Z třiceti kladivounů nepřežil v prestižním akváriu ani jeden
Je etické a morálně ospravedlnitelné uzavírat paryby a mořské savce do prosklených nádrží akvárií? Názory se mohou různit, ale faktem zůstává, že chovatelský i badatelský příspěvek takových institucí je pro zachování vystavovaných druhů, na rozdíl od zoologických zahrad, minimální. Provozovatelé akvárií se zase hájí například tím, že vystavovaná zvířata jsou chována s ohledem na maximální welfare a že akvária aktivně přispívají k budování niterného kontaktu lidí s podmořskou faunou.
Intenzivně proti veřejným expozicím delfínů, žraloků a kosatek vystupují aktivisté ze skupiny Sea Shepherd, kteří teď u jinak prestižního zařízení upozornili na celý řetěz kritických pochybení. Výsledkem je žaloba podaná aktivisty na francouzské akvárium Nausicaā Centre National de la Mer a také pořádná ostuda pro australskou vládu.
Někdo udělal chybu…
V krátkosti: Akvárium Nausicaā si nechalo na počátku roku 2011 přivést z Austrálie 18 mladých žraloků, kladivounů bronzových. A loni v květnu dalších 12 kusů. Dnes z celé třicítky není na živu ani jeden. Takový masivní úhyn nevystavuje zařízení, které bylo v roce 1999 navrženo organizací UNESCO na titul Centre of Excellence, zrovna to nejlepší vysvědčení.
Co se tedy přihodilo? Podle oficiálního vyjádření akvária byla na vině zavlečená houbová infekce. Podle neoficiálních zpráv Sea Shepherd hrálo v úhynu svou roli také agresivní chovní několika kladivounů. Aktivisté teď požadují důsledné prošetření, a to jak v samotném akváriu, tak i v rámci celého „dodavatelského“ řetězce. Ten zahrnuje mořské akvárium v Queenslandu, které žraloky odchytilo; „zásobovače akvárií“, společnost Cairns Marine a amsterodamské přepravce. Někdo z nich totiž udělal chybu, která stála třicet kladivounů život.
„A v případě ohrožených živočichů se každý kus počítá,“ říká Lamya Essemlali, prezidentka francouzských Sea Shepherd. Kladivouni bronzoví jsou podle IUCN zařazeni mezi druhy ohrožené a při pobřeží Austrálie patří mezi druhy zákonem chráněné. K jejich legálnímu odchytu z volné přírody musí být vydáno zvláštní povolení příslušného Ministerstva životního prostředí. Spadají také pod druhy uvedené v druhé příloze CITES. Tedy druhy, které by mohly být ohroženy, pokud by mezinárodní obchod s nimi nebyl regulován.
O povolení jejich vývozu a prodeje do francouzského akvária tak musí rozhodnout australská vláda na federální úrovni. Tak se i stalo. Ale jak se ukázalo, australská vláda už si nebyla vědoma, jak neblaze exportovaní žraloci (v roce 2011 i 2018) skončili. Dozvěděla se to až od Sea Shepherd, což na jejich schopnost dozírat nad vývozem ohrožených druhů nevrhá zrovna dobré světlo.
A není špatně, že je to vůbec možné?
„Z osobní zkušenosti vím, že kladivouni bronzoví patří mezi živočichy velmi náchylné ke stresu,“ dodává Leonardo Guida, australský biolog. „Jsou opravdu velmi citliví, snadno se pak vyčerpají.“ Rozhodně tedy nepatří mezi zvířata, která by dobře snášela mezikontinentální převoz.
„A pro ochranu přírody neplyne žádný zisk z toho, že se žraloci z velkého bariérového útesu objeví ve Francii,“ dodává ještě Nicola Beynon, z australské pobočky Humane Society International. Sea Shepherd žádají důsledné prošetření a také teď naléhají i na australskou vládu, aby podobné odchyty a pře-prodeje ohrožených živočichů zastavila.
reklama