Vědci v Jižní Americe nafotili tajemné a vzácné psy pralesní

Panamští biologové si mohou gratulovat. Na sérii instalovaných fotopastí se jim podařilo zachytit procházející smečku psů pralesních. O tomto druhu má věda jen minimum dostupných zpráv a počet aktuálních fotografických nebo kamerových záznamů se limitně blíží nule. Zvířata navíc byla zaznamenána daleko na sever od lokalit, kde se běžně vyskytují, proto se spekuluje o možném rozšíření areálu tohoto druhu.

Pes pralesní (Speothos venaticus) je zhruba šestikilovou psovitou šelmičkou, se zakulacenou hlavou, oválným tělem a krátkými nohami. Při pomalé chůzi působí poněkud nemotorně, ale v rychlém běhu umí překvapit nebývalou mrštností. V Brazílii mu místní poněkud nelichotivě přezdívají cachorro-vinagre neboli Octový pes. Jedná se o zvíře vyloženě smečkové, které při lovu početní převahou a koordinovaným útokem vyvažuje svůj poněkud malý vzrůst. Smečka deseti „pejsků“ je schopná uhnat a strhnout k zemi tapíra, která váží dvacetkrát co oni. Pes pralesní vyniká ještě jedním „talentem“, a to nebývalou schopností nebýt viděn.

Skrytý a převážně noční způsob života vlastně může za to, že o psech pralesních se ví jen velmi málo. Například to, že navzdory své velikosti zabírá domovský okrskem jedné smečky plochu až 700 kilometrů čtverečních. Záznam z fotopastí u Panama Yaguará, původně nastražených na větší savce, je tak velkým a radostným překvapením. Jen pro představu, výzkumníci pořídili ve čtyřech sledovaných oblastech celkem 32 000 kamerových dnů (počet fotopastí roznásobených počtem dní v provozu) a pralesní psy zaznamenali jen dohromady jedenáctkrát. Ze záznamu je patrný pohyb psů od Cerro Pirre při východní panamsko-kolumbijské hranici, a také přechod podél území Národního parku Santa Fe při západní hranici.

„Jedná se náš o nejvzácnější úlovek z celého foto-monitoringu,“ říká Ricardo Moreno, zoolog Smithsonianova Institutu výzkumu tropů. „Pes pralesní je enigmatické zvíře celého regionu. Víte, že se na dané lokalitě nachází, ale třeba nikdy ho neuvidíte.“ Šíření psů z Brazílie na sever do nových teritorií by mohlo pomoci stabilizovat početní stavy tohoto druhu. V posledních dvanácti letech se totiž pravděpodobně snížily o čtvrtinu. Psi pralesní dokáží přežít i v člověkem částečně narušených lesích. Kromě střelců a zdivočelých psů nemají nepřátele. Moreno dále neskrývá naději, že pozorovaná smečka už brzo zamíří do sousední Kostariky.

---

reklama

---