Tiskové zprávy
Folkové prázdniny Náměšť nad Oslavou: Zpráva o 23. ročníku festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou
Dovolte mi, prosím, abych Vás informoval o přípravách 23. ročníku festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou.
Opět připravujeme pro návštěvníky festivalu osm dní, jejichž atmosféru utváří nádherné prostředí náměšťského renesančního zámku, okolí řeky Oslavy za barokním Špitálkem, velké množství výtvarných, tanečních a hudebních dílen, skvělé večerní a noční koncerty, ale především vzájemná vstřícnost všech návštěvníků festivalu.
Letošním hlavním tématem celého festivalu je „O dřevě: O kořenech, tvárnosti a houževnatosti“. O dřevě a dřevo uslyšíte na koncertech, dřevo objevíte v parku, a to nejen ve vzrostlých stromech, ale také v dřevěných uměleckých objektech. O dřevě se hodně dovíte, ze dřeva si budete moci vyrábět v dílnách Hnízda múz, na dřevo si budete moci hrát v průběhu celého festivalu.
V této 1. tiskové zprávě bych Vám rád představil jedno splnění snu Folkových prázdnin. Do Náměště totiž přijede legenda britské tradiční folkové muziky Waterson:Carthy. Bude to jejich první návštěva České republiky. Koncert Waterson:Carthy bude jistě jednou z hlavních událostí letošního festivalu.
Dále je rozjednáno několik velmi atraktivních muzikantů, o kterých Vám, doufám, napíši příště.
Kdybyste na mě měli nějaký dotaz či potřebovali nějakou další informaci, budu rád, když mi napíšete nebo zatelefonujete.
S pozdravem
Michal Schmidt
dramaturg festivalu
Folkové prázdniny Náměšť nad Oslavou
Městské kulturní středisko Náměšť nad Oslavou
Masarykovo nám. 100
675 71 Náměšť nad Oslavou
www.folkoveprazdniny.cz
tel. 724 429 830,
e-mail michal.schmidt@folkoveprazdniny.cz .
Informace o Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou 2008 (1)
Waterson:Carthy
Strážci tradičního ohně
Waterson:Carthy, nesmrtelná rodina anglického folku – Norma Waterson, Martin Carthy a jejich dcera Eliza Carthy – vystoupí poprvé v České republice. Vzhledem k tomu, že Waterson:Carthy zřídka opouštějí britské ostrovy, představuje jejich koncert na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou zcela mimořádnou událost.
Váţení a zboţňovaní tradicionalisté, navěky věků legendy, královnou vyznamenaní Řádem britského impéria, vnášející do folku a starých lidovek bezmezné teplo, vervu a ducha, zatímco Elizu Carthy, jeho současné zjevení, lze brát za revolucionářku, nespatřující v hudebním dědictví skansen nýbrţ moţnost volby.
Staré, přesto díky nim stále čerstvé, se u Waterson:Carthy, tvořených ještě hráčem na melodeon Saulem Rosem, s rebelskou Elizou pojí v dílo aţ děsivě nádherných kumštýřů - v anglický folk minulosti, současnosti a zároveň budoucnosti.
Jako ti nejlepší a napodobovaní, vévodí Waterson:Carthy anglické folkové a tradiční scéně Zatímco jiné odvál čas, zapomnělo se na ně nebo to raději vzdali, oni kráčejí dál. Stali se měřítkem citlivé a moderní inovace, majákem, ke kterému všichni vzhlíţí.
Od roku 1994, kdy jim vyšlo první album Waterson:Carthy, „věnované všem ţenám a muţům opatrujících naše nekonečné hudební dědictví“, jich natočili pouze pět; poslední Holy Heathens and The Old Green Man, nepochybně své nejzpěvnější, předloni. Rodinu na nich střídavě doprovázejí dva hráči na melodeon: Saul Rose a Tim Van Eyken.
Vloni v londýnské Royal Albert Hall s celou řadou hostů uspořádali Waterson:Carthy výroční koncert. Renomovaný novinář Colin Irwin po něm napsal: „Melodie doznívaly v zákulisí, slzy tekly proudem a uhranutí lidé pomalu vstávali, aby vzdali hold korunovačním klenotům anglického folku. Někdo mě v tu chvíli radostně oznámil, že se koncert natáčel pro filmové DVD. Zastavilo se mě srdce. Prosím, řekněte, že to není pravda! Noci jako tahle jsou vzácné“.
Martin Carthy
Sedmapadesátiletého rodáka z Hatfieldu nazývají Queen Father. Vizionář, sběratel, skladatel, výtečný zpěvák a vynalézavě průkopnický kytarista, ovlivňující originálním laděním a perkusivním stylem hry s důrazem na melodii od poloviny 60. let snad kaţdého, kdo v anglickém folku poloţil prst na hmatník. Ojedinělou interpretací starých balad doprovázených akustickou kytarou zasáhl několik generací folkařů, ve své době pak nejhlouběji Boba Dylana s Paulem Simonem.
Do už slavných The Watersons nastoupil v roce 1972 a vzal si Normu za manželku. Stihl toho s nimi dost, přestože se souběžně nadále věnoval vlastní tvorbě, což mu zůstalo dodnes.
Za svou bezmála padesátiletou kariéru natočil desítky obdivovaných alb s nejrůznějšími lidmi; za vyhlášené lahůdky jsou například povaţovány nahrávky s houslistou Dave Swarbrickem, příležitostná kapela Brass Monkey, spolupráce s Johnem Kirpatrickem, Band of Hope, Chrisem Woodem, Fairport Convention nebo rané desky dvou slavných folkrockových kapel, které zakládal: Steeleye Span a Albion Country Band.
Doslova chodící pramen poznání nikdy neustrnul, nedokázal žít z podstaty a přetrvávající slávy. Ocenila to i královna: v roce 1998 si k ní došel pro Řád britského impéria. Dodnes se drží názoru, že anglický folk a tradiční hudba jsou živoucím organismem, schopným spřáhnout se s čímkoliv, co má smysl, co ho nějakým způsobem posune dál a nezakonzervuje do pamětnické expozice. A kdyţ za ním mladí v rozpacích přijdou s technofolkem, uklidní je: “Hele, tahle hudba přežila války, pohromy, hladomory a cokoliv dalšího, takže je rozhodně schopná přežít uzavření do počítače“.
Na sklonku loňského roku se Martin Carthy zúčastnil asi nejodváţnějšího podniku své kariéry, ovšem jeho přítomnost v řadách The Imagined Vilage pouze podtrhuje výše uvedené. S Elizou, Simonem Emmersonem, Billy Bragem, Paulem Wellerem, Johnny Kalsim, Transglobal Underground a dalšími Asiaty se ocitl uprostřed hřmějících futuristických techno rytmů, vymaňující staré anglické písničky z dusivého sevření ustálených forem, aniţ ztratily cokoliv ze své podmanivé krásy. Sám Carthy se s kytarou klidně popasoval s pákistánským bubnem dhol i indickým sitarem a k převyprávění národní balady Tam Lyn osobně pozval kontroverzního rastamana Benjamina Zephaniaha. Odjakţiva totiţ Carthy tvrdil jediné: „Lidové hudbě můžete ublížit jediným způsobem, že ji nebudete zpívat a hrát“.
Norma Waterson
Matka rodu, milovnice starých časů, první anglický folkař nominovaný kdy na Mercury Music Prize. Bez přehánění největší žijící anglická folková zpěvačka, královnou v roce 2003 vyznamenaná Řádem britského impéria. Dáma, pro kterou se vyráţí do válek.
Je ročník 1939. Narodila se v přístavu Hull ve východním Yorkshiru. Hudebně vzdělaní rodiče ji s bratrem Mikem a sestrou Elaine, jinak pro všechny Lal, v raném dětství zemřeli. Vychovávala je babička, Irka s cikánskými kořeny. Jejich vokální skupina Mariners, vycházející z jazzu a skiffle, postupně přešla k tradiční hudbě a folku, původní název nakrátko ale zaměnili za Folksons, ovšem od pětašedesátého roku, kdy jim vyšlo první album Frost and Fire: A Calendar of Ceremonial Folk Songs, se natrvalo přejmenovali na The Watersons. S kytaristou a zpěvákem Lou Killenem (za čas vystřídaný bratrancem Johnem Harrisonem) šokovali nádhernými, po různu kombinovanými vícehlasy, na svou dobu naprosto neobvyklými. Vyneslo jim to označení „folkoví Beatles“. Na albech The Watersons čarovali s písněmi rodného Yorskhiru, viktoriánským repertoárem i námořnickými odrhovačkami. Není v Anglii snad nikoho, kdo by kdy o jejich nadčasovosti a aţ nepatřičné kráse zapochyboval. Patří navţdy k vrcholům anglického, ale i světového folku. S kratšími přestávkami, kdy se jednotliví členové věnovali vlastní práci, to The Watersons vydrţeli na výsluní do začátku 80. let. Mike se pak pustil do obchodování a Lal těţce onemocněla. Tak se zrodili Waterson:Carthy.
