http://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/sterba-nejdulezitejsi-je-chranit-ricni-krajinu-byt-z-ni-zustaly-jen-trosky
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Štěrba: Nejdůležitější je chránit říční krajinu, byť z ní zůstaly jen trosky

12.4.2016 01:49 | PRAHA (Ekolist.cz)
Říční krajina je tvořena současnou řekou a přilehlými ekosystémy, které jsou touto řekou vytvořeny nebo zásadním způsobem podmíněny. Na snímku krajina řeky Vltavy.
Říční krajina je tvořena současnou řekou a přilehlými ekosystémy, které jsou touto řekou vytvořeny nebo zásadním způsobem podmíněny. Na snímku krajina řeky Vltavy.
Přední český hydrobiolog Prof. RNDr. Otakar Štěrba, CSc. už dlouhá léta prosazuje pojem říční krajina. „Lidé věnují největší pozornost řekám, protože si myslí, že jsou z pohledu životního prostředí i existence lidské společnosti nejdůležitější. Nejsou. Řeky jsou ve skutečnosti pouze jednou z mnoha součástí širšího krajinného ekosystému, který nazývám říční krajinou. Právě tento ekosystém říční krajiny je nejdůležitějším činitelem v celém životním prostředí Země,“ vysvětluje Otakar Štěrba v rozhovoru pro Ekolist.cz.
 

Přeci jen mi to nedá, ale co je ta říční krajina? Co to přesně je?

Říční krajina je tvořena současnou řekou a přilehlými ekosystémy, které jsou touto řekou vytvořeny nebo zásadním způsobem podmíněny. Říční krajina je vyvinuta od pramenů řek do jejich konce. Samozřejmě, že v říční krajině může být třeba les. Říční krajina se často nachází v prostoru, který třeba geograf ze svého pohledu nazval „lesní krajinou“.

Řeky jsou krásné, důležitější je ale širší ekosystém říční krajiny, říká Otakar Štěrba.
Řeky jsou krásné, důležitější je ale širší ekosystém říční krajiny, říká Otakar Štěrba.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Stanislav Vaněk / Vesmír

Jinými slovy, říční krajina je všude tam, kde „je řeka“, přesněji vodní tok, včetně pramenů.

K dílčím ekosystémům říční krajiny patří především prameny a prameniště, řeka, boční aktivní a periodická ramena, tůně v nivě, podpovrchová část dna toků neboli tzv. hyporeál, podpovrchové štěrkopískové sedimenty, břehy všech koryt, povrchová suchozemská a obvykle periodicky zaplavovaná niva, případně další objekty v nivě vzniknuvší činností řeky. A také umělé objekty antropogenního původu uvnitř říční krajiny.

Jak velkou rozlohu ČR zabírá říční krajina?

Asi 10 %. V ČR je zhruba 788 699 hektarů říčních krajin. Jejich největší souborná plocha se nachází v prameništích a podél malých potoků do vzdálenosti 7 km od pramene. Tyto „pramenné říční krajiny“ jsou rozmístěny po celé ploše republiky, nejvíce v nadmořské výšce 380 – 580 m.n.m. Právě v těchto polohách došlo v minulosti k největším melioračním zásahům, k odvodnění, likvidaci mokřadů. Většina pramenných říčních krajin se dnes nachází v zemědělské krajině (51,5 %), kde jsou bezezbytku zdevastovány. Stejně jsou na tom prameniště v intravilánech obcí a na „ostatní půdě“ (celkem 8,26 %), a totéž se týká 20 % pramenů v lesích. Nejméně 80 % původních pramenných říčních krajin je dnes zcela nebo částečně zničeno odvodněním, zavezením, rozoráním apod.



Jste hydrobiolog. Nezpůsobilo právě tohle profesní zaměření, že vidíte říční krajinu tam, kde někdo jiný vidí lesní krajinu? Nejde jen o úhel pohledu?

Velmi správná otázka, ale nemějte obavy. Dlouhou dobu jsem byl systematickým zoologem a pracoval jsem ve skupině nižších korýšů, klanonožců (Copepoda), konkrétně v téměř neznámé skupině Harpacticoida neboli plazivky. Teprve na druhém místě jsem byl hydrobiologem. A pracoval jsem i v dalších přírodovědných disciplínách. Mám tedy doufám trochu odstup. Je ovšem pravda, že hydrobiologie má k „ekologii vodních objektů“ nejblíže. Jenže kdo chce mluvit o říční krajině, měl by něco vědět také o geografii, geologii, klimatologii, hydrologii, o životním prostředí…

Říční krajina zabírá asi 10 % plochy ČR. Na snímku meandr Vltavy.
Říční krajina zabírá asi 10 % plochy ČR. Na snímku meandr Vltavy.

