Václav Čermák: Přehrada v Nových Heřminovech - Rozum zůstává stát
Studie zkapacitnění řeky Opavy v Krnově zpracovaná firmou Aquatis však představuje významný zásah do zástavby Krnova, oprávněně označený autory posudku za násilné řešení. Protože jsme v tomto návrhu spatřovali snahu "diskvalifikovat" jiné řešení než stavbu přehrady Nové Heřminovy, vypracovali jsme v rámci Unie pro řeku Moravu studii šetrnějšího řešení úpravy řeky Opavy v Krnově. Návrh této studie spočívá v rozšíření koryta s respektováním územních omezení hodnotné městské zástavby. V našem návrhu se tak podařilo omezit demolice objektů na přijatelné minimum několika kůlen a garáží.
Posudek profesora Broži a jeho kolegů však naše řešení považuje za nepřijatelné z hlediska vodohospodářského, a proto nedoporučuje jeho další propracování. To má vážné důsledky. Na základě posudku se zúžil výběr variant. Varianty, které vypadly, budou mít trvalý handicap méně podrobného rozpracování, bude obtížné je v další fázi prosadit, a tím bude otevřena cesta pro zpočátku možná menší retenční nádrž Nové Heřminovy.
Shoduji se se závěry posudku i všech dřívějších materiálů, že opatření v krajině by se měla realizovat v každém případě, protože mají kromě protipovodňové ochrany i další významné funkce. Jejich ochranný efekt je však malý, zvlášť u povodní s nižší pravděpodobností výskytu. Souhlasím i s tím, že velká retenční nádrž Nové Heřminovy je z ekonomického hlediska výhodnější než menší retenční nádrž Nové Heřminovy a další retenční nádrže v povodí horní Opavy. Morfologie prostoru pod obcí Nové Heřminovy a přehradní profil jsou velmi výhodné a jednotkové investiční náklady velké nádrže na 1m3 prostoru jsou oproti několika menším nádržím výrazně nižší.
Na rozdíl od autorů posudku preferujících stavbu velké retenční nádrže Nové Heřminovy ale považuji tuto variantu za nesmyslnou hlavně proto, že likviduje obec Nové Heřminovy. V obci žije trvale 250 obyvatel. Během léta přibude dalších 300 lidí na rekreaci v chalupách, chatkách a v ubytování. V obci působí několik firem a zemědělských farem. Obec prokazatelně vykazuje známky prosperity. Její obyvatelé se nechtějí přestěhovat. K přesídlení může pravděpodobně dojít pouze násilným přestěhováním. Následky takového přesidlování lidí jsou vždy tragické, což by zajisté potvrdil sociologický průzkum mezi vystěhovanými obyvateli obcí zatopených v souvislosti se stavbou blízké vodní nádrže Slezská Harta. Autoři posudku si asi neumějí představit, co je to ztráta domova. Zbourat celou obec je nesporně větší zlo než zbourat městskou čtvrť. Podle mého názoru je zvýšení protipovodňové ochrany Krnova, respektive dalších obcí, za cenu likvidace obce Nové Heřminovy, za cenu významné ekologické újmy a za cenu investic ve výši tří miliard korun nezdůvodnitelné.
Autoři posudku v souvislosti s naší studií mluví o "velmi násilném řešení, které by zasáhlo život ve městě". Z textu posudku není zřejmé, co tím myslí. Jestli takto označují definitivní stav poříční zóny v Krnově, pak si protiřečí, neboť na jiném místě posudku tvrdí: "Zapojení řeky do městského prostředí je nesporně záslužný přínos studie." Pokud mají na mysli zatížení životního prostředí při stavbě, je jejich formulace přehnaná. Námi navžená úprava v Krnově se odehrává ze 70 % v průmyslové zástavbě, z asi 15 % v rozptýlené bytové zástavbě a z 15 % ve volné krajině. Při úpravě koryta by nemělo dojít ani k vážnější ekologické škodě, protože při šetrné stavbě po úsecích se biota z neupravených úseků rozšíří do upravených částí. Je zajímavé, že stejně silnými slovy autoři posudku neoznačili stavbu přehrady vysoké 33 metrů, likvidaci obce Nové Heřminovy, krajinného rázu údolní nivy a nivních biosystémů. To o jejich objektivnosti nesvědčí.
