Během svého života zalesnil Ind pětiset hektarovou písčinu na řece Brahmaputra. Jeho dílo tak připomíná poetický příběh Jeana Giona Muž, který sázel stromy. V něm Elzeard Bouffier postupem času promění nehostinné místo v ráj na zemi tím, že v odlesněné pustině vytrvale sází stromy. Indický Elzeard Bouffier se jmenuje Jadav Payeng. A není v historii jediný. Mužů a žen, kteří svůj život zasvětili sázení stromů, je několik. Indové celkem tři.

Juan Muzzi si v Brazílii založil výrobnu kol. Jeho cílem je nabídnout brazilským městům, která jsou přecpaná automobily, levné a snadno dostupné kolo. Jeho kolo tedy není vyrobeno z kosmických materiálů, ale ze starých PET lahví. Rám kola má vcelku moderní vzhled a vydrží pád ze střechy domu nebo přejetí autem. Muzzi tak svým kolem zabíjí dvě mouchy jednou ranou: nabízí odolné městské kolo a odbyt pro vyhozené PETky.

V Británii se tisíce pozůstalých po svých příbuzných, kteří kvůli zaměstnaní zemřeli na azbestem způsobenou rakovinu plic, dočkají pojistného plnění. To jim přiznal britský Nejvyšší soud. Pojišťovny čeká vyplacení zhruba sta milionů liber (bez mála tři miliardy korun), informuje server Channel 4 News.

Kožešina je ekologicky příznivá, protože vydrží celý život, pomáhá chránit přírodu, snižuje emise CO₂, nevytváří žádný odpad. Těmito reklamními sděleními chtěla Evropská asociace chovatelů kožešinových zvířat zaujmout čtenáře britských časopisů a magazínů. Britská Rada pro reklamu ale dospěla k závěru, že tvrzení o ekologické příznivosti kožešin jsou zavádějící. A reklamu zakázala, napsal Guardian.

Flotily rybářských lodí z Faerských ostrovů a Islandu vylovily více makrel, než kolik dovoluje oficiální kvóta. Evropští rybáři proto přijdou o ekologickou certifikaci Marine Stewardship Council. Uvedl to deník Guardian.

Třicet až padesát procent světové produkce potravin je vyhozena, aniž by přinesla užitek. Data to nejsou zcela přesná, protože jejich sběr stále probíhá, i tak jsou předběžné odhady vědců z chicagského Reuters Food and Agriculture Summit ohromující. A jako jednoduchý recept doporučují obyčejným lidem to, co říká snad každý rodič svým dětem: dojídejte svůj talíř.

Na to, jak se v minulých letech v Česku stavěly cyklostezky, se tento týden snesla silná kritika ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Nekoordinovaný postup, rezignace na efektivitu, ale i nemožnost ověřit, jak se naplňují koncepční materiály. Ministerstvo dopravy závěry NKÚ respektuje. Jaroslav Martinek, který působí jako koordinátor rozvoje cyklistické dopravy ČR, je dokonce vítá. „Je to šance začít brát cyklodopravu opravdu vážně,“ říká Martinek.

Jak se v Česku staví cyklostezky? Nekoordinovaně. Efektivitu vynaložených prostředků stát zpravidla nehlídá a ani nezjišťuje, jaké byly skutečné přínosy jednotlivých projektů. Jak se plní vytčený cíl se zjistit nedá, protože se tím kompetentní úřady nezabývají. Koncepce se nenaplňují a neaktualizují, úkoly neplní. Vyplývá to z kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu, který si posvítil na to, jak se v České republice staví cyklostezky.