A kdybyste byl dendrologem, nerazil byste spíš pojem lesní krajiny?

Nikoliv. Ale lesy, které miluji, patří k nejdůležitějším složkám říčních krajin. Jinak z ryze vědeckého hlediska jsou pro mne plazivky Harpacticoida stejně důležité jako říční krajina. Ale je zřejmé, že říční krajina ovlivňuje naše životní prostředí více, než moje plazivky, a z tohoto pohledu je „důležitější“.

Bylo by krásné, správně a rovnoměrně pečovat o všechny složky přírody, včetně milimetrových klanonohých korýšů. Ale když nám teče do bot, musíme začít tam, kde je to nejdůležitější a nejnadějnější.

Z toho tedy vyplývá, že ne každá úroveň má stejnou prioritu, že?

Určitá posloupnost důležitosti zde nepochybně existuje. Musíme připustit, že když neuchráníme například české stepní rezervace, bude naše životní prostředí méně narušeno, než když dopustíme zničení říční krajiny. A na základě nejrůznějších zkoumání a zkušeností mi vychází (a to ne jenom mně), že ze všech typů krajin je říční krajina skutečně tou nejdůležitější. Význam ostatních krajin při tom nijak nesnižuji, zvláště pak ne z hlediska vědeckého.

Říční krajina je chápána jako komplexní, propojený systém. Přijde mi ale, že události, které se odehrají na horním toku, se promítnou do dějů na dolním, nikoliv naopak. Je tedy říční krajina jednosměrný systém?

To je zajímavý pohled. Svým způsobem je to reakce na charakteristický vývoj říčních krajin od pramenů dolů. Ale ono nejde o absolutní jednosměrnost. Nalezneme řadu příkladů ovlivňování a vztahů „proti proudu“, od tahu ryb a jiných živočichů až po klimatické cykly.

Nil s deltou, vpravo od ní Sinajský poloostrov, kde vyschlá říční koryta ukazují zaniklou říční krajinu.
Nil s deltou, vpravo od ní Sinajský poloostrov, kde vyschlá říční koryta ukazují zaniklou říční krajinu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Otakara Štěrby

A za druhé, určitý jednosměrný vývoj v přírodě je běžný a zákonitý. Na příklad uvedu vývoj životních podmínek od hladiny do mořských hlubin, sukcese rostlinných formací v závislosti na zeměpisné šířce nebo nadmořské výšce.

Zmínil jste, že na mapě ČR zabírají říční krajiny nějakých 10 % plochy. Jak to vypadá v jiných zemích?

Zmapovat a relevantně změřit říční krajiny v ČR nám dalo velkou práci. Nevím o tom, že by to někdo změřil jinde. Troufnu si odhadnout, že velmi podobná situace jako v ČR je v celém mírném pásmu Evropy a také v Severní Americe a Asii. V jiných pásmech může být situace poněkud odlišná. A závislá také na úhlu našeho pohledu. Například na tom, jestli budeme za říční krajiny považovat území podél vyschlých, bývalých řek v pouštích.

Říční krajina podél vyschlých koryt řek?

Když se podíváte na družicový snímek Sinajského poloostrova nebo na sousední pouště v severní Africe, upoutá vás hustá síť koryt řek, které zde v minulosti tekly. Tyto funkční říční krajiny umožnily rozvoj tehdejších vrcholných civilizací. Dnes zde tyto říční krajiny neexistují, alespoň ne ve své funkční podobě. I proto zde také ony civilizace zanikly.

A existují naopak země, kterým říční krajina dominuje?

Ano, zcela jinou „zápletku“ nalezneme v krajině severských tunder. Tam dominují mělká jezera a bažinaté rostlinné porosty, protkané sítí vodotečí. Tam budeme často na vážkách, jde-li skutečně o tok, nebo již či ještě o „jezero“, nebo o „bažinu“. S podobně nepřehlednou situací jsem se setkával v tropických deštných oblastech, kde jsou nekonečné lesy doslova protkány sítí malých toků. Tam může být říčních krajin ještě více než u nás, i když ty malé toky ani při pohledu z letadla nevidíte.

