Australští hadi se snaží přežít vlnu veder. Útočiště hledají ve stínu lidských obydlí
Naměřené průměrné denní teploty, v okolí Adelaide například 47 °C, jsou prý na třináctiletém maximu. Hadům je teplo příjemné jen do určité míry. Když se i noční teploty vytrvale drží kolem 36 stupňů, radost už z toho nemají, a snaží se vyhledávat nejrůznější vlhké a chladné dutiny. Překvapivě se dost takových příhodných míst nachází v lidských domech. Za izolací stěn domu, pod hlubokou prasklinou v omítce, pod ledničkou nebo nedovřeným poklopem vypnutého grilu, v toaletě nebo v krabici klimatizační jednotky. To jsou jen příklady několika míst, kde v posledních dnech Australané „své hady“ našli.
Posaďte se prosím
Své o tom ví i Luke Huntley, lovec hadů z Queenslandu. I když má jeho profese blíž k našim deratizérům (jen v trochu šupinatějším podání), při vlně veder se stává spíše instalatérem. Toaletní mísy, potrubí odpadů a jímky jsou tehdy velmi oblíbeným útočištěm hadů. Za poslední týden si může na profesní konto připsat odchyt dvoumetrové krajty, která se zabydlela ve sprchovém koutě, a klubko několika bojg hnědých, které ucpaly záchod. Nepřirozené to prý není, zvířata jen hledají cestu k přežití.
„V extrémně horkých a suchých dnech se hadi snaží hydratovat se, stejně jako my,“ dodává k tomu. Lidé z toho radost pochopitelně nemají. Neradi by dopadli jako Helen Richardsová z Brisbane, která se v chabě osvětlené koupelně svého domu posadila na záchod, aby na ni vzápětí zaútočila krajta. Ta se totiž rozhodla použít toaletu jako první. Podobných nepříjemných setkání jsou teď regionální média plná. Vzhledem k tomu, že „na souši“ australského kontinentu žije přes 140 hadů, z nichž většina se počítá mezi nejjedovatější na světě, je důvod k obavám místních pochopitelný.
Hadi se s vámi setkat nechtějí
„Když se oteplí, hadi vylezou ven,“ říká Timothy Jackson z australského univerzitního týmu pro výzkum hadích toxinů a sér (AVRU). „A když je tepla o něco víc, dostanou hlad. Většina z nich nejedla celé měsíce.“ Snaží se mírnit paniku veřejnosti, ale k přitom vyzývá k opatrnosti. „Hadi se nesnaží proniknout do našich domů, aby nás dostali. Poslední, co si had přeje, je setkání s dvoumetrových primátem nebo jeho psem.“ Uznává ale, že případná setkání nekončí obvykle pro lidi a zvířata dobře. Jako příklad uvádí nedávný „zážitek“ jednoho z Australanů, který po návrat z práce narazil na krajtu hodující na jeho kočce.
reklama