Rozložitelné sny o rozložitelných plastech

Rok 2004 byl bohatý na zprávy o rozložitelných plastech. Zdálo se, že už brzy budou běžnou součástí života v České republice. Nic takového se ale zatím nestalo. Co je toho příčinou?

V červenci 2004 přinesl Respekt zprávu o biochemikovi Petru Wojnarovi, jenž prý vyvinul z rostlinných škrobů plast, který měl nahradit běžný PET. Výhody byly jasné – Wojnarův plast byl vyroben z obnovitelných zdrojů a navíc se měl časem přirozeně rozpadnout a nezabírat místo na skládce. Wojnarovi se podle Respektu podařilo udržet cenu materiálu konkurenceschopnou vůči běžným plastům.

Karel Bloch, majitel firmy Ecoplastic, v roce 2004 přišel se záměrem uvést na trh rozložitelné plasty. Neuspěl.
Foto: Martin Mach/Ekolist.cz

V září stejného roku ale Hospodářské noviny (HN) zveřejnily článek, z kterého vychází Petr Wojnar jako hochštapler. Podle Jiřího Vaňury, předsedy pražského výrobního družstva invalidů Obzor, připravil Wojnar družstvo o deset až dvanáct milionů korun. Obzor měl pro Wojnara vyrábět rozložitelné příbory, ale z kontraktu zůstaly jen dluhy. Jak píší HN, při zkouškách se ukázalo, že příbory vůbec neodpovídají tomu, co Wojnar tvrdil – při jídle se ohýbaly a kroutily a nerozložily se ani ve vodě, ani v teple. Dnes, s odstupem času, nehovoří Vančura jinak. „Tzv. rozpustitelné ekologické plasty postihly nejen družstvo Obzor, ale ještě pět dalších. Všechno šlo do ztracena, Wojnar podvádí dál, ještě ve větším měřítku. Důkazů, že moje tvrzení je pravdivé, mám na celou knihu,“ říká Jiří Vančura. Ekolistu se nepodařilo Petra Wojnara vypátrat.

V červenci 2004 psal Ekolist o jiném rozložitelném plastu, tentokrát šlo o aditivum d2w k plastům na bázi ropy, které způsobuje, že se takto upravený plast vlivem tepla, vlhka, tlaku a světla časem rozloží na vodu a oxid uhličitý (CO2). Materiál v ČR představil Karel Bloch, majitel firmy Ecoplastic, která získala krátkodobou licenci od britské firmy Symphony Environmental. Aditivem vylepšené plasty se podle Roberta Bobroffa ze Symphony Environmetal používají v 50 zemích světa, ve Velké Británii je používají například firmy Tesco a Co-op. Karel Bloch se chtěl zaměřit především na polyetylenové tašky pro obchodní domy, ale novinářům předvedl širokou paletu využití těchto plastů: od příborů a kelímků, přes folie, až po nemocniční pytle na nebezpečný odpad. V červenci 2004 hovořil Karel Bloch o možné spolupráci s Českou poštou a firmou Avízo, která se zabývá výrobou obalů. Hýřil optimismem a doufal, že už brzy budou tašky z rozložitelného plastu ve všech supermarketech. V prosinci 2004 se mu ještě podařilo dohodnout u Eko-komu nižší poplatky za odpady z rozložitelných odpadů, pak už se ale v médiích nic nového o Ecoplasticu nedočtete.

Zatímco o čistých úmyslech Petra Wojnara je možné pochybovat, Karel Bloch je jen podnikatel, který neuspěl. „Nikdo to nekoupil,“ vysvětluje dnes lakonicky. Česká pošta a firma Avízo, se kterými byl Bloch v jednání nejdál, od projektu odstoupily. Vladimír Šíma z Avíza tento krok vysvětluje cenou vstupní suroviny, která by neumožnila dostat se na trh. O kolik byl Blochův plast dražší než běžná surovina, si dnes Šíma už nepamatuje. Bloch vysvětluje, že není možné s malovýrobou konkurovat gigantickým objednávkám nákupních tašek, které supermarkety dělají v Asii. Nicméně Karel Bloch, přestože jej podnik s rozložitelnými plasty stál „fůru peněz“, neztrácí důvěru v to, že rozložitelným plastům patří budoucnost. „Za pár let se to tu uchytí jako v Kalifornii. Bude tady ale muset být politická vůle,“ myslí si Karel Bloch.

	Kelímek z "kukuřičného" plastu.
	Foto: Martin Mach/Ekolist.cz

V současnosti jsou na českém trhu dvě firmy, které rozložitelné plasty nabízejí. Obě se věnují plastům z obnovitelných zdrojů, jež jsou i kompostovatelné. Jednou z nich je společnost K.O.S.–plastic, která v ČR nabízí rozložitelné plasty německé firmy FKuR Kunststoff. „Tyto plasty jsou jen vedlejší činností firmy, ta hlavní spočívá v recyklaci plastů,“ říká Michal Brodský z K.O.S.–plastic. Firma se snaží rozložitelné plasty uvést na trh a má prý i několik vážných zájemců mezi obcemi. „Dodáváme jim rozložitelné pytle pro bioodpad, které je možné spolu s odpadem jednoduše zkompostovat,“ vysvětluje Brodský. Kromě toho dodávají taky kelímky a příbory, které je možné použít na společenských akcích a podobně. „Zatím je to tak, že hledáme místo na trhu, posíláme vzorky a děláme osvětovou činnost, aby se lidé a firmy s materiálem seznámili.“

Další společností, která se rozložitelným plastům věnuje, je HBA Bio. Sortiment je stejný – sáčky a pytle na bioodpad a plastové nádobí. Podle Tomáše Hodka z HBA Bio mají o tyto produkty zájem především lidé, kteří se chovají odpovědně: „Naše sáčky jsou paropropustné, odpad v nich proto nehnije a nezapáchá a hodí se pro oddělený sběr bioodpadů v domácnostech. Mezi odběrateli jsou proto i obce a města, které chtějí podpořit separaci bioodpadů u svých občanů.“ Podle Hodka lze očekávat, že klasické plasty budou do budoucna zdražovat v souvislosti s ubýváním ropy. „Cena plastů z obnovitelných zdrojů půjde spíš dolů, jak poroste jejich objem výroby a atraktivita,“ míní Tomáš Hodek.

Rozložitelné plasty nejsou podle něj plnohodnotnou náhradou klasických plastů, protože se hodí spíš na zboží s rychlým obratem, jako jsou obaly, sáčky na odpad a podobně. „Někdy ale očekáváme od plastu trvanlivost a v takovém případě zatím mají své místo stále klasické plasty,“ říká Hodek. Pro větší rozšíření kompostovatelných plastů je podle Hodka zapotřebí, aby se dostaly do nabídky prodejních řetězců. Tomu ale zatím brání obava z malého obratu tohoto zboží. Budoucnost plastů z obnovitelných zdrojů ovšem vidí pozitivně. „Náhrada konvenčních plastů nás čeká, ať chceme, nebo nechceme. Lidé velmi rychle vyčerpávají neobnovitelné fosilní zdroje a obnovitelné zdroje jsou tak jediným východiskem,“ uzavírá Tomáš Hodek.

Tento článek vyšel v tištěném Ekolistu č. 2/2008.

---

reklama

---