Ukrajinské běženkyně se zapojily do úklidu lokality Červeňák v Pardubicích

Do úklidu přírodní lokality Červeňák v Pardubicích se zapojily také Ukrajinky, které uprchly před válkou ve své zemi. Ukrajina čelí už víc než 40 dní ruské invazi. Úklid Červeňáku je pravidelnou aktivitou dobrovolníků u příležitosti oslav Dne Země, vždycky se jich sejde dost, řekla ČTK Lucie Křivková z Dobrovolnického centra Koalice nevládek Pardubicka.

Hlavně něco dělat, jenom nesedět, jsou často myšlenky ukrajinských žen. Úklid Červeňáku je trochu rozptýlení, a pak na podobné ekologické akce byly zvyklé z domova, řekly ČTK oslovené ukrajinské ženy. "Jsme moc vděčné Čechům, že nám pomohli," dodala jedna z nich, Maryna Dežlanková.

V tuzemsku je méně než dva týdny a intenzivně se učí česky. "Chci rozumět, domluvit se," řekla ČTK. I s dcerou bydlí u pardubické rodiny. Na Ukrajině pracovala jako prodavačka, od pondělí příští týden začne působit jako tlumočnice v bance. Ukrajinci si potřebují založit v Česku účty, tak jim v jejich rodném jazyce bude vysvětlovat podrobnosti.

Olga Kudrnová pořádá v Pardubicích setkání ukrajinských uprchlic, sama si vzala domů matku s malou dcerou. Včera přišla uklízet Červeňák asi s dvacítkou Ukrajinek a jejich dětmi.

"Muselo to být hrozně těžké odejít do cizího prostředí. Tak jsme začali organizovat setkávání ukrajinských maminek. Už jich je asi 50. To jsou tak skvělé baby. K tomu děláme keramické kroužky, což je i taková terapie," řekla Kudrnová.

Na setkáních se Olga Kudrnová potkala také s Melankou, která žila před válkou Ruska s Ukrajinou v menším městě blízko Lvova. V sobotu oblékla pracovní oděv a s dobrou náladou sbírala do modrých plastových pytlů odpadky.

Profesí novinářka pracovala v redakci internetového hudebního webu a byla manažerkou artové mužské kapely. Čtyři muzikanti zůstali na Ukrajině a stejně jako hodně ženiných přátel se zapojili do obrany. "Prostě nemohli jen stát a koukat, co se děje, jsem na ně opravdu hrdá," řekla Melanka.

Mladá žena má dvě dcery, čtyř- a šestiletou, v Pardubicích už chodí do školky. Jejich maminka doufá, že za dva týdny konečně začne učit ukrajinské děti v adaptační skupině. "Přišli jsme z pekla, jenom jsem vzala své dvě malé děti, ne protože jsem chtěla, ale protože je u nás válka. Když jsme přišli sem, nemůžeme jenom brečet, protože to nepomáhá," řekla Melanka.

---

reklama

---