„Normino slovo a umění má obrovskou váhu. Ona zpívá srdcem. Ale ta její zatracená skromnost. Když ji nominovali na Mercury Music Prize, považovala to za pouhou úctu ke staré dámě. Nemá víru ve svůj hlas, i u Watersons přenechávala raději sóla Lal a Mikovi, přitom dokáže zazpívat úplně všechno. Eliza to po ní zdědila“, říká Martin Carthy.
Však také první sólové album – titul nesl pouze její jméno - vydala Norma aţ v roce 1996; bylo jí osmapadesát. Nádherný repertoár (archivní vykopávky, Jerry Garcia, Billy Bragg, Richard Tompsona) a folkrocková kapela snů : Richard Thompson, Benmont Tench od Toma Pettyho, Danny Thompson, Roger Swallow, manţel s dcerou. Písničky podivné a ponuré krásy, spíš melancholické než veselé s hlasem vroucího mateřství, touhy a zkušenosti.
O tři roky později nabídla ještě podivnější sbírku: The Very Thought Of You. Táhlo ji to stále víc za hranice folku, směrem k hluboce osobním písním rezonujícím atmosférou poválečné Anglie. Slyšíme nahořklé jazzmanství Evy Olmerové i pravdivé slzy Hany Hegerové, sentiment se v něm prolíná s touhou vypovídat se. Dosud poslední - Bright Shiny Morning z roku 2000 – lze brát za nejkomornější a nejniternější počin zvrásněným stářím a zkušenostmi dvaašedesáti let.
„Zpívám písničky s příběhy, když ho nemají, odložím je“, říká Norma Waterson, milovnice Big Bill Bronzyho, Randy Newmana a Margaret Barry.
Eliza Carthy
Narodila se v roce 1975 ve Scarborough, nedaleko trţnice z písničky, kterou otec naučil Paula Simona. Spočítat ceny co zpěvačka a houslistka Eliza Carthy dostala je marné. Stejně tak předpokládat, s čím přijde příště. Kdyţ v roce 1998 obohatila dvojalbum Red/Rice jazzovým ambientem, rockem, drum’n’bassovým tahem a dokonce zvuky, vzdáleně připomínající pneumatické kladivo, puritánům se rosila čela. Sebevědomě jim vzkázala: „Popmusic se nachází ve strašných cárech. V hitparádách je víc tanečníků než muzikantů, kteří vůbec netuší, co je živá hudba. Malým dětem říkají: dej nám svoje prachy a my ti zazpíváme o smýšleném comicsovém světě, podle tvých představ. To není fér. Chci lidem ukázat jinou cestu, jiné druhy nástrojů. Musí přeci přijít někdo, kdo lidem nabídne emoce, vášnivost a opravdovou hudbu. Existuje naděje, že bych to mohla být já“. Přestoţe trpí těţkým astma, stačí ji od 90. let v zaníceném taţení málokdo. Ţádnou s desek, které natočila, neminulo mezinárodní ocenění. Z tradiční hudby a folku přitom neutíká po liánách samoúčelných experimentů, přesto vším, na co doposud sáhla, boří zaţité mýty. Tráví hodně času v archívech, hnána touhou objevit další a další lidovky či zapomenuté autory; dát jim novou podobu, sfouknout z nich prach a zpřístupnit je současnosti. V hluboké úctě a neomylností kam šlápnout. Umí se do nich jako neposedný skřítek zavrtat a přisvítit na zákoutí, kterých si před ní nikdo nevšiml. Nerozpakuje se také zajet na Moravu a zblízka zjistit, co jsou fašanky ve vesnici Komňa a při předávání světových cen World Music Awards, které moderovala, si například zajamovat s argentinským akordeonistou Chango Spasiukem a Afričany.
