Jedle a její vliv na půdu ve smrkových porostech
Jedle nepříznivě reaguje na změnu klimatu, na pokles dešťových srážek (změna půdní a vzdušné vlhkosti), dlouhotrvající sucho nebo silné zimní mrazy. Otázkou tak zůstává, jak se na jejím ústupu projevil konec tzv. malé doby ledové na přelomu 19. a 20. století, kdy se začalo hynutí jedle ještě výrazněji projevovat.
V současné době je opět jedli bělokoré věnována zvýšená pozornost a její zastoupení v lesích mírně roste, z 0,9 % v roce 2001 na 1,2 % v roce 2020. Přesto má do doporučeného podílu 4,4 % stále velice daleko.
Jedním z hlavních důvodů mírně se zvyšujícího zastoupení jedle v našich lesích je její zařazení jako stanovištně vhodné meliorační a zpevňující dřeviny do lesního plánování. O stabilizační (zpevňující) funkci jedle toho zná lesnická praxe hodně a je nesporná, zejména ve srovnání se smrkem.
Méně se však ví o její meliorační funkci v porostech smrku, kde se předpokládá zlepšení stavu půd, a to i z hlediska půdní mikrobiologické aktivity a půdního chemismu. Dosavadní dílčí výzkumy výrazný vliv jedle neprokázaly, doložily pouze částečné zlepšení některých půdních charakteristik.
Pro budoucnost lesů je důležité znát vliv jedle na půdu. Proto tým vědců složený ze zástupců Výzkumného ústavu lesního hospodářství, v. v. i., a České zemědělské univerzity v Praze, tuto problematiku zkoumal při řešení projektu NAZV QK1910292 „Postupy pro podporu jedle bělokoré v lesním hospodářství ČR“.
Výsledky pak publikovali v článku Srovnání stavu půd pod porostními skupinami jedle bělokoré a smrku ztepilého, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 1/2024.
Jejich cílem bylo doložit vliv jedle bělokoré na stav humusových forem ve smíšeném smrko-jedlovém porostu v oblasti Lesů ČZU – Kostelec nad Černými lesy. Testovali také pracovní hypotézu, že jedle výrazně přispěje ke zlepšení pedochemických půdních charakteristik a vykáže výrazně vyšší aktivitu vzhledem k rozkladu celulózy.
Vědci srovnávali porostní skupiny: dospělý smrkový porost – 102 let, dospělý jedlový porost – 105 let, bukový kotlík – 50 let. Výsledky dokumentují nejen rozdíly jedle versus smrk, ale i vliv zakládání kotlíků listnáčů.
V závěru vědci konstatují, že jejich výsledky výzkumu potvrdily zatím omezený vliv jedle na půdní charakteristiky ve srovnání se smrkem. Přesto je mírný vliv na zlepšení stavu humusových forem patrný, především s ohledem na efektivnější využívání kořenového prostoru jedlí a tvorbu mírně příznivějšího opadu. Projevuje se to lepším stavem půdního chemismu, především zvýšením obsahu bází pod skupinami jedle.
Výsledky vědci shrnuli takto:
-
zásoba holorganických horizontů klesala v pořadí smrk – jedle – buk, což naznačuje rostoucí intenzitu rozkladných a transformačních aktivit.
-
V porostu buku byl patrný, leč nevýznamný pokles mocnosti horizontu F2+H a Ah.
-
Půdní reakce obou typů se v porostech smrku a jedle prakticky nelišila, příznivější byla v porostu buku.
-
Jedle neovlivnila výrazně příznivě stav půdního sorpčního komplexu, na rozdíl od buku.
-
Obsah celkového (oxidovatelného) uhlíku jedle trochu zvýšila v minerálních půdních horizontech, obsah celkového dusíku byl zvýšen mírně v minerálních horizontech.
-
Poměr uhlík/dusík byl pod jedlí jen mírně příznivější.
-
Pod jedlí ve srovnání se smrkem byl zřetelněji zvýšen obsah přístupného fosforu a draslíku, obsah přístupného vápníku se nelišil.
-
Hodnoty výměnné acidity a výměnného hliníku byly příznivější pod jedlí ve srovnání se smrkem.
-
Výraznější rozdíly v obsahu celkových živin nebyly doloženy, výjimku představovaly vyšší hodnoty obsahu celkového fosforu pod jedlí.
-
Potenciál rozkladu celulózy nebyl změnou druhové skladby ovlivněn.
Ve zkoumaných porostech tedy nebyly doloženy výrazné meliorační účinky jedle, ani srovnání jehličnatých dřevin a buku nedoložilo jednoznačné výsledky, třebaže jeho meliorační působení bylo patrné. Vliv má stanoviště, které je živinově napjaté a lze předpokládat výrazný selektivní příjem živin jednotlivými dřevinami.
Přečtěte si také |
Jak podpořit úspěšný růst semenáčků jedle bělokoréČlánek Srovnání stavu půd pod porostními skupinami jedle bělokoré a smrku ztepilého je volně ke stažení.
Autoři článku: Vilém Podrázský, Ivo Kupka, Jitka Staňová; ČZU v Praze.
reklama
Ekolist je ve finanční tísni. Prosíme, pomozte mu ji překonat!
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (9)
Honza Honza
13.11.2024 09:02Zároveň je vidět úloha hospodáře- ne aby to bylo co nejvýhodnější ekonomicky (takto už v lese nikdo nepostupuje- les mu v našich kritických klimatickým podmínkách začne zasychat, žere ho kůrovec a ekonomika jde ke dnu, kromě toho na něj vletí kontrola úřadu), ale aby to bylo co nejvýhodnější pro funkci přírody. Místní podmínky zná nejlépe lesník. Bez ekonom. zisku a možností hospodáře to nejde, to by měli pochopit přírodovědci.
I pro zahrádkáře jsou rozhodující přírodní podmínky- nemůže vlhkomilné rostliny pěstovat na suché půdