Brunner také varuje, že Nature Restoration Law se setká s odporem různých lobby a snahou jej co nejvíce oslabit. „Někteří lidé mají z degradace prostředí velké peníze. A nebudou o ně chtít přijít,“ míní Ariel Brunner. „A je jasné, že v tom budou chtít pokračovat až do okamžiku, kdy budeme všichni mrtví,“ říká Brunner.

Podle něho je ve společnosti také opravdu hodně toxické propagandy, která říká, že každý hektar půdy, který ze zemědělské půdy přeměníme na přírodu, ohrožuje bezpečnost dodávek potravin. „Opak je pravdou a máme data, která to prokazují,“ říká Ariel Brunner.

Skutečný risk pro zemědělství není podle Brunnera ochrana přírody, ale kolaps ekosystémů. „Tento rok měla Francie nejnižší produkci masa od roku 1990. V Itálii byla produkce poloviční – kvůli suchu,“ říká Brunner. „Když obnovíme mokřady a udržíme víc vody v krajině, vytvoříme funkční ekosystémy, pořídíme si tím jakousi pojistku pro naši produkci potravin pro roky, kdy přijdou sucha,“ tvrdí Ariel Brunner.

A zmiňuje i příklad, kdy díky vzniku mořské rezervace ve Středozemním moři (mimo EU) došlo k nárůstů příjmů místních rybářů čtyřnásobně. „V části rybářské oblasti přestali rybáři lovit ryby. Ryby tím dostaly prostor, kde mohou v klidu dospět a rozmnožovat se, tím se pak do okolních oblastí dostane více ryb, a rybáři pak mají větší úlovky,“ vysvětluje Brunner.

„Tohle je skutečně životně důležité pro budoucnost naší potravinové produkce. Ale musíme lidi přesvědčit, že tohle je věc, která jim pomůže,“ říká Brunner.

Podle něho máme všechno, co potřebujeme, aby se návrh Nature Restoration Law stal skutečností. „Máme vědecké poznání, máme zkušenosti z praxe, máme zájem ze strany zainteresovaných skupin, od zemědělců provozujících pastvu po těžební průmysl. A na stole je sice ne perfektní, ale velmi dobrý návrh od komise,“ říká Ariel Brunner.

Co podle Brunnera návrhu chybí, je článek, který by umožnil kofinancování projektů na obnovu přírody z prostředků EU. „To by umožnilo v dalším rozpočtu vytvořit fond na obnovu přírody,“ vysvětluje důsledky Brunner.

„Viděli jsme, jaký nepředstavitelný dopad má fond LIFE, který má ale naprosto titěrný rozpočet. A teď si představte, že byste logiku fondu LIFE vzali a udělali ho v mnohem větším měřítku,“ zamýšlí se Ariel Brunner.

Do návrhu legislativy by podle něho měly být ještě dopracovány požadavky na jednotlivé členské státy. Aby přeorientovaly perverzní dotace správným směrem, aby jasně určily, jak budou financovat projekty obnovy přírody, aby cíle nezůstaly jen na papíře.

Společná rybářská politika aktuálně není účinný nástroj pro obnovu populací mořských ryb. Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Slabým místem Evropské unie podle Brunnera je, že je sice velmi dobrá v hledání shody na obecných zásadách, ale naopak velmi laxní v uvádění konkrétních opatření v praxi. „Příkladem je čtyřicet let stará směrnice o ptácích, kde naplňování jejích cílů je spíš vtip,“ říká Brunner.

Jako vyloženě toxické pak považuje Brunner to, jak si ministři jednotlivých zemí jezdí do Bruselu, kde se shodnou na přísných cílech, ale na domácí půdě dělají pravý opak, a komise od toho dává ruce pryč.

Co se týče samotného procesu schvalování návrhu, myslí si Brunner, že komise svou práci odvede dobře. Otázka podle něho je, jestli stejně dobrou práci odvede všech 27 členských států na svých národních plánech. „Upřímně pochybuji. A proto si myslím, že potřebujeme, aby tu byla vymahatelnost práva,“ říká Brunner. „Dnes komise předkládané národní plány může leda tak vlídně komentovat. Potřebujeme, aby měla právo k jednotlivým plánům členských zemí říct rozhodné ne.“

Komise by podle něho měla mít možnost členský stát za neplnění cílů zažalovat. „Nikdo nemá rád, když ho někdo tahá po soudech. Ale je to potřeba vnímat podobně jako pokuty za překročení rychlosti. Město je bezpečné pouze tehdy, když někdo na dodržování rychlosti aut dohlíží.“

A podle Brunnera by bylo dobré, aby vymahatelnost spravedlnosti byla ještě širší. „Dát třeba neziskovým organizacím právo zažalovat evropskou komisi či evropský parlament v případě, že neodvádí práci tak dobře, jak by měla,“ navrhuje Ariel Brunner (tato jeho myšlenka vyvolala v auditoriu potlesk).

„Je potřeba si na rovinu říct, že my vědci a ochránci přírody se nyní musí vzchopit, a to hodně. Protože lidé na druhé straně jsou připravení. Pokud chceme, aby se Nature Restoration Law stal skutečností, je potřeba, aby lidé v jednotlivých zemích dýchali politikům na krk. Nejen těm v Bruselu, ale i v hlavních městech členských států,“ vyzývá Ariel Brunner.

Záznam celé konference můžete shlédnout na YouTube.