Proč barel ropy za babku není dobrá zpráva pro životní prostředí?

Pád cen ropy není vítězstvím pro Matku Přírodu ani pro klimatický boj. / Ilustrační foto

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | swisscan / Flickr

Tahanice mezi ropnými giganty nejsou ve světě nikterak neobvyklé, ale ta momentálně probíhající dosahuje nových extrémů. Začala jako snaha Saúdské Arábie, zakládající země Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), udělit ekonomickou lekci o nevýhodách nespolupráce Rusku, se totiž nejspíš vymkla kontrole. Hru na silnějšího, respektive na toho, kdo má větší zásoby a může déle ustát tlak stále snižované ceny, totiž nemohou hrát všichni.

Jako první z kola ven vypadnou ti, jejichž ne zrovna stabilní ekonomika stojí na ziscích z ropy. Třeba Venezuela, Brazílie, Angola, Guinea, kde se její cenový propad odrazí na životní úrovni desítek milionů lidí. S dost neblahými socioekonomickými důsledky. Zásadně poškozeno tím může být například hospodářství USA, které s investicemi do ropy na burze stále dost počítá.

Peníze z ropy tečou do životního prostředí

Pokud nedojde ke smíru, zabolí to i environmentálně pokrokovou Kanadu, kde je domácí ekonomika na produkci ropy a jejích derivátů přímo závislá. Jak píše Max Fawcett z žurnálu Macleans: „Mezi ekologisty to vyvolalo radostné křepčení na hrobech fosilního průmyslu a oslavy z dobrých zpráv pro globální klima. Jenže pád cen ropy není vítězstvím pro Matku Přírodu ani pro klimatický boj.“

Jak to? Příjemné to sice není, ale zdanění ropného průmyslu je jedním z podstatných zdrojů financí pro zavádění udržitelných alternativ. Bez „bohatého“ ropného průmyslu prý bude i zelená politika „chudá“. Ryze evropským příkladem může být třeba Norsko, které ze zdanění ropného průmyslu dotuje své environmentální fondy. Z nich platí neziskové organizace, výsadbu stromů, ambiciózní klimatické plány a inovace. Tady všude by došlo k utažení kohoutu financí.

K čemu je mi elektromobil, když je levná ropa?

Neradujte se, propad cen ropy se přitom srovnatelně drasticky neodrazí na snížení ceny paliv. Jak píše BBC, skoro 60 % z ceny každého na benzínce prodaného litru tvoří spotřební daň. I tak ale snížení ceny pohonných hmot zkomplikuje zavádění populárních novinek. Třeba elektromobilů. Jejich síla pro zákazníka tkvěla v tom, že jsou nejen čisté, ale hlavně z hlediska nákladů provozu přinejmenším stejné, ne-li lepší. A s příliš lacinou naftou bude majorita řidičů i nadále rozhodnuta setrvat u konvenčních, ovzduší znečišťujících vozů.

Ostatně, levná ropa znamená, že se ani průmysl vystavěný na energii z fosilních paliv nebude cítit motivován ke změně. A každý spotřebitel teď bude vystaven nelehkému rozhodování, zda si zvolit lepší, leč mnohem nákladnější alternativu, anebo zůstat u „starých nedobrých“, zato řádově levnějších fosilních paliv.

Rezavé tankery i osiřelé vrty

Jak asi tušíme, lidé dají většinou přednost levnějšímu řešení, byť může mít dlouhodobě horší dopady. Propad cen ropy neznamená jen komplikace pro globální trh a paradoxně přispívá k akceleraci poptávky po ropě. Protože nakoupit levně do zásoby chce každý. Světovými oceány proto teď křižuje výrazně více tankerů a řada vysloužilých plavidel tohoto typu se dočkalo reaktivace. Buď pro transportní provoz, anebo jako ukotvené nádrže. Že tím narůstají rizika úniků a havárií je nasnadě.

Úplný bankrot některých ropných magnátů může v mnoha zemích znamenat rozšíření tzv. sirotčích studní. Již neudržovaných a ekonomicky neperspektivních vrtů bez oficiálního majitele a péče. Ty představují významnou zátěž pro životní prostředí a jejich ekologická likvidace přijde na miliardy.

Podtrženo sečteno, propad cen ropy není ani trochu dobrou zprávou pro životní prostředí.