Na otázku, jestli ji rodičovská legenda ulehčila situaci a pomohla otevřít ty správné dveře, odpověděla: „O tom se obtížně mluví. S matkou a otcem jsem začala hrát v roce 1993, to mně bylo osmnáct, ale vlastně ano, ulehčilo mně to spoustu věcí. Pomohli mně v začátcích, seznámili s mnoha zajímavými lidmi a všude o mně mluvili. Bez nich by to asi fakt bylo těžší. A kdybych se dala na popmusic? Domnívám se, že by mně řekli, ať si dělám co chci. Možná by k tomu otec dodal, že bych mohla být drobet chytřejší“.
S popfolkem si Eliza Carthy zadala na albu Angels&Cigarettes. Dopadlo to na výbornou. V těchto dnech se na to chystá znovu. Na nahrávku Dreams of Breathing Underwater proto všichni netrpělivě čekají. „Vždycky jsem byla užaslá, jak se v anglickém popu může odrážet tradiční písnička, proto jsem šťastná, že jsem na tuhle horkou telefonní linku dostala číslo“.
Saul Rose
Vynikající hráč na melodeon, knoflíkovou tahací harmoniku, spolupracující s Elizou odnepaměti. Vlastně si spousta lidí myslela, že spolu chodí – aţ do roku 2006, kdy oznámil, ţe si bere Elizinu sestru a po narození dcery nastupuje na mateřskou dovolenou. U Waterson:Carthy ho do loňska vystřídal kamarád Tim Van Eykem.
Jak je u anglických folkařů běžné, i Saul přebíhá od jedné kapely ke druhé: Faustus, Morris Offspring, Random, E2 aj.
Diskografie:
Waterson:Carthy (Topic, 1994)
Common Tongue (Topic, 1996)
Broken Ground (Topic, 1999)
Dark Light (Topic, 2002)
Fishes & Fine Yellow Sand (Topic, 2004)
Holy Heathens and The Old Green Man (Topic, 2006)
www.watersoncarthy.com
You Tube: https://www.youtube.com/watch?v=zmtEy_2rv3Y
You Tube : https://www.youtube.com/watch?v=mHhrgh8R6jg
Text pro Folkové prázdniny připravil Jiří Moravčík (www.world-music.cz) .
Opět připravujeme pro návštěvníky festivalu osm dní, jejichž atmosféru utváří nádherné prostředí náměšťského renesančního zámku, okolí řeky Oslavy za barokním Špitálkem, velké množství výtvarných, tanečních a hudebních dílen, skvělé večerní a noční koncerty, ale především vzájemná vstřícnost všech návštěvníků festivalu.
Letošním hlavním tématem celého festivalu je „O dřevě: O kořenech, tvárnosti a houževnatosti“. O dřevě a dřevo uslyšíte na koncertech, dřevo objevíte v parku, a to nejen ve vzrostlých stromech, ale také v dřevěných uměleckých objektech. O dřevě se hodně dovíte, ze dřeva si budete moci vyrábět v dílnách Hnízda múz, na dřevo si budete moci hrát v průběhu celého festivalu.
V této 1. tiskové zprávě bych Vám rád představil jedno splnění snu Folkových prázdnin. Do Náměště totiž přijede legenda britské tradiční folkové muziky Waterson:Carthy. Bude to jejich první návštěva České republiky. Koncert Waterson:Carthy bude jistě jednou z hlavních událostí letošního festivalu.
Dále je rozjednáno několik velmi atraktivních muzikantů, o kterých Vám, doufám, napíši příště.
Kdybyste na mě měli nějaký dotaz či potřebovali nějakou další informaci, budu rád, když mi napíšete nebo zatelefonujete.
S pozdravem
Michal Schmidt
dramaturg festivalu
Folkové prázdniny Náměšť nad Oslavou
Městské kulturní středisko Náměšť nad Oslavou
Masarykovo nám. 100
675 71 Náměšť nad Oslavou
www.folkoveprazdniny.cz
tel. 724 429 830,
e-mail michal.schmidt@folkoveprazdniny.cz .
Informace o Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou 2008 (1)
Waterson:Carthy
Strážci tradičního ohně
Waterson:Carthy, nesmrtelná rodina anglického folku – Norma Waterson, Martin Carthy a jejich dcera Eliza Carthy – vystoupí poprvé v České republice. Vzhledem k tomu, že Waterson:Carthy zřídka opouštějí britské ostrovy, představuje jejich koncert na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou zcela mimořádnou událost.