Existuje nějaká hranice, pod kterou by rozloha říční krajiny neměla klesnout?

V říční krajině jsou nejstabilnější podmínky pro život. Na snímku Roklanský potok na Šumavě.
V říční krajině jsou nejstabilnější podmínky pro život. Na snímku Roklanský potok na Šumavě.

Hranice, pod kterou by procento říčních krajin nemělo klesnout? To je složitá a choulostivá otázka. Zde se potkávají pohledy ekologů s názorem ekonomů, podnikatelů, vodohospodářů, prostých občanů, neřkuli s názorem politiků, kteří ovšem doposud nevědí, že nějaká říční krajina existuje.

Kromě jiného je to i otázka chtěného a dosažitelného. V reálných podmínkách bych považoval za úspěch, kdybychom vrátili jednu třetinu našich zničených říčních krajin do dobrého funkčního stavu. Potom by přibližně dvě třetiny říčních krajin znovu dobře sloužily přírodě i společnosti a republika by kromě jiného ušetřila nejméně stovky miliard korun ročně.

Kromě jiných funkcí přiřazujete říční krajině i funkci poslední naděje. Co to je?

Říční krajiny jsou v době „ekologických katastrof“ refugiem neboli útočištěm organismů. V době sucha je poslední voda v širokém okolí v řekách nebo v říčních sedimentech. A to nejenom k pití, ale jako skutečné útočiště před vyschnutím. Dokonce i pro větší organismy, jako jsou například krokodýlové. Velké skupiny bentosu se v době otrav zachraňují v hyporeálu, v podzemním říčním dnu, a po odeznění otravy znovu oživují říční dno. Takových příkladů nalezneme mnoho. Všeobecně řečeno, v říční krajině jsou obvykle nejlepší a nejstabilnější podmínky pro život, i pro jeho záchranu v nouzi.

Tak poprosím ještě jednu říční krajině připisovanou funkci. Co je to funkce „vnitřní krajiny“?

Funkce „vnitřní krajiny“ je pro přírodovědce obtížně definovatelná, snadněji se to asi daří filosofům a nakonec i prostému občanovi, který miluje přírodu, najmě pak „řeky“. Funkce nebo „služba“ řek a říčních krajin je tedy v tomto případě poskytování příjemného a prospěšného prožitku. Myslím, že naprostá většina lidí je ochotna bránit řeky (a tedy říční krajiny) právě pro jejich krásu, i když o jiných důležitých vlastnostech nemusí vůbec nic vědět. Vnitřní krajina je podobný těžko definovatelný termín jako „krajinný ráz“, kterým se dnes zabývá docela dost odborníků, krajinných ekologů.

Typická říční krajina podél panenské řeky v Kanadě
Typická říční krajina podél panenské řeky v Kanadě
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Otakara Štěrby

Proč má větší smysl pečovat o říční krajinu, než jen o řeku? Proč jsou nejdůležitější pramenné a podzemní části říční krajiny?

Předně říční krajiny bez vlastních vodních toků mají v souhrnu asi 6,3 x větší plochu než je souhrn ploch samotných vodních toků. Samotné vodní toky, to, čemu pozorovatel říká řeka nebo potok, jsou absolutně závislé na vodě, kterou nevidíme, na vodě v okolním podzemí. Především v aluviálních sedimentech říční krajiny. V tomto říčním aluviu, stejně jako v povrchových částech nivy, se odehrává více funkcí a služeb, než v povrchovém říčním toku, včetně těch nejdůležitějších (zásoba vody, distribuce vody, klimatické ovlivnění, protipovodňová funkce, produkce biomasy, zásoba surovin, likvidace a deponování přebytků hmot a nečistot, biodiverzita atd.).

Vodní toky jsou nápadné a upoutávají naši pozornost a z nedostatku vědomostí o říční krajině je jim přisuzován větší význam, než zbývajícím a v mnoha směrech důležitějším částem říční krajiny. Naprostá většina tzv. revitalizací směřuje proto právě jen k řekám a ostatní části říční krajiny jsou zanedbávány. Což je chyba.

Co zasadilo našim říčním krajinám největší ránu?

V novodobé historii způsobilo největší škody masové odvodnění pramenných částí říčních krajin v šedesátých letech, ty slavné meliorace v českém pojetí. Tento fakt prostě způsobuje mnoho defektů ve fungování říční krajiny a tím i v celém životním prostředí.

