Jiřičky, vlaštovky, ochlazení a deště. Návod, jak (ne)pomáhat

V souladu s meteorologickou předpovědí přichází extrémní ochlazení, deště a vichry. Jiřičky se touto dobou chystají k odletu na jih. Mnohé již jsou zřejmě za hranicemi. Ale ty, co u nás ještě zůstaly, čeká těžká zkouška přežití. Následky někteří již vidíte na svých oknech a chcete jiřičkám pomoci. Ovšem ne každý zásah je ku prospěchu. Všichni chceme jiřičkám pomoct. A proto přináším krátký přehled toho, co se s nimi právě děje - a co s nimi (ne)dělat. Jiřička je lovec létajících bezobratlých, tedy potřebuje létat vysoko ve vzduchu a lapat mouchy, komáry, vznášející se pavoučky (na vláknech) a další tzv. „vzdušný plankton“. Ovšem současné počasí dramaticky snižuje množství a aktivitu této potravy a ta trocha co zbyde jiřička v divokém vichru a lijáku není schopna nalovit. Proto je pro tuto chvíli odsouzena k hladovění - aktuálně v některých částech ČR možná i na několik dní.

To ovšem nemusí znamenat smrt. Malí ptáci mají sice velmi rychlý metabolismus a téměř neustálou potřebu jíst. Ale konkrétně lovci vzdušného planktonu (jiřičky, stejně jako vlaštovky a rorýsi) jsou adaptovány na to, že párkrát v roce (zejména na jaře po příletu, ale i právě při přívalových deštích a povodních) jim nastane extrémní nouze způsobená počasím. V takové chvíli (právě teď) se jiřičky snaží najít nejbližší úkryt, kde budou chráněny před deštěm, větrem i predátory.

Často se tedy shromažďují pod přesahy střech a říms, přímo na okenních parapetech nebo (ideálně) v použitých hnízdech, kde je příznivější mikroklima. Ve vhodném úkrytu se jiřičky co nejvíc načepýří a v celé skupině či hejnu přitisknou jedna k druhé. Vytvoří řádku či chumel opeřených kuliček, ze kterých trčí jen dlouhá křídla a ocásky. Dělají to proto, že bez potravy při náhlém ochlazení potřebují maximálně šetřit tělesné teplo a energii k udržení života.

V této pozici mohou ustrnout na mnoho hodin a čekat na lepší počasí. Je to boj o čas, teplo a tělesné zásoby tuku. Jakmile jiřička najde vhodný úkryt a přitulí se k jiným jiřičkám, začne platit, že čím méně aktivity vykazuje, tím vyšší má šanci na přežití. Létání teď není moc rozumná aktivita.

Co z toho vyplývá pro nás, pozorovatele jiřiček?

Pokud se vám jiřičky choulí za oknem:

Nesnažte se je „rozhýbat“, vyplašit, přimět k aktivitě, abyste zjistili, zda nepotřebují pomoc! (zde poučka pro ověření kondice mláděte/zraněného ptáka neplatí) nehybnost je jejich klíčem k přežití!

Pokud možno neotvírejte nejbližší okno, určitě se nepokoušejte v dobré víře jiřičky chytit nebo nakrmit. Jde o dospělé (či již samostatné mladé), aktivní, letuschopné ptáky, kteří by se při takovém zásahu rozlétli do všech stran, opustili úkryt a plýtvali drahocennou energií, kterou nemají jak doplnit.

Pokud se vám jiřičky choulí v hnízdě za oknem, očekávejte, že:

- se do hnízda mohou v nouzi nacpat ve velkém počtu. Neznamená to, že je hnízdo přeplněné pozdními mláďaty a potřebuje jakýkoli zásah. Jde o dospělé (či již samostatné) ptáky, kteří potřebují klid a teplo spolu v hnízdě.
- poslední jiřička může čouhat ocasem ven z hnízda, což většinou neznamená, že je zaseklá, ale pouze se na ní nedostalo nejlepší místo a tak v plně obsazeném hnízdě ohřívá aspoň hlavu a hruď. Pokud se viditelně nezmítá a nesnaží odletět, nevytahujte ji!
- jiřičky mohou o přístup do hnízda hlučně a tvrdě bojovat. Není třeba zasahovat - akorát je vyplašíte a ony se budou muset mezi sebou srovnávat znovu. Čím dříve si vyjasní pozice a společně se „utlumí“, tím lépe pro ně.

Co tedy můžete udělat?

- hlavně jim dopřejte klid! To je pro ně to nejlepší. Bohužel na první pohled nejde poznat rozdíl mezi jiřičkou, která šetří energii, a tou, která již umírá. Ale pokud se jí pokusíte třeba chytit, tu živou a zdravou vyplašíte - a tím jí momentálně ohrozíte. Proto nezasahujte do choulících se skupin!
- jediná „aktivní pomoc“, která má smysl, by mohla být nabídnutí umělého hnízda – ale pouze na okno, kde se zatím žádné jiřičky nechoulí – a nebyly by tedy rušeny.

A co vlaštovky?

Vlaštovky se na rozdíl od jiřiček skupinově choulí přímo uvnitř otevřených budov – chlévů, stájí, garáží, maringotek, kůlen apod.

Zde platí:

- nerušte je – až do skončení tohoto počasí využívejte daný prostor pouze na nezbytné úrovni, tiše a ohleduplně.
- pokud je to technicky možné, vlaštovkám třeba uvnitř garáže můžete mírně zatopit (třeba z 8 na 12 stupňů) a snížit tak energetické ztráty, ale zase ne moc - protože pokojová teplota by je mohla nabudit k odletu v domnění, že se venku udělalo lépe.

Jen pro úplnost, zejména u vlaštovek ještě mohou být i poslední nevzletná mláďata v hnízdech – ale v takovém případě nejde dělat nic jiného než nechat je v klidu.

Kdy naopak zasahovat?

- najdete-li však osamocenou jiřičku/vlaštovku/rorýse na zemi/nízké větvi, potřebuje pomoc.
- vezměte jí co nejdřív do tepla (venku klidně přechodně pod bundu/do kapsy) a co nejdříve dopravte do záchranné stanice.
- pokud doprava do stanice nepotrvá déle než několik hodin, nesnažte se jí sami nakrmit – tito ptáčci mají dost specifické požadavky a laické krmení je může zachránit, ale i poškodit. V nouzi nejlepší asi na kousky porcovaní mouční červi bez hlavy, eventuálně moli/octomilky chycení doma, ale fakt opatrně).
- pokud vám jiřičky vletí domů. Aktuálně se stává, že jiřičky ve snaze najít úkryt zalézají okny do bytů během větrání. Pak se choulí buď přímo na hraně okna, nebo si najdou místo přímo u vás doma někde na skříni či lustru. V takové situaci je neplašte, nevyhazujte je ven (!), kontaktujte záchrannou stanici, domluvte příjezd odborníků a šetrný odchyt jiřiček. Pracovníci záchranných stanic totiž mohou zesláblé jiřičky i správně nakrmit a výrazně tak zvýšit jejich šance na přežití.

---

reklama

---