Váţení a zboţňovaní tradicionalisté, navěky věků legendy, královnou vyznamenaní Řádem britského impéria, vnášející do folku a starých lidovek bezmezné teplo, vervu a ducha, zatímco Elizu Carthy, jeho současné zjevení, lze brát za revolucionářku, nespatřující v hudebním dědictví skansen nýbrţ moţnost volby.
Staré, přesto díky nim stále čerstvé, se u Waterson:Carthy, tvořených ještě hráčem na melodeon Saulem Rosem, s rebelskou Elizou pojí v dílo aţ děsivě nádherných kumštýřů - v anglický folk minulosti, současnosti a zároveň budoucnosti.
Jako ti nejlepší a napodobovaní, vévodí Waterson:Carthy anglické folkové a tradiční scéně Zatímco jiné odvál čas, zapomnělo se na ně nebo to raději vzdali, oni kráčejí dál. Stali se měřítkem citlivé a moderní inovace, majákem, ke kterému všichni vzhlíţí.
Od roku 1994, kdy jim vyšlo první album Waterson:Carthy, „věnované všem ţenám a muţům opatrujících naše nekonečné hudební dědictví“, jich natočili pouze pět; poslední Holy Heathens and The Old Green Man, nepochybně své nejzpěvnější, předloni. Rodinu na nich střídavě doprovázejí dva hráči na melodeon: Saul Rose a Tim Van Eyken.
Vloni v londýnské Royal Albert Hall s celou řadou hostů uspořádali Waterson:Carthy výroční koncert. Renomovaný novinář Colin Irwin po něm napsal: „Melodie doznívaly v zákulisí, slzy tekly proudem a uhranutí lidé pomalu vstávali, aby vzdali hold korunovačním klenotům anglického folku. Někdo mě v tu chvíli radostně oznámil, že se koncert natáčel pro filmové DVD. Zastavilo se mě srdce. Prosím, řekněte, že to není pravda! Noci jako tahle jsou vzácné“.
Martin Carthy
Sedmapadesátiletého rodáka z Hatfieldu nazývají Queen Father. Vizionář, sběratel, skladatel, výtečný zpěvák a vynalézavě průkopnický kytarista, ovlivňující originálním laděním a perkusivním stylem hry s důrazem na melodii od poloviny 60. let snad kaţdého, kdo v anglickém folku poloţil prst na hmatník. Ojedinělou interpretací starých balad doprovázených akustickou kytarou zasáhl několik generací folkařů, ve své době pak nejhlouběji Boba Dylana s Paulem Simonem.
Do už slavných The Watersons nastoupil v roce 1972 a vzal si Normu za manželku. Stihl toho s nimi dost, přestože se souběžně nadále věnoval vlastní tvorbě, což mu zůstalo dodnes.
Za svou bezmála padesátiletou kariéru natočil desítky obdivovaných alb s nejrůznějšími lidmi; za vyhlášené lahůdky jsou například povaţovány nahrávky s houslistou Dave Swarbrickem, příležitostná kapela Brass Monkey, spolupráce s Johnem Kirpatrickem, Band of Hope, Chrisem Woodem, Fairport Convention nebo rané desky dvou slavných folkrockových kapel, které zakládal: Steeleye Span a Albion Country Band.
Doslova chodící pramen poznání nikdy neustrnul, nedokázal žít z podstaty a přetrvávající slávy. Ocenila to i královna: v roce 1998 si k ní došel pro Řád britského impéria. Dodnes se drží názoru, že anglický folk a tradiční hudba jsou živoucím organismem, schopným spřáhnout se s čímkoliv, co má smysl, co ho nějakým způsobem posune dál a nezakonzervuje do pamětnické expozice. A kdyţ za ním mladí v rozpacích přijdou s technofolkem, uklidní je: “Hele, tahle hudba přežila války, pohromy, hladomory a cokoliv dalšího, takže je rozhodně schopná přežít uzavření do počítače“.