Profesor Broža s kolegy považuje naši variantu v posudku za nepřijatelnou. Jejich vodohospodářská teze, že zkapacitňování koryt je nepřípustné bez současně realizovaných nových retenčních objemů výše v povodí, aby nedošlo ke zhoršení stavu níž po toku, neodpovídá zcela praxi a její zobecňování je chybné z následujících důvodů:
1) Po celé 20. století vodohospodáři připravovali regulace vodních toků, aniž řešili problém úbytku retenčních prostorů. Mnoho takových případů je možné najít i nyní. Před asi pěti lety Povodí Odry zkapacitňovalo koryto řeky Opavy v Kostelci (předměstí Krnova) v délce 1,4 km bez ohledu na změnu tvaru povodňové vlny. Tento postup neobhajuji, jen ho konstatuji. Argumentaci autorů posudku proto považuji za účelovou - používají ji k vyloučení perspektivní varianty z dalšího rozhodování.
2) Zkapacitnění koryt nemusí vždy znamenat zhoršení situace níže po toku. Vyloučením inundačního prostoru se sice zvýší kulminační průtoky a urychlí špička povodňové vlny v intervalu mezi současným a návrhovým průtokem. Při překročení návrhového průtoku je však prázdný inundační prostor plně připraven na účinné snížení těchto vyšších průtoků, čímž by se snížilo i zatížení spodního úseku. V konkrétním případě horní Opavy nelze vyloučit i možnost, že systém protipovodňové ochrany u obcí na Q20 (tzv. dvacetiletá voda, tedy povodeň, která přichází s pravděpodobností jednou za 20 let - pozn. red.) a Krnova na Q100 (obdobně tzv. stoletá voda - pozn. red.) může naopak situaci v Krnově a pod Krnovem nad kulminacemi Q50 příznivě ovlivnit.
3) Nedostatkem matematického modelování odtokových poměrů je, že se simulují jedna až dvě povodňové vlny a výsledky se pak chybně zobecňují. Skutečnost je rozmanitější. Každá povodeň je jiná, neboť různé jsou srážkové příhody. Pro úsek pod Krnovem je rozhodující střetávání povodňových vln na soutoku hlavního toku (Opavě) a přítoku (Opavici). Není pravidlem, že vrchol povodňové vlny přítoku se vždy dostaví k soutoku před vrcholem hlavního toku, jak to předpokládají autoři posudku. Při analýze historických povodní na řece Moravě jsem zjistil, že i na jesenických vodních tocích existují situace, kdy hlavní tok předbíhá přítok, nebo se první vlna přítoku střetne s druhou vlnou na hlavním toku (zveřejněno na webových stránkách Unie pro řeku Moravu). I když jsou tyto situace méně pravděpodobné, je nutné s nimi počítat. V takovém případě zdržení povodňové vlny retenční nádrží zhorší průběh povodně dolního úseku pod soutokem řek, a naopak urychlení povodňového vrcholu vlivem zkapacitnění koryta situaci na dolním úseku zlepší.
4) Shora uvedené teze i teze autorů posudku je třeba ověřit matematickým modelem. Osobně odhaduji, že vliv zkapacitnění koryta řeky Opavy v Krnově na změnu odtokových poměrů spodního úseku nebude významný. V každém případě však není možné odbýt variantu zkapacitnění koryta bez hlubší znalosti problému, jak to činí autoři ve svém posudku.
5) V žádných materiálech týkajících se úpravy řeky Opavy v Krnově, ani v posudku, jsem nenašel definování návrhových parametrů kapacity koryta dané vodoprávním výměrem vodního díla. Není vyloučeno, že podle tohoto výměru je kapacita koryta řeky Opavy v Krnově stanovena na Q50, resp. Q100. V takovém případě je povinností správce vodního toku udržovat kapacitu na požadované hodnotě. Tvrzení, že dnešní kapacita koryta je Q20 by svědčila o zanedbání jeho údržby a o nedostatcích ve správě vodních toků (zvýšení rizika ucpání průtočného profilu plávím a zhoršení odtoku vody připuštěním stavby nedostatečných mostních profilů, konzoly nad řekou, pilířů dopravníků uprostřed řeky, pilíře jezu zasahujícího do průtočného profilu).
Podle autorů se zkapacitněním koryta neřeší ani významné riziko selhání tohoto opatření v důsledku obtížně odhadnutelného vlivu transportu pláví. Toto tvrzení není pravdivé. Naše studie řeší nejkritičtější místa (mostní profily a korunu jezu), na nichž došlo při povodni v roce 1997 k ucpání průtočného profilu a k dalším podobným závadám na toku. Navrhujeme například zvednutí mostovek až o 1,8 m, zrušení středního mostního pilíře, prodloužení přelivné hrany jezu téměř na dvojnásobek, zrušení konzoly nad řekou a výrazné rozšíření průtočného profilu plynulými přechody při změně tvaru příčného profilu či hladkými stěnami nábřežních zdí. Snížit riziko ucpání průtoku se dá i odstraněním zdrojů připlaveného dřeva (rekonstrukcí břehových a doprovodných porostů, hrazením strží, odstraněním skládek dřeva ze záplavového území) a v rámci záchranné služby (odstraňování připlaveného dřeva z řeky mechanizací). Je zřejmé, že způsobů je mnoho. Předpokladem spolehlivého výběru nejvhodnějšího způsobu je znalost režimu pláví (kde a jak se tvoří, kde a za jakých okolností se ukládají), což zatím správce vodního toku nedokumentoval ani neřešil. Podotýkám, že zátarasy vytvořené plávím jsou problémem všech variant.
Celý posudek má řadu znaků, které vedou k chybnému hodnocení variant, mezi něž patří např.:
1) Nevhodná volba hodnotícího týmu. V týmu postrádám vodohospodáře s praxí v oboru úprav a revitalizací vodních toků, ekonoma, ekologa, sociologa a psychologa schopné vyhodnotit významné důsledky variant, zejména přestěhování občanů Heřminov. Skutečnost, že se tým vodohospodářů pasoval do role jiných, v případě této kauzy nenahraditelných profesí, svědčí o nedostatku sebereflexe týmu a účelovém jednání zadavatele, v jehož zájmu bylo, aby výsledky dopadly tak, jak si je přál.
2) Vliv subjektivního faktoru při hodnocení. V posudku postrádám jakýkoli náznak použití objektivních metod při stanovování hodnot funkcí jednotlivých variant. V posudku se sice tvrdí, že váhy kritérií byly stanoveny konsenzuálně, avšak zaokrouhlené hodnoty vah i bodového ocenění podle jednotlivých kritérií svědčí spíš o práci jediného autora nanejvýš konzultujícího hodnocení v kruhu jemu odborně blízkých profesí. Nedovedu si představit sociologa a ekologa, kteří by neprotestovali proti tomu, že sociálním a ekologickým problémům dal váhu pouhých 20 % a vodohospodářským a ekonomickým dopadům váhu 80 %.
3) Nesystematické hodnocení variant. Jedním z hlavních cílů hodnocení investice je zodpovězení otázky: "Co z každé varianty plyne pozitivního a negativního?" Takto vymezené dopady jsou pak zahrnuty do řady kritérií, které se hodnotí na základě zdůvodnění podle numerické stupnice a následně kumulují do kategorií kritérií. Způsob zvolený v posudku, kdy se hodnocení variant zdůvodňuje podle podkritérií, ale varianty se numericky hodnotí až podle kumulovaných kritérií, je natolik nepřehledný, že zmátl samotného autora. Např. podkritérium: "Vyloučení inundačních prostorů" se opakuje u tří kumulovaných kritérií ze sedmi, což varianty zkapacitnění koryta řeky Opavy diskriminuje.
4) Absence důležitých informací. Přestože posudek doporučuje variantu s menší nádrží Nové Heřminovy a nádrží Brantice, není tato varianta dokumentována, chybí seriozní ekonomické, sociální a ekologické hodnocení. Za nejzávažnější nedostatek podkladů považuji chybějící informace o sociálních a psychických důsledcích přestěhování nebo nuceného přesídlení občanů Nových Heřminov při preferované stavbě vodní nádrže. Autoři posudku se neobtěžovali navštívit obec a pohovořit s jejich občany, aby měli aspoň orientační představu o důsledcích, které jejich doporučení může způsobit. Postrádám jakoukoli zmínku o dopadech likvidace této prosperující obce na ekonomický rozvoj Bruntálska. Zkušenosti s důsledky obdobné likvidace obcí při stavbě vodní nádrže jsou popsány ve Změně ÚP VÚSC Jeseníky v prostoru kolem vodní nádrže Slezská Harta (od Nových Heřminov je vzdálena vzdušnou čarou 10 km): "Ekonomická situace v řešeném území je však o to problematičtější, že došlo k úbytku obyvatel obcí v zátopě, ke zrušení některých významných průmyslových podniků, k téměř úplné likvidaci zemědělské výroby, k omezení lesního hospodářství. Přerušení tradičních turistických cest vedlo k omezení turistického ruchu. Negativně se projevuje dělící účinek vodního díla, změnily se některé obslužné a pracovní vazby obcí. Podmínkou fungování rekreace jsou celoroční pracovní příležitosti."
5) Zkreslení relevantních informací. V posudku se směšují dvě zcela odlišné varianty řešení zkapacitnění koryta řeky Opavy v Krnově s výrazně jinými efekty. Varianta podle Aquatis má při úpravě na Q100 stát 2,7 miliardy Kč a vyvolává demolici 70 objektů, varianta zkapacitnění koryta na Q100 podle Unie pro řeku Moravu by přišla na 0,4 miliardy Kč a vyžádala by si zbourání tří architektonicky nezajímavých objektů. Do hodnocení variant byly převzaty nepříznivější ukazatele varianty Aquatisu. Takto byla klamavým způsobem znevýhodněna varianta zkapacitnění koryta řeky Opavy.
6) Nezdůvodněná významná tvrzení. V posudku se vyskytuje řada tvrzení, která nejsou řádně zdůvodněna. Na základě takových tvrzení byla naše studie znehodnocena, aniž nám dali autoři posudku šanci ji obhájit. Jako příklad uvádím: "Vyčíslené náklady studie (Zkapacitnění podle Unie) bohužel nelze hodnotit jako věrohodné." nebo "Z hlediska povodňové ochrany, bohužel, nelze srovnávat studii Unie se studií Aquatis." Ve studii Unie jsou uvedeny jednotkové ceny a náklady jednotlivých objektů, na základě nichž mohl odborník-rozpočtář posoudit přiměřenost nákladů, což autoři posudku neprovedli. Rovněž měli autoři posudku možnost snadno srovnat obě varianty z hlediska protipovodňové ochrany porovnáním průběhu hladin dnešního stavu při Q100. Podle našeho zjištění jsou rozdíly v hladinách obou variant v jednotkách centimetrů.
7) Nekritické přebírání některých podkladů. Pro ekonomické hodnocení variant je nejdůležitější a současně nejproblematičtější záležitostí stanovení povodňových škod při n-letých průtocích. Matematickým modelováním byly škody v Krnově za období 100 let vyčísleny ve výši až 3,6 miliardy Kč (jimi se zdůvodňuje efektivnost stavby retenční nádrže Nové Heřminovy). Po povodni v roce 1997 (povodeň vyhodnocená jako Q500, tedy s pravděpodobností, že přijde jednou za 500 let) byly škody na území Krnova odhadovány na 0,4 miliardy Kč. I když nejsou obě hodnoty plně souměřitelné, jejich rozdíl je zarážející a zasloužil by si víc pozornosti. Velikost vyčíslené škody mohla vyplynout z modelování, při němž se vykázal rozliv v Krnově už od Q20. K tomu je možné uvést, že by stačilo rekonstruovat dva mosty (nevyhovující i z jiných důvodů), kapacita koryta v Krnově by se tím zvýšila na cca Q50 (na níž byla pravděpodobně původně dimenzována), velikost vyčíslených škod za období 100 let by se výrazně snížila a zdůvodnění efektivnosti stavby retenční nádrže by ztratilo oporu. Pro analýzu odtokových poměrů a ekonomické vyhodnocení variant je důležité znát kapacitu koryta uvedenou ve vodoprávním výměru úpravy koryta řeky Opavy v Krnově a v dalších obcích, což v posudku není dokumentováno.
8) Nedostatečné a zkreslující ekonomické hodnocení. Důvěryhodnost projektů financovaných z veřejných prostředků se získává na základě věrohodné analýzy nákladů a dopadů, při čemž se zodpovídá otázka: "Co komu investice bere a co komu přináší?" Takto vymezené náklady a dopady jsou diskontovány a zahrnuty do výpočtu rozhodujících ukazatelů, např. efektivnosti investice, resp. efektivnosti variant. Tuto objektivní metodu autoři posudku nahrazují subjektivním a nepřehledným hodnocením podle několika kritérií, aniž by uvedli provozní náklady, ekonomické přínosy či újmy a u některých variant investiční náklady. Seriózním ekonomickým výpočtem provedeným na základě reálných přínosů ze snížení povodňových škod lze prokázat neefektivnost stavby retenční nádrže Nové Heřminovy.
9) Nekritičnost k nesystematickému postupu zadavatelů. Autoři posudku nazývají svoje hodnocení variant multikriteriální optimalizací. K ní má ale jejich hodnocení i celý dosavadní postup vodohospodářů hodně daleko. Při korektní optimalizaci se vychází z hodnocení nulté varianty (současného stavu) a vyjádří se ekonomické a mimoekonomické, resp. ekonomicky nevyčíslitelné újmy současného stavu. Poté se hodnotí účinky organizačních opatření varovného a záchranného systému. Následně se navrhují preventivní opatření od drobnějších po radikálnější a sledují jejich investiční a provozní náklady na jedné straně a na druhé straně újmy a přínosy při několika návrhových stupních protipovodňové ochrany. Řešení protipovodňové ochrany prostřednictvím retenční nádrže Nové Heřminovy se tedy mělo vzhledem k obrovským nákladům i sociálním a environmentálním dopadům zařadit až na poslední místo. To by bylo rovněž v souladu se zásadami Mezinárodní komise velkých přehrad (ICOLD, jde o zásady formulované v tzv. Position Paper on Dams and Environment). Ministerstvo zemědělství a Povodí Odry však začaly ve svých úvahách chybně se stavbou přehrady. Až na základě odporu veřejnosti byly tyto instituce nuceny přistoupit na méně radikální řešení. Nesprávným postupem se příprava protipovodňové ochrany zkomplikovala a křečovitě se přizpůsobovala stavbě přehrady. Její prosazení za každou cenu se pak stalo prestižní záležitostí vodohospodářů.
Znalost kauzy Nové Heřminovy mě utvrzuje v podezření, že pomocí formalizovaných modelů je snadno možné dospět k závěrům, nad nimiž lidský rozum zůstává stát. Jak jinak lze interpretovat skutečnost, že kvůli ochraně Krnova před povodní, která přijde s pravděpodobností jednou za sto let, má být postavena obrovská retenční nádrž, jejíž investiční náklady přijdou státní pokladnu na tři miliardy Kč, jejíž roční provoz bude stát sedm milionů Kč, jež si vyžádá likvidaci prosperující obce (180 budov, podnikání, mostů, silnic, osvětlení, vodovodu, zeleně, polí, pastvin, zahrad a všech dalších hodnot obce) a která znamená i významnou ekologickou újmu? Jak jinak je možné přijmout tvrzení, že tato stavba je vyhodnocena jako výhodnější než zkapacitnění koryta řeky Opavy, jehož investiční náklady činí v Krnově pouhé 0,4 miliardy Kč (včetně ochrany dalších obcí 0,8 miliardy Kč), roční provozní náklady budou stát čtyři miliony Kč, vyvolá zbourání tří nevýznamných objektů, nahradí zastaralé mosty a je přínosné pro životní prostředí města? Při seriózním hodnocení se stavba nádrže Nové Heřminovy a varianty z ní odvozené nedají zdůvodnit. Pod zkreslením obrazu kauzy Nové Heřminovy se bohužel podepsala řada odborníků, jejichž závěry nebudou zpochybňovány, protože se jedná o "nezpochybnitelné autority". Především z těchto důvodů si myslím, že jde o odborné a lidské selhání, protože svoje doporučení prezentují suverénně, aniž by připustili svoje profesní omezení či povrchní znalost problému, zvláště postoje obyvatel Nových Heřminov k vystěhování.
Tento článek byl poprvé zvřejněn v tištěném Ekolistu 04/2008.
reklama
Autor je vodohospodář. Své stanovisko redakci poslal na konci ledna 2008.
