Přírodní medicína? Orangutani se jí opravdu léčí

Umí orangutani léčit sami sebe?

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Patrick Bouquet / Flickr

Živočišných druhů, které v případě potřeby nejspíš provádí sebemedikaci, je známo povícero. Někteří ptáci si přejíždějí po peří mravenci. Mravencům se to pochopitelně nelíbí, a uvolňují obranné kyseliny. Ty pak nejspíš ptákům slouží jako přírodní postřik proti plísním a houbám. Podobně pak drobné opice, malpy, aplikují na svou srst zapáchající ovoce. S repelentním účinkem. A víme o šimpanzích, kteří polykají v kuse celé hořké listy (které jindy rozkusují a vyplivují). Což by teoreticky mohlo souviset s likvidací hlístů v jejich střevech.

Když neznáme stav „pacienta“, těžko hovořit o léčbě

Celé je to ale dost nejisté. Jak to? Obvykle totiž neznáme zdravotní stav ptáka, který se mravencuje. A je tedy nesnadné říct, zda je to jen okoukaný zvyk s možným praktickým dopadem anebo skutečná potřeba a řekněme tím pádem vědomá léčba. Zrovna tak u šimpanzů, do hloubi jejichž zažívání obvykle nevidíme, a tak jejich podivný apetit nemůžeme zaručeně vysvětlit. Orangutani z Bornea jsou ale trochu jiná sorta. Je to vlastně první skutečně vědecky podložený případ opravdové sebeléčby zdravotního neduhu zvířete přírodní medicínou.

Kde začít? Nejspíš u tropické dracény Dracaena cantleyi, nepříliš nápadné rostliny s flekatými listy. Většina druhů, včetně orangutanů, se jí obvykle vyhýbá. Je totiž velmi hořká, což z ní činí velmi neatraktivní pochoutku. Hořká je proto, že obsahuje velké množství saponinů. Vlastně je to takové přírodní mýdlo s pěnivým efektem. A i když nikdo nemá zájem na tom kousnout si do hořkého a pěnivého listu, orangutani, zvláště pak jejich samice (které mají mladé), tak někdy činí. Počínají si přitom velmi zvláštně.

Dracéna pro zdraví

Nechutný list rozkoušou, smísí s vlastními slinami, rozžvýkanou zelenou hmotu vyplivnou. Nejí je. A pak si řádně napěněné sliny vtírají do kůže na rukou. Proč? Badatelé předpokládají, že se může jednat opatření oživující vysušenou pokožku a zmožené svalstvo, utahané nošením mladých potomků. Svou logiku by to mělo. Farmakologická analýza dracény prokázala, že může mít protizánětlivé účinky. Jsou tu také místní domorodci, kteří šťávu z této dracény aplikují na ochablé svalstvo a bolavé klouby.

„Toto zjištění je velmi důležité pro studie o etnomedicíně, protože je známo, že domorodé komunity získaly tuto znalost o léčivých účincích rostliny pozorováním její aplikace nemocnými zvířaty,“ stojí ve studii, která se kromě indonéských odborníků hemží i jmény českých vědců, botaniků a veterinářů.

Případ orangutanů by jistě nebyl tolik zajímavý, pokud by listy pěnivé dracény využívali jako zdroj potravy. Ale v situaci, kdy z rostliny cíleně uvolňují léčivou látku, slinami z ní vyrábí lék a ten aplikují na konkrétní zdravotní problém? To už je pořádný objev.