Na sklonku loňského roku se Martin Carthy zúčastnil asi nejodváţnějšího podniku své kariéry, ovšem jeho přítomnost v řadách The Imagined Vilage pouze podtrhuje výše uvedené. S Elizou, Simonem Emmersonem, Billy Bragem, Paulem Wellerem, Johnny Kalsim, Transglobal Underground a dalšími Asiaty se ocitl uprostřed hřmějících futuristických techno rytmů, vymaňující staré anglické písničky z dusivého sevření ustálených forem, aniţ ztratily cokoliv ze své podmanivé krásy. Sám Carthy se s kytarou klidně popasoval s pákistánským bubnem dhol i indickým sitarem a k převyprávění národní balady Tam Lyn osobně pozval kontroverzního rastamana Benjamina Zephaniaha. Odjakţiva totiţ Carthy tvrdil jediné: „Lidové hudbě můžete ublížit jediným způsobem, že ji nebudete zpívat a hrát“.
Norma Waterson
Matka rodu, milovnice starých časů, první anglický folkař nominovaný kdy na Mercury Music Prize. Bez přehánění největší žijící anglická folková zpěvačka, královnou v roce 2003 vyznamenaná Řádem britského impéria. Dáma, pro kterou se vyráţí do válek.
Je ročník 1939. Narodila se v přístavu Hull ve východním Yorkshiru. Hudebně vzdělaní rodiče ji s bratrem Mikem a sestrou Elaine, jinak pro všechny Lal, v raném dětství zemřeli. Vychovávala je babička, Irka s cikánskými kořeny. Jejich vokální skupina Mariners, vycházející z jazzu a skiffle, postupně přešla k tradiční hudbě a folku, původní název nakrátko ale zaměnili za Folksons, ovšem od pětašedesátého roku, kdy jim vyšlo první album Frost and Fire: A Calendar of Ceremonial Folk Songs, se natrvalo přejmenovali na The Watersons. S kytaristou a zpěvákem Lou Killenem (za čas vystřídaný bratrancem Johnem Harrisonem) šokovali nádhernými, po různu kombinovanými vícehlasy, na svou dobu naprosto neobvyklými. Vyneslo jim to označení „folkoví Beatles“. Na albech The Watersons čarovali s písněmi rodného Yorskhiru, viktoriánským repertoárem i námořnickými odrhovačkami. Není v Anglii snad nikoho, kdo by kdy o jejich nadčasovosti a aţ nepatřičné kráse zapochyboval. Patří navţdy k vrcholům anglického, ale i světového folku. S kratšími přestávkami, kdy se jednotliví členové věnovali vlastní práci, to The Watersons vydrţeli na výsluní do začátku 80. let. Mike se pak pustil do obchodování a Lal těţce onemocněla. Tak se zrodili Waterson:Carthy.
„Normino slovo a umění má obrovskou váhu. Ona zpívá srdcem. Ale ta její zatracená skromnost. Když ji nominovali na Mercury Music Prize, považovala to za pouhou úctu ke staré dámě. Nemá víru ve svůj hlas, i u Watersons přenechávala raději sóla Lal a Mikovi, přitom dokáže zazpívat úplně všechno. Eliza to po ní zdědila“, říká Martin Carthy.
Však také první sólové album – titul nesl pouze její jméno - vydala Norma aţ v roce 1996; bylo jí osmapadesát. Nádherný repertoár (archivní vykopávky, Jerry Garcia, Billy Bragg, Richard Tompsona) a folkrocková kapela snů : Richard Thompson, Benmont Tench od Toma Pettyho, Danny Thompson, Roger Swallow, manţel s dcerou. Písničky podivné a ponuré krásy, spíš melancholické než veselé s hlasem vroucího mateřství, touhy a zkušenosti.
O tři roky později nabídla ještě podivnější sbírku: The Very Thought Of You. Táhlo ji to stále víc za hranice folku, směrem k hluboce osobním písním rezonujícím atmosférou poválečné Anglie. Slyšíme nahořklé jazzmanství Evy Olmerové i pravdivé slzy Hany Hegerové, sentiment se v něm prolíná s touhou vypovídat se. Dosud poslední - Bright Shiny Morning z roku 2000 – lze brát za nejkomornější a nejniternější počin zvrásněným stářím a zkušenostmi dvaašedesáti let.
„Zpívám písničky s příběhy, když ho nemají, odložím je“, říká Norma Waterson, milovnice Big Bill Bronzyho, Randy Newmana a Margaret Barry.
