Proč je v USA každou sezónu postiženo požáry více domácností? Klimatické změny za tím nestojí

V současnosti se 12 % domácností v Kalifornii nachází v oblastech z hlediska požárů vysoce rizikových. V Idaho je takových 38 % a v Utahu 19 %.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Scott L / Flickr

Důsledný rozbor aktuálního vývoje amerického trhu s realitami, které uveřejnila zelená edice magazínu Bloomberg, nerozporuje vliv klimatických změn na zvýšenou frekvenci požárů, ani nediskutuje vliv dlouhodobého narušení jinak přirozené dynamiky k požárům náchylné suchomilné křovinné vegetace. Řeší jen opačnou stranu rovnice téhož problému. To, že s každou sezónou narůstá na západním pobřeží USA počet domů strávených plameny nebo ohněm ohrožených, i domácností kvůli nebezpečí požáru evakuovaných. A překvapivě vidí příčinu nikoliv v klimatické změně nebo požárech, ale v tom, kde ony domy stojí.

Bydlet tam, kde nehoří

V krátkosti: předpokládanou reakcí potenciálního majitele nemovitosti by asi bylo nepořizovat si bydlení tam, kde hořelo, hoří nebo nejspíš brzy bude hořet. Jenže takhle Američané nesmýšlí. A rostoucí škody na majetku a lidských životech způsobené divokými požáry na západním pobřeží nejsou ani tak důsledkem toho, že hoří víc a/nebo že je kvůli klimatické změně větší sucho. Ale protože stále více lidí expanduje zástavbou do vysoce rizikových a potenciálně hořlavých zón. Tento ne úplně intuitivní přístup je pak poplatný celým Spojeným státům americkým. A do značné míry souvisí i s pandemií covid-19, která tento trend akcelerovala.

„Covid u našich klientů vymazal strach z ohně,“ vypovídá Dave McLaughlin, kalifornský realitní makléř. „Lidé se nezajímají o to, jestli tu může hořet. Jen o to, kolik tu budou mít garáží a jak velká bude zahrada.“ Přitom po požárech v roce 2018 to vypadalo, že si bude muset hledat novou práci. O nemovitosti v regionech spálených do podoby měsíční krajiny tradičně zájem nebyl. Ne tak ale v roce 2020, kdy prodeje nečekaně vystřelily vzhůru. Lidé se do potenciálně rizikových i vypálených lokalit stěhovali houfně. Zatímco v roce 2010 tvořily nemovitosti v ohněm postižených oblastech jen 4,6 % všech prodejů, loni to bylo 21 %. Proč?

Bádají nad tím nejen analytici realitního trhu, ale také sociologové a demografové z univerzit. Obecně jde o několik důvodů. Tím prvním je, že levné hypotéky umožňují Američanům plnit si sny. A oním snem je teď bydlení „na dosah přírody“, prostorný dům s rozlehlou zahradou, z níž je vidět na kopce a lesy. Klasická předměstí velkých metropolí se už dávno zprofanovala, nejsou žádaným zbožím. Bydlení v centru si pak ne každý může dovolit. Ale popisovaný venkov? To je něco naprosto jiného. „Mezi lety 1990–2010 byla třetina veškeré nové rezidenční zástavby realizována na rozhraní měst a divočiny,“ doplňuje Volker C. Radeloff, z univerzity ve Wisconsinu.

Nová adresa? Požárov, ulice Spálená

Pandemie a její karantény touhu po bydlení na čerstvém vzduchu, v sousedství divočiny, jen umocnila. A pozemky i nemovitosti ve vypálených či vysoce rizikových oblastech byly loni cenově velmi vstřícné. Aby ne, bydlení na venkově znamená, že za ty samé dolary dostanete více čtverečních metrů k obývání. Studentskými půjčkami zadlužené mladé páry moc peněz nemají, takže venkov je pro ně preferenční volbou i z hlediska dostupnosti. To platí i pro důchodce a rentiéry. Výsledkem je, že momentálně při jakémkoliv stěhování v USA je v 15 % případech cílovou adresou destinace vysoce náchylná k ohni.

V současnosti se 12 % domácností v Kalifornii nachází v oblastech z hlediska požárů vysoce rizikových. V Idaho (druhý nejrychleji populačně rostoucí stát americké federace) je takových 38 % a v Utahu 19 %. Osm z deseti nejhorších požárů americké historie se odehrálo v Kalifornii, a to v posledních 4 letech.

Přesto se sem pořád stěhují další a další lidé, vypálené parcely jsou rozprodány v řádu měsíců poté, co odjedou poslední hasiči. A s tím se dál vytrvale posouvá a rozšiřuje ono rozhraní WUI, wildlife-urban interface, pásmo domů vznikajících v hořlavé krajině.

Nové obyvatele neodrazuje ztížená dostupnost pojistek, ani stavební vyhlášky upravující podobu jejich domů k nižší hořlavosti. Oheň pro ně představuje ten menší problém, protože jsou přesvědčení, že jediným rizikem, kterému čelí (a jedinou příčinou možných problémů), jsou teď klimatické změny. Ne to, že si postaví dům na okraji nebo uprostřed suchomilné křovité vegetace, která má správně shořet v průměru jednou za 10 let. Klimatické změny přináší do Kalifornie, Utahu a Idaho větší sucho, i větší pravděpodobnost vzniku požárů. Ale to, že škody na majetku a lidských životech v důsledku ohně rostou a do budoucna porostou, na klimatické změny přehrát nelze.