Udržitelná výroba papíru? Místo dřeva lze použít sloní a kravský trus

Při výrobě tohoto papíru nebyl pokácen jediný strom. Použit byl sloní trus.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Kathrin Weiland

Moderní výroba papíru se rozhodně nedá považovat za proces šetrný k životnímu prostředí. Jeho základem je obvykle buničina ze dřeva stromů, která může být obohacena o podíl recyklované složky tzv. sekundárních vláken. Není to pravidlem. Surovina se upravuje do podoby vláknoviny a dále mechanicky (mletím) a chemicky (s pomocí škrobu, klížidla, barev, optických zjasňovačů a bělidel) zpracovává. Na konci energeticky náročného procesu jsou sice bělostné archy papíru, ale také nemalé množství odpadů, včetně chemikáliemi znečištěné vody. Jak velký je to problém?

Vzhledem k tomu, že v posledních čtyřiceti letech narostla globální spotřeba papíru o 400 %, tak značný. A byť je papír plně recyklovatelnou složkou odpadů, stále tvoří jednu z nejvýraznějších frakcí ukládaných na skládkách. Papírenský průmysl jde také ruku v ruce s odlesněním (35 % pokácených stromů skončí jako papír). Naštěstí jde většinou o lesy hospodářské, k tomu účelu pěstované. Asi nejvíce kritizovaným prvkem výroby papíru je jeho bělení, které znečišťuje vodní zdroje sloučeninami chloru. Lze tento negativní efekt zmírnit? Chemikové vídeňské univerzity jsou přesvědčení, že ano.

Co vás napadne při pohledu na kozy?

„Výroba papíru se může stát udržitelnou a o poznání více ekologickou,“ tvrdí docent Alexander Bismarck. Jak? Inspirace k němu přišla poněkud netradičně při dovolené na slunné Krétě, kde pozoroval přežvykující kozy. Usoudil, že to, co z nich vychází, musí také nutně obsahovat nějakou tu celulózu. „Kozy se tu pochopitelně neživí stromy, ale poměrně suchými travinami. Ale tento částečně natrávený rostlinný materiál by ještě mohl mít využitelný potenciál.“

Přečtěte si také |

Jak určit počet jelenů v lese? Nejlevnější metodou je spočítat jejich bobky

Je to logické: rostlinný materiál je rozžvýkán, vystaven působení rozkladných enzymů a žaludečním kyselinám. V trusu přežvýkavců přesto zůstává až 40 % objemu relativně snadno dostupné celulózy. Té samé, ke které se mechanicko-chemickou cestou pokouší dostat v papírnách. Co víc, kozy na Krétě (a pochopitelně nejen kozy) „produkují“ zmíněnou papírnickou surovinu v pokročilém stupni zpracování. „V zásadě je tak k její zužitkování zapotřebí mnohem méně energie, než při práci se surovým dřevem,“ říká Bicmarck.

Levné, dostupné, nenáročné…

Zdánlivě naivní nápad (který s úspěchem otestoval v univerzitních laboratořích) si Bismarck nenechal pro sebe a přednesl jej na 255. zasedání Americké chemické společnosti. A 13.000 přísedících badatelů z celého světa bylo vtipnou myšlenkou doslova uneseno. To samé, co kozy na Krétě, totiž dokáží také všechny krávy ve velkochovech nebo třeba sloni v savanách. V Africe, kde je dřeva pro výrobu papíru nedostatek, produkují tlustokožci příhodnou surovinu po tunách každý den. Stačí ji jen posbírat. A v Evropě? Papír z trusu skotu by pomohl zemědělcům zbavit se nepříjemného odpadu a šetřit lesy.

„Potřebujete spoustu energie na to, abyste dřevní biomasu rozdrtili a dobrali se k celulóze využitelné v papírenství,“ říká Bismarck. „Ale když začnete u hnoje, můžete snížit počet kroků celé úpravy prostě proto, že materiál již připravila zvířata. Můžete nenáročně produkovat buničinu, která bude mít ty samé nebo ještě lepší vlastnosti, než ta ze dřeva. S nižší energií a menší spotřebou chemikálií.“ I dobrý nápad se dá ještě trochu vylepšit: výzkumníci nyní pracují na tom, jak proces výroby „papíru z hnoje“ učinit ještě udržitelnější. Zajímá je, jestli by bylo možné z trusu skotu nejprve získat bioplyn a následně ze zbytků vyrábět papír. Energie bioplynu by mohla pokrýt spotřebu energie potřebnou k výrobě papíru.

Papírenský průmysl by tak vlastně nepotřeboval stromy z lesů, jen surovinu vycházející z pasoucích se krav.