Eliza Carthy
Narodila se v roce 1975 ve Scarborough, nedaleko trţnice z písničky, kterou otec naučil Paula Simona. Spočítat ceny co zpěvačka a houslistka Eliza Carthy dostala je marné. Stejně tak předpokládat, s čím přijde příště. Kdyţ v roce 1998 obohatila dvojalbum Red/Rice jazzovým ambientem, rockem, drum’n’bassovým tahem a dokonce zvuky, vzdáleně připomínající pneumatické kladivo, puritánům se rosila čela. Sebevědomě jim vzkázala: „Popmusic se nachází ve strašných cárech. V hitparádách je víc tanečníků než muzikantů, kteří vůbec netuší, co je živá hudba. Malým dětem říkají: dej nám svoje prachy a my ti zazpíváme o smýšleném comicsovém světě, podle tvých představ. To není fér. Chci lidem ukázat jinou cestu, jiné druhy nástrojů. Musí přeci přijít někdo, kdo lidem nabídne emoce, vášnivost a opravdovou hudbu. Existuje naděje, že bych to mohla být já“. Přestoţe trpí těţkým astma, stačí ji od 90. let v zaníceném taţení málokdo. Ţádnou s desek, které natočila, neminulo mezinárodní ocenění. Z tradiční hudby a folku přitom neutíká po liánách samoúčelných experimentů, přesto vším, na co doposud sáhla, boří zaţité mýty. Tráví hodně času v archívech, hnána touhou objevit další a další lidovky či zapomenuté autory; dát jim novou podobu, sfouknout z nich prach a zpřístupnit je současnosti. V hluboké úctě a neomylností kam šlápnout. Umí se do nich jako neposedný skřítek zavrtat a přisvítit na zákoutí, kterých si před ní nikdo nevšiml. Nerozpakuje se také zajet na Moravu a zblízka zjistit, co jsou fašanky ve vesnici Komňa a při předávání světových cen World Music Awards, které moderovala, si například zajamovat s argentinským akordeonistou Chango Spasiukem a Afričany.
Na otázku, jestli ji rodičovská legenda ulehčila situaci a pomohla otevřít ty správné dveře, odpověděla: „O tom se obtížně mluví. S matkou a otcem jsem začala hrát v roce 1993, to mně bylo osmnáct, ale vlastně ano, ulehčilo mně to spoustu věcí. Pomohli mně v začátcích, seznámili s mnoha zajímavými lidmi a všude o mně mluvili. Bez nich by to asi fakt bylo těžší. A kdybych se dala na popmusic? Domnívám se, že by mně řekli, ať si dělám co chci. Možná by k tomu otec dodal, že bych mohla být drobet chytřejší“.
S popfolkem si Eliza Carthy zadala na albu Angels&Cigarettes. Dopadlo to na výbornou. V těchto dnech se na to chystá znovu. Na nahrávku Dreams of Breathing Underwater proto všichni netrpělivě čekají. „Vždycky jsem byla užaslá, jak se v anglickém popu může odrážet tradiční písnička, proto jsem šťastná, že jsem na tuhle horkou telefonní linku dostala číslo“.
Saul Rose
Vynikající hráč na melodeon, knoflíkovou tahací harmoniku, spolupracující s Elizou odnepaměti. Vlastně si spousta lidí myslela, že spolu chodí – aţ do roku 2006, kdy oznámil, ţe si bere Elizinu sestru a po narození dcery nastupuje na mateřskou dovolenou. U Waterson:Carthy ho do loňska vystřídal kamarád Tim Van Eykem.
Jak je u anglických folkařů běžné, i Saul přebíhá od jedné kapely ke druhé: Faustus, Morris Offspring, Random, E2 aj.
Diskografie:
Waterson:Carthy (Topic, 1994)
Common Tongue (Topic, 1996)
Broken Ground (Topic, 1999)
Dark Light (Topic, 2002)
Fishes & Fine Yellow Sand (Topic, 2004)
Holy Heathens and The Old Green Man (Topic, 2006)
www.watersoncarthy.com
You Tube: https://www.youtube.com/watch?v=zmtEy_2rv3Y
You Tube : https://www.youtube.com/watch?v=mHhrgh8R6jg
Text pro Folkové prázdniny připravil Jiří Moravčík (www.world-music.cz) .
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
