Martin Bursík: Quo vadis, energetická koncepce?

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zveřejnilo vlastní představu o státní energetické koncepci. Distribuce dokumentu, který nepochopil základní principy evropské energetické politiky, probíhala paradoxně současně s rozhodováním občanů o vstupu České republiky do EU. Občané se rozhodli směřovat do EU. Kam směřuje MPO, lze odhadovat dle přílohy, která nabízí čtenářům porovnání "významných národních energetických strategií". MPO hledá vzory v energetické politice USA (které odmítly ratifikovat Kjótský protokol), francouzské studii o perspektivách jaderné energetiky, ruské strategii rozvoje jaderné energetiky, v přehledu výzkumu korejského výzkumného institutu pro atomovou energii a v informaci o předpokládaném vývoji energetiky v Číně a Indii. Britská politika, která je jednou z nejprogresivnějších v EU, je popisována jako deklaratorní text. Neobjektivita autorů je neomluvitelná. Přesto sklízejí úspěch. Výsledkem je, že tři z šesti předkládaných scénářů vývoje energetiky počítají s výstavbou tří až osmi nových jaderných bloků á 600 MW! Rozpor mezi jadernou energetikou, jejíž nevyřešená koncovka zatěžuje tisíce příštích generací, a udržitelným rozvojem autoři neřeší.

Místo vize lobbistické vlivy
Vizi české energetické koncepce charakterizují podle autorů tři priority: nezávislost, bezpečnost a spolehlivost. Nezávislost je "posvátnou krávou" návrhu, paradoxně však jaderné palivo a dovoz černého uhlí dostávají generální výjimku. Z materiálu je zřejmé, že byl vypracován na dvojí objednávku - silnějších zastánců jaderné energetiky a slabších uhelných společností. Tím, kdo zjevně lobbistické cvičení prohrál, jsou plynaři. Plyn, který je v Evropě pro svůj nižší obsah uhlíku považován za palivo přechodu k energetické budoucnosti bez fosilních paliv, je návrhem politiky zcela eliminován. Návrh podceňuje potenciál obnovitelných zdrojů energie a definuje přízemní cíle ve snižování emisí znečišťujících látek. Chybí nástroje podpory efektivity na straně výroby, distribuce a spotřeby.

Ochrana klimatu na okraji
Návrh MPO nebere v úvahu, že energetika a doprava jsou odvětví, která nejvíce zatěžují životní prostředí. Energetika je odpovědná za 42 % emisí CO2. Deset nejvýznamnějších elektráren a tepláren na fosilní paliva nese odpovědnost za drtivý podíl emisí znečišťujících látek. Jakkoli byly v uplynulých 13 letech podstatně sníženy emise většiny škodlivých látek, vstup do EU vytváří zcela nové nároky na kvalitu životního prostředí, potažmo kvalitu života občanů ČR. Je bez jakýchkoli pochyb, že před vládou ČR stojí velmi obtížný úkol využít regulačních mechanismů v energetice tak, aby docházelo k dalšímu žádoucímu snižování emisí znečišťujících látek. Proto je nezbytné, aby stát definoval konkrétní cíle v oblasti snižování negativního vlivu energetiky (a dopravy) a formuloval konkrétní politiky a opatření, které povedou ke splnění těchto cílů. Měrné emise, zejména skleníkových plynů, má ČR výrazně vyšší, nežli je průměr v zemích EU. Například měrné emise CO2 i SO2 jsou o cca 40 % vyšší než průměr dnešní EU.

Nepochopení role státu
MPO si ještě před formulováním zadání prací na energetické politice mělo položit základní otázku: Jaká je role státu v prostředí otevírajícího se energetického trhu, ve kterém existuje konkurence ve výrobě elektřiny a obchodování s elektřinou a plynem? Zjistilo by, že v prostředí liberalizovaného energetického trhu stát energetické zdroje neplánuje ani nestaví. Odpovědností státu je naopak vytvořit efektivní tržní strukturu, zaměřit zájem trhu na takové energetické zdroje, které pomohou realizovat cíle ve snižování emisí znečišťujících látek (především skleníkových plynů) a současně zaměřit zájem trhu na energetickou účinnost. Institucionálně by měl stát podpořit maximální rozvoj obnovitelných zdrojů, které jsou jediným dlouhodobě udržitelným zdrojem energie.

Jaké jsou naše priority?
Evropskými prioritami jsou vedle bezpečnosti energetická efektivnost a obnovitelné zdroje. Základem vize by měla být udržitelná energetická budoucnost. K naplnění této vize by měly být formulovány konkrétní cíle:
1) snížit měrné emise CO2 na obyvatele a rok k roku 2020 na dnešní úroveň EU, tj. o min. 35 %, a minimálně ve shodném trendu pokračovat do roku 2030, současně stanovit konkrétní kvantitativní cíle ve snižování ostatních skleníkových plynů;
2) snížit emise dalších znečišťujících látek: SO2, NOx, tuhých látek, CO, VOC, těžkých kovů, radioaktivních odpadů, pevných a tekutých odpadů;
3) zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na primárních zdrojích energie (PEZ) na 6 % k roku 2010 a na 20 % k roku 2030;
4) snižovat energetickou náročnost v oblasti výroby, distribuce a konečné spotřeby energie na úroveň 60-70 % současné spotřeby PEZ v roce 2030; stanovit cíle v hlavních sektorech národního hospodářství;
5) zvyšovat podíl biopaliv v dopravě v souladu se směrnicí EU o biopalivech na 5,75 % v roce 2010 a dosáhnout minimálně 20% podílu všech alternativních paliv v dopravě v roce 2020 (biopaliva min. 8 %, zemní plyn min. 10 %, vodík min. 2 %).

Teprve konkrétně formulované cíle mohou být rámcem pro kvalitní debatu o jednotlivých energetických scénářích a možnostech státu orientovat zájem trhu k vybrané variantě. Čeká nás obtížná, ale velmi důležitá diskuze.

Tento text byl převzat z tištěného EkoListu červenec 2003.

---

reklama

---