Řeka Yukon v Kanadě pod známou peřejí 5 prstů, typická říční krajina.
Řeka Yukon v Kanadě pod známou peřejí 5 prstů, typická říční krajina.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Otakara Štěrby

Nejhůře jsou na tom právě ty nejdůležitější pramenné úseky, které byly postiženy odvodněním „velkoplošně“ a tam došlo k největším škodám, i když nejsou snadno pozorovatelné. Naopak říční krajiny středních úseků našich řek jsou nejnápadnější a nejznámější, proto upoutávají pozornost veřejnosti. K jejich devastaci došlo nejvíc v zemědělských oblastech a potom v průmyslových aglomeracích.

A jaké má důsledky, že 80 % původních pramenných říčních krajin je dnes zcela nebo částečně zničeno?

Některé dovedeme kvantifikovat, o jiných jsme jen přesvědčeni. Klasickým dopadem jsou tzv. bleskové povodně z posledních desetiletí, ale do značné míry i velkoplošné povodně (1997, 2002), kdy se spojily poruchy z pramenných oblastí s nedostatkem rozlivových území, která byla likvidována ruku v ruce s regulací a ohrázováním řek. Poněkud zjednodušeně řečeno. Svádět vše na klimatické změny, které jsou zákonitou součástí přírodního vývoje, je nehorázná hloupost, stejně jako tvrzení pomatenců, že ke klimatickým změnám nedochází.

Dá se o říční krajině vůbec hovořit třeba v případě zatrubněné Bíliny?

Zda považovat zatrubněnou Bílinu za říční krajinu, to je spíš akademická otázka. Jedna věc je při tom jistá, že podstatná část říční krajiny Bíliny, konkrétně její podpovrchové aluvium, existuje dál, a je méně poničené, než vlastní povrchový tok a původní niva.

Máte nějaký pozitivní příklad „dobré praxe“ ze zahraničí, model, kterého by bylo dobré se držet?

Největší a nejzachovalejší říční krajinou u nás je zřejmě Litovelské Pomoraví. Na ilustračním snímku řeka Morava.
Největší a nejzachovalejší říční krajinou u nás je zřejmě Litovelské Pomoraví. Na ilustračním snímku řeka Morava.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | aes / Shutterstock

Obdivuji Kanadu, moji učebnici říční krajiny, kde mají panenské přírody nejvíce, ale přesto tam lidé vymysleli svůj Canadian Heritage Rivers System, do něhož zařazují svoje nejkrásnější řeky, a to z důvodů především duchovních.

Jak se má člověk k říční krajině chovat?

V naší vlasti zůstaly z říčních krajin pouhé trosky. Největší a nejzachovalejší z nich je zřejmě Litovelské Pomoraví, které se nám podařilo zachránit formou Chráněné krajinné oblasti na poslední chvíli. Na to jsem hrdý, zvláště když ten nápad vznikl v mé hlavě. Potom u nás vzniklo kromě CHKO Poodří několik menších říčních chráněných lokalit, ale to vše bylo motivováno spíše z hlediska ochrany přírody, zatímco vědomosti o říční krajině při tom nehrály ještě významnou úlohu.

Je načase, abychom tyto motivy dostali do společenské praxe. Nebude to jednoduché, protože hráz technokracie, byrokracie a kořistnické bezohlednosti je velká. Nakonec bych rád připomenul, že tu jsou i závazky z minulosti, které bohužel nedoceňujeme. Po našich předcích jsme zdědili nejenom naši vlast a historii, ale také zcela konkrétní přírodu. Nežije se mně dobře s vědomím, že naše děti se na nás budou dívat jako na barbary, kteří zničili to nejcennější a pro velkou část národa nejkrásnější, co v této přírodě bylo, totiž říční krajinu.




Líbí se Vám článek? Přispějete na další?

       

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

Všechny komentáře (2)

Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

ZZ

Zuzana Zajícová

16.4.2016 13:43
Až na ty dvě hrubky v posledním odstavci, za které pan Štěrba asi nemůže, je to důležitý článek!
Odpovědět
Martin  Mach Ondřej

Martin Mach Ondřej

18.4.2016 10:46 Reaguje na Zuzana Zajícová
Ne, za ty pan Štěrba nemůže. Nezlobte se. Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz
Odpovědět
reklama

Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist