Dřevaři značkují
Jenže není certifikát jako certifikát. Ve světě jich v reakci na pustošení lesů a pralesů vzniklo od devadesátých let kolem deseti; liší se od sebe územní působností, účelem vzniku i svými nároky na certifikované subjekty - přínos certifikátů se poměrně různí. Jsou loga, která lze považovat za ekoznačku, a jsou loga, která jsou jen marketingovým tahem. Pro spotřebitele tak není vůbec snadné zorientovat se mezi jednotlivými systémy.
K nejrozšířenějším patří dva systémy: Forest Stewardship Council (FSC) a Paneuropean Forest Council (PEFC). Oba dva se prosazují i v Česku. První a zároveň starší z nich se programově snaží o ekologicky a sociálně přínosný přístup hospodaření v lese, jeho kritéria jsou velmi náročná. Mladší, u nás však mnohem dynamičtěji se rozvíjející, proklamuje trvale udržitelné hospodaření a ekologický přístup v péči o les, je mu však vyčítána orientace na produkci a spokojení se s pouhým dodržováním zákona.
"Ministerstvo životního prostředí (MŽP) podporuje systém FSC, protože je náročnější a vede ke skutečně trvale udržitelné péči o lesy. Nicméně PEFC neodsuzujeme, jsou to dva paralelní systémy," předkládá stanovisko MŽP jeho mluvčí Karolína Šůlová.
Jediný statečný
 |
V únoru 2003 bylo systémem FSC certifikováno 31 milionu hektarů lesů v 56 zemích světa. Dvě třetiny z toho připadly na Evropu, nejvíce na Švédsko, Polsko a Velkou Británii. Značná část certifikovaných lesů je též na americkém kontinentě.
Českou pobočku FSC pomáhaly založil ČSOP Veronika Brno a Hnutí DUHA. To i nadále myšlenku FSC propaguje a je jejím velkým zastáncem. FSC se ve světě těší podpoře i dalších ekologických institucí, jako je UNEP, Greenpeace, WWF či Friends of the Earth.
V České republice se Hnutí DUHA formou připomínek zapojilo i do konstituování druhého systému, PEFC. Postupem času se však stalo jeho tvrdým kritikem; mimo jiné mu vyčítá netransparentnost, rezignaci na ochranu přírody a nenáročnost kritérií.
Systém FSC je založen na celosvětově platných kriteriích, jejichž základní teze slouží k vytvoření jednotlivých národních standardů, podle kterých jsou pak udělovány certifikáty. První certifikát FSC v České republice byl v roce 1997 udělen Školnímu lesnímu podniku Masarykův les Křtiny (ŠLP Křtiny), který patří Mendelově lesnické a zemědělské univerzitě v Brně. Tento lesní pozemek s deseti tisíci hektary zůstal až do současnosti jediným, který tento certifikát u nás získal. To je zdá se způsobeno především velkými nároky, které FSC na lesníka klade. ŠLP Křtiny jim mohl dostát jen díky dobré lesnické tradici.
Zvláštně působí fakt, že národní standardy pro Českou republiku jsou stále v pracovní verzi a nebyly dosud schváleny akreditační komisí FSC. "Pokud v té které zemi nejsou schválené národní standardy, certifikují certifikační orgány podle takzvaných obecných standardů pro danou zemi. Tak tomu bylo i v případě ŠLP Křtiny," vysvětluje situaci Michal Rezek, zástupce ředitele FSC ČR, a dodává, že jakmile budou národní standardy schváleny, dostane vlastník certifikovaného lesa roční přechodové období na přizpůsobení.
Evropsky světový
 |
Systém PEFC má po celém světě certifikováno na 48 milionů hektarů lesů v 25 zemích, největší podíl lesů je ve Finsku, Norsku a Švédsku. V České republice je od svého založení v roce 1999, první certifikát byl udělen koncem roku 2002 a letos v únoru byl certifikován také první zpracovatelský podnik. Celková výměra certifikovaných lesů v ČR je 1,9 milionů hektarů. Hlavními "tahouny" jsou dva státní podniky, Lesy ČR (1,3 mil. ha) a Vojenské lesy a statky (0,1 mil. ha), což je skoro polovina rozlohy lesů u nás. Vedle těchto lesů mají certifikát též lesy Krkonošského národního parku a Národního parku Šumava a několik desítek obecních a soukromých lesů. Co do rozlohy tedy jednoznačně vede PEFC.
Válka certifikátů?
Podle Michala Rezka probíhá mezi těmito dvěma systémy u nás jakási certifikační válka. "PEFC vznikl v reakci na náš systém a jeho cílem - ani proklamovaným - není zlepšení lesního hospodařením, je zaměřen pouze na produkci," tvrdí Rezek. Rezkovi nejvíce vadí, že PEFC tak oslabuje prospěšný potenciál environmentálně odpovědného nakupování.
Pavel Hes, vedoucí Národního certifikačního centra PEFC, zřízeného u Ústavu hospodářské úpravy lesa (ÚHÚL), stav mezi certifikáty za tak vážný nepovažuje: "Než o válku jde spíše o konkurenční boj o dosud necertifikované vlastníky lesů, zpracovatele a také konečného zákazníka." Podle jeho slov vede konkurence, je-li ve věcné rovině, k vzájemnému zlepšování vnitřních mechanismů a systémů kontroly, což má nakonec za následek zlepšování stavu lesů. Hes dále komentuje výtky k "měkkosti" PEFC: "Náš systém neprosazuje nejtvrdší ekologická opatření, protože není zaměřen na ochranu nejcennějších lesních ekosystémů, ty jsou chráněny jinými legislativními nástroji. Zaměřujeme se na trvale udržitelné hospodaření, což ošetřuje právě lesní zákon."
Podle Hese je česká lesnická legislativa ve srovnání s jinými zeměmi natolik přísná, že k certifikaci není třeba požadovat více. "Ostatně i FSC dělá to samé v Polsku, kde tamní FSC systém také v podstatě jen dodržuje zákon," odmítá kritiku Pavel Hes.
 |
|
| Ilustrační foto: Martin Mach/EkoList
|
Jeden dělá to, a ten zas tohle
Certifikace se týká také zpracovatelských řetězců (Chains of custody, COC), které musí splňovat jistá kritéria. Oba systémy u nás mají ale poněkud rozdílné nároky na zpracovatele. Zatímco ti s certifikátem FSC musejí během zpracování stále rozlišovat certifikované od jiného dřeva, aby nedošlo k smíchání, u PEFC si s tímto hlavu nelámou. Stačí, je-li na konci výroby označeno certifikátem takové množství produktu, které odpovídá objemu vstupní certifikované dřeviny.
My na vás něco víme
Podle Hnutí DUHA jsou ekologické standardy Panevropského systému vágní a nedostatečná a certifikace tak v podstatě umožňuje i "devastující kácení". Dokládá to příkladem kácení v původních lesích v Norsku a Finsku, na které upozornila studie Finské ligy na ochranu přírody a Greenpeace na počátku roku 2001. "Bohužel nevím, co se konkrétně stalo v obou zmiňovaných státech, takže nemohu jasně oponovat. Pevně však doufám, že vzhledem k datu této zprávy došlo k nápravě," reagoval na kritiku Pavel Hes. A dodal, že i systém FSC má své hříšníky: "V loňském roce vydaly kanadské ekologické organizace Sierra Legal Defence Fund a Earthroots zprávu o růstu velkých sečí v kanadském Ontáriu." Podle Hese zde dochází pravidelně k překračování zákonem stanoveného limitu velikosti holé seče, která je 260 ha (pozn. red. v České republice je to 1 ha, ve výjimečných případech 2 ha). Největší holoseč (o velikosti 10 257 ha) odhalená v této zprávě, byla provedena na celku Gordon Cosens Forest. Je zarážející, že tento pozemek v dubnu 2003 získal FSC. "Slyšel jsem od našich kritiků vícekráte narážky na jakýsi certifikovaný les v Kanadě, kde se velkoplošně holosečně kácelo. Přiznávám, že nevím více. Podívám se na to," reaguje Rezek na kritiku. Podle jeho slov FSC v minulosti několikrát chybovalo, ale tyto případy byly velmi vážně řešeny a často na ně upozornili i sami členové FSC.
Stejně nemáme na výběr
Podle mluvčího Lesů ČR Jana Řezáče začíná být lesní certifikace nezbytnou podmínkou k účasti na trhu. "Rozhodující pro nás bylo, že PEFC již byl zavedený systém, který měl respekt na trhu," zdůvodňuje rozhodnutí Řezáč a dodává, že FSC v době rozhodování ještě neměl ani schválené směrnice. K rozhodnutí Lesů ČR navíc přispělo, že kritéria PEFC jsou snáze splnitelná. V podobném duchu hovoří i Hubert Friedl, vedoucí oddělení lesní výroby Vojenských lesů a statků.
Komerční důvody ostatně vedly k certifikaci i ŠLP Křtiny. "Naši obchodní partneři po nás požadovali FSC certifikát, tak jsme o něj zažádali," říká Borek Nejezchleba z ŠLP Křtiny. Z jeho pohledu je rivalita mezi certifikáty zbytečná, protože pro dodavatele je důležité mít ten certifikát, který po něm chce odběratel. "Ve světě je zcela normální mít certifikátů více, zvyšuje to možnost uspět na trhu," míní Nejezchleba. Ostatně, ŠLP Křtiny už zažádal i o certifikát PEFC.
Jak lesní podniky, tak zpracovatelé se musejí podrobovat přísným kontrolám. Podle zdroje, který si nepřál být jmenován, jde vlastně o legalizovanou průmyslovou špionáž a velmi účinný nástroj ovládání trhu jak na národní, tak na nadnárodní úrovni. Je to cena, kterou ale musí zájemce o certifikát podstoupit, ale se udržel na trhu.
První a druhá liga
Podtrženo, sečteno: FSC požaduje po svých klientech splnění náročných standardů, což se v naší zemi podařilo zatím jen jedinému podniku. Tyto standardy například zakazují používání pesticidů, povolují holou seč jen o velikosti 0,3 ha a vlastník musí hospodařit tak, aby byla zachována biologická rozmanitost lesa a jeho ekologické a sociální funkce. Systém PEFC je v tomto ohledu benevolentnější, neboť k trvale udržitelnému hospodaření v lesích mu stačí respektovat platnou legislativu. Smí se používat pesticidy, které jsou schváleny MZe, holá seč může být maximálně 1 ha, ve výjimečných případech 2 ha.
| Současný sortiment certifikovaných výrobků je malý a omezuje se zatím jen na výrobky FSC. Jedná se nejčastěji o výrobky z dovozu, česká produkce obou systémů jde zpravidla na vývoz. Nejvíce výrobků v podobě násad na nářadí, zahradního nábytku, schodů, plovoucích podlah a kuchyňského náčiní lze koupit v obchodech OBI, v menší míře v Hornbachu a Globusu. Na výrobky s certifikátem není krom loga na obalu nijak upozorňováno, cenově se neliší od jiných výrobků. Dlouhodobým cílem obchodního domu IKEA je odebírat pouze dřevo označené certifikátem, který splňuje požadavky IKEA. V současné době to je FSC, u jehož založení IKEA stála. Logo certifikátu však budete na nábytku hledat marně, neboť v současné době nejsou ještě všichni dodavatelé certifikováni a jeden sortiment často dodává více firem. U nábytku z hodnotných tropických dřev požaduje IKEA certifikát po všech dodavatelích. K dostání je certifikovaný kancelářský papír od firmy Neusidler. Redakční telefonický průzkum náhodně vybraných prodejen parket a podlahových krytin ukázal, že oba certifikáty jsou v maloobchodech dosud neznámé a nedostupné. |
reklama
