Autora této novinky není třeba příliš představovat. Honza Vlasák je šoumen. Na besedách a promítáních baví naplněné sály, jeho historky vyvolávají salvy smíchu. Také jeho publikační činnost je obdivuhodná: sepsal čtyři knihy, které vyšly celkově v osmi vydáních. Tato kniha je tedy devátá v pořadí. Albánie Honzu dostala - jak sám s oblibou říká. Miluje ji a je na ni expertem. Málokterý cykloturista ji má projetou tak důkladně, a pokud ano, těžko by ji přiblížil poutavěji. Z jeho vyprávění je poznat, jak rád má tamní přátelské a vstřícné lidi. Každého pozdraví, s většinou se dá do řeči. A také pomůže. Třeba podaruje léky ze své lékárničky chlapíka, kterého bolí zuby nebo se vzdá svých brýlí ve prospěch někoho, kdo vidí ještě hůř než on. O Albánii prohlašuje, že je poslední zemí v Evropě, kde se dá prožít objevitelské dobrodružství. Ještě hodně horských cest prý čeká na průkopníky, kteří je zmapují. Pokud jde o fotogeničnost krajiny, v Evropě jí může konkurovat snad jen Norsko. A zkazky o nebezpečnosti země, jsou prý výplody lidí, kteří tam nikdy nebyli a snaží se vypadat zajímavě. Tato kniha není cestopisem, na jaký jsme od Honzy zvyklí. Tentokrát pojal text více jako cykloprůvodce. Ale nebojte se, o zážitky nepřijdete. Těch se mu z dosavadních šesti cest do Albánie nahromadilo dostatečné množství. Namátkou vzpomeňme nádherné historky, které zažíval, když cestoval společně s Patricií (viz kniha Pestrý život cyklotrempa).