Produkujeme potenciálně nebezpečné chemikálie tak rychle, že je nestíháme otestovat, varuje britský ekotoxikolog

Lidstvo i další živočichové čelí ve stále větší míře potenciálně škodlivým chemikáliím, se kterými se v životním prostředí dostávají do kontaktu. To by až tak velká novinka nebyla. Podle britských ekotoxikologů je spíš zajímavé, že míru těchto rizik nedokážeme přesně stanovit. Nové chemické složky totiž globálně produkujeme vyšším tepem, než je stačíme testovat. Píše o tom Independent.

Z čistíren odpadních vod odtéká voda, která má k úplně čistotě daleko. Zůstávají v ní pozůstatky směsí nejrůznějších chemikálií. Narazili bychom tu například na látky ze skupiny EDC, tedy endokrinních disruptorů, či rezidua léků jako třeba fluoxetine nebo metformin. Do kanalizace je vypouštíme skoro pokaždé, když spláchneme. V čem je problém? Už moc dobře víme, že fluoxetine na nás působí jako antidepresivum, zmíněný metformin nám pomáhá kontrolovat hladinu cukru v krvi při cukrovce II typu, nebo že syntetický estrogen nemá chybu, pokud fandíme hormonální antikoncepci. Jenže máme jen velmi mlhavou představu o tom, co se s těmito látkami děje poté, co se dostanou do životního prostředí.

Co se s nimi děje dál?

„V zásadě jsme velmi daleko od poznání a porozumění, jak chemická struktura těchto látek může ovlivnit životní prostředí, kdy a v jakých koncentracích může působit na konkrétní živočišné druhy,“ říká profesor John Sumpter, ekotoxikolog z londýnské Brunel University. Ne že bychom o těchto látkách nevěděli nic. Naopak, velmi dobře víme, jak nám mohou být prospěšné v medicíně nebo průmyslu. Tam je jejich efekt dobře ozkoušen v rámci rigorózního testování. Většinou ale nikdo netestuje, co se s těmito látkami děje poté, co se vyskytnou mimo původně zamýšlené prostředí. Třeba když z lidského těla odplynou do čističky odpadních vod a pak řekami až do moře.

„Obvykle si všimneme nežádoucích účinků tehdy, kdy se ocitnou tam, kde je jen neradi vidíme,“ vysvětluje Sumpter. Třeba když pod nepřímým vlivem lidské hormonální antikoncepce začnou někde po proudu rybí samci produkovat ve svých pohlavních orgánech i samičí vajíčka. Nebo když nějakou chemikálií obohacená mýdlová pěna zdecimuje vodní bezobratlé.

Reagujeme, až když je problém

„Prošetřovat možná negativa bohužel začneme teprve tehdy, až někde s jistým zpožděním zaznamenáme pokles živočišných populací,“ říká Paul Jepson, evropský veterinární specialista Londýnské zoologické společnosti. Nejprve tedy musí začít hynout zvířata, pak se teprve zjišťuje proč, a až za hodně dlouhou dobu dojde k zákazu nebo omezení nějaké konkrétní škodlivé chemické látky, kterou jsme do té doby vypouštěli do řek i oceánů ve velkém množství. Stačí si jen vzpomenout, jak dlouho trvalo zakázat kdysi famózní insekticid DDT. Nebo jak některé látky odvozené od PCB škodí i desítky let poté, co byly zakázány.

„Je jasné, že potřebujeme vědět, zda chemická látka bude škodlivá pro životní prostředí ještě předtím, než ji začneme vyrábět,“ říká Jepson. Což se ale povětšinou neděje. Proč? Je to otázka objemu chemikálií. Jen v Evropské unii jich je pro běžné užití schváleno na 140 000 druhů. „A u většiny z nich máme zásadní mezery v poznání o tom, co vlastně mohou dělat mimo svůj zamýšlený účinek,“ říká Sumpter. „Tahle mezera se přitom každý den rozšiřuje, s tím, jak na trh přichází stále nové látky. V zásadě jich je řádově více, než jaká je naše schopnost jejich účinky testovat.“

Stovky neškodných? Dohromady mohou škodit pořádně

Podle Sumptera je zapotřebí přehodnotit způsob, jakým testujeme a schvalujeme nové chemikálie pro naši potřebu, znovu vyvážit ekonomický vztah mezi naším poznáním a možným přínosem či negativy chemikálií. „Může se ukázat, že látky, jež dlouhodobě považujeme za přínosné, nakonec páchají víc škod než skutečného užitku,“ uzavírá Sumpter. „Je dobré si uvědomit, že používáme a v našich tělech se nyní nachází násobně více chemikálií, než bylo běžné u našich prarodičů. Jedna každá z nich přitom může být neškodná, ale nevíme nic o tom, jak na nás může působit 400-500 zdánlivě neškodných substancí současně.“

---

reklama

---