Proč Apple se spotřebiteli a životním prostředím vymetá? Protože se to vyplatí
Možná se i vy řadíte mezi pravidelné uživatele iPhone, a tak nejspíš sami dobře víte, že tahle technická hračka s cenou od 5-25 000 korun má své mezery. Jeden z Murphyho zákonů praví, že co se může pokazit, to se pokazí. A Apple Inc. si na neúmyslné interpretaci tohoto pravidla vybudovala svou neotřesitelnou pozici na trhu. Jak? To, že vám dříve nebo později odejde baterka, praskne obrazovka nebo zastará software, se prostě může stát. Ale že si díky speciálnímu designu tohoto výrobku nedokážete závadu opravit sami? To už je obchodní trik, který naráží na legislativní vzduchoprázdno. A také díky němu Apple Inc. úspěšně bohatne. Je to snadné: žádné šroubky v krytu, které byste mohli rozebrat sami bez speciálního nářadí, každý kousek pečlivě přilepený. Tenký, kompaktní, elegantní. Z hlediska opravitelnosti nebo recyklace jsou ale chytré telefony vlastně vyrobené velmi hloupě.
Jak poznamenává Damon Beres, „možná, že si nechcete kvůli závadě na svém iPhonu hned pořizovat novější model. Možná, že nemáte zájem na tom, vyčerpávat nenahraditelné přírodní zdroje vzácných minerálů, nebo třeba nechcete zvyšovat objem elektroodpadu, který proudí ke zpracování do cizích zemí. Ale Apple vám na výběr nedává.“
Proč to nejde opravit?
Téma „záludné“ neopravitelnosti a nerecyklovatelnosti rozmanitých elektrických produktů nyní „rozmázla“ také třiačtyřicetistránková studie s názvem „Zelené standardy potřebují opravu“ od Marka Schaffera. Beres z ní hojně cituje. Je sice vztažena k trhu na území Spojených států amerických a nedotýká se jen společnosti Apple, ale z hlediska konzumní mentality spotřebitelů a názornosti příkladů je aplikovatelná i na naše podmínky. Proč? Zelené standardy pro spotřební elektroniku představují poměrně konzistentní soubor doporučených opatření, které jsou vztaženy na všechny fáze „života“ produktu. Od výroby, přes design až po popis toho, jak by mělo být naloženo s elektronikou, až doslouží. Zelené standardy v praxi hovoří o tom, jaká by měla být požadována energetická efektivita, kolik recyklovaných materiálů by mělo být v produktu zastoupeno, případně jaké jsou nejvyšší přípustné koncentrace nebezpečných látek. Proto zelené standardy zajímají i nás. Posouvají technologii kupředu, a současně zajišťují, že růst půjde ruku v ruce s principy udržitelnosti. Ve Státech (a pravděpodobně nejen tam) se ale situace mění.
Velké společnosti, které se propracovaly do role „určovatelů moderních trendů“ nyní ze své pozice globálních ekologických dobrodějů blokují naplňování zelených standardů v praxi. Nemají zájem na tom, aby byla přijímána další nová opatření a snaží se blokovat návrhy na úpravu svých produktů. Nepotřebují, abyste si mohli jejich výrobky snadno rozebrat a nahradit poškozené součástky novými. Potřebují, abyste si pořídili další nový výrobek.
Požadavky na snadnou opravitelnost, rozebratelnost nebo nenáročný upgrade berou jako útok na svůj byznys. A proto se jim svéhlavě a úspěšně brání. Možná se, stejně jako Beres ptáte, jak se jim to může dařit. Vždyť jsou tu všechny ty komise, rady a spolky, které drží dohled nad certifikacemi a standardy? Jednoduše proto, že drtivá většina těchto organizací je prosycená a kontrolovaná lidmi ze zmíněných technicko-výrobních korporací. „Je to, jako když vězni dohlíží na pořádek ve věznici,“ dodává Beres. „Dokud budou mít kontrolu nad zelenými standardy sami výrobci, téma oprav a recyklace se nikdy neotevře.“
Neopravujte, kupujte!
Za pravdu mu dává například Kyle Wiens, šéfmanažer sdružení iFixit, které bojuje za opravování a opravitelnost technických hraček. „Většinu doporučujících standardů si výrobci dnes píší a schvalují sami. A v kontrolních orgánech, které často sami zakládali, mají automaticky většinu hlasů.“ Podobně to vidí i Sarah Westerveltová z neziskovky Basel Action Network. I když je primárním posláním její organizace boj proti toxickým a nebezpečným odpadům, s bojovníky za právo opravovat jsou na jedné lodi. „Pokud byste si mohli některé produkty sami opravit, třeba výměnou několika dílů, prodloužili byste tím životnost celého výrobku. Z hlediska životního prostředí to dává smysl, a jeví se to přirozené. Více opravujete, méně spotřebováváte, a méně také produkujete odpad. Pro výrobce to ale delší životnost produktu znamená jediné: menší prodeje," říká Westerveltová. "Výrobky, které by bylo možné snadno opravit, vyměnit jim baterii, nahradit jejich části a na konci užívání je třeba snadno rozebrat na původní suroviny, by prostě snížily ten tržní ruch.“
Proč se tedy trefovat zrovna do Apple? „Třeba už proto, jak hlasitě a výrazně prezentuje svůj kladný vztah k životnímu prostředí, bojuje za ekologickou produkci a obnovitelné zdroje energie,“ říká Beres. „Jak se neopomene pochlubit s tím, že obal na iPhone 7 je částečně vyroben z biologicky rozložitelného škrobu cukrové třtiny… a přitom patří mezi nejtvrdší odpůrce prosazování zelených standardů.“ Podle zprávy „Zelené standardy potřebují opravu“ to byla právě iniciativa Apple, která smetla ze stolu návrh na odměňování společností, které by chtěly vyrábět chytré telefony s vyměnitelnými bateriemi. Podle vyjádření společnosti Apple si chce firma uchovat kontrolu nad celým životním cyklem svých produktů. Od výroby, přes drobné opravy až po recyklaci. Má k tomu přeci potřebné technologie a cítí se být odpovědná za své výrobky. Realita je ovšem trochu jiná. Například ve Státech zajišťuje část recyklace výrobků řady iPhone subdodavatel. A ten „recyklaci“ obchází tím, že starou elektroniku vyváží do světa.
Zelené standardy potřebují opravu
Výrobci spotřební elektroniky a zástupci ze sektoru IT, včetně obchodních skupin z oblasti průmyslové chemie a plastů dnes drží většinu pozic v oblasti rozhodování o náplni Zelených standardů. Díky tomu mohou snadno odolat nátlaku, a schvalovat jen ta kritéria, která jsou pro ně snadno dosažitelná. Například v roce 2006, v počátcích EPEAT 1680.1 (zelených standardů pro výpočetní techniku), dosáhlo na bronzové a stříbrné hodnocení jen 60 produktů. Zlatý nebyl žádný. V roce 2011 jich bylo zlatých přes dva tisíce. Je to úspěch? Nikoliv, standardy byly prostě upraveny produktům „na míru“ a zvýšil se počet různých kategorií hodnocení. Posun na poli inovací je dnes daleko napřed před zelenými standardy. Nejprve je navržen a vyroben nový produkt, a když je v prodeji, přijde se s certifikací, kterou už dopředu pochopitelně splňuje. Mezi nejvýraznější zastánce této praxe (a současně mezi nejvýraznější odpůrce návrhů na prosazení opravitelnosti nebo snazší recyklace) stojí společnosti Apple, Blackberry a Sony.
reklama
