Se zalesňováním Afriky musíme opatrně, varují badatelé

Savany potřebují pravidelné požáry ke své regeneraci. Výsadba stromů zde, stejně jako snaha pak tento nový les chránit před ohněm, by mohla mít výrazné nežádoucí dopady.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | cocoparisienne / pixabay.com

Plán spolupráce jednadvaceti zemí, jehož výsledkem má být 15 kilometrů široký a 7500 kilometrů dlouhý pás stromů vedoucí z Dakaru do Džibuti a který má zamezit šíření pouště. 6000 hektarů lesa vysazeného v Ugandě. V jednorázové výsadbě milionové rekordy trhající Ghana a Rwanda, zeleň v Tanzanii, Kongu, Středoafrické republice. 158 000 nových stromů v Etiopii a plán na vysazení 4 miliard dalších. Jen namátkovou obhlídkou zpravodajství o vysazování stromů se dá říct, že v Africe to s vysazováním stromů berou vážně. Ne vždy je to ale to nejlepší možné řešení.

Jak upozorňuje Julie Alemanová z univerzity v Montrealu: „Předtím, než se pustíte do masivního vysazování stromů, je třeba vzít potaz stav původního ekosystému.“ Zvlášť důrazně to doporučuje u všech států „na jih od Sahary“, které spolu s kolegy v posledních letech zkoumala. „Biomy regionu se v zásadě rozpadají do dvou množin. Přes 70 % plochy tu tvoří savany, zbytek připadá na tropické lesy. A v tomto uspořádání tu existují více než 2000 let,“ říká Alemanová.

Snaha šířit pralesní druhy dřevin do savany by byla podle ní velkou ekologickou chybou. Ke které ale, aniž by prý konkrétně ukazovala prstem, už ve velké míře dochází. A pokud nedojde k revizi stávajících plánů na výsadby miliard stromů, skončí to nejspíš katastrofou. Alemanová dále upozorňuje, že ona pralesní i savanová množina se uvnitř zásadně liší svými společenstvy a šíří druhů, jejich četností, geografickým výskytem.

Akácie nebo celtisy nejsou rozhodně univerzálními druhy a široce propagovaná výsadba rychle rostoucích eukalyptů je už úplně špatně. Mohlo by také dojít k přečerpání zdrojů podzemní vody a touha po svěží zeleni by mohla vyvolat kontinentální sucho.

Její kritika zalesňování Afriky, které se spolu s třiceti dalšími akademiky dopouští, přitom vychází z detailních paleoekologických, ekologických a dendrologicko-botanických dat 753 lokalit.

„Jedním z nejpozoruhodnějších fenoménů, který ovšem při výsadbách stromů v Africe zatím není brán v potaz, je frekvence a intenzita požárů. Některé lokality pravidelně hoří i třikrát do roka,“ vysvětluje Adeline Fayolleová, spoluautorka studie. Typické je to zvláště pro savany, které pravidelné požáry potřebují ke své regeneraci. Výsadba stromů zde, stejně jako snaha pak tento nový les chránit před ohněm, by mohla mít výrazné nežádoucí dopady.

Situace v subsaharských regionech není prý zoufalá a schopnost místních obyvatel mobilizovat se k výsadbě je prý inspirující. „Přesto by měly africké státy začít věnovat větší pozornost tomu, co a jak chtějí zalesnit. Protože jinak by jejich ušlechtilé záměry mohly učinit situaci v Africe horší,“ říká Alemanová.

Přečtěte si také |

Studie: Na Sahaře a v Sahelu je více stromů, než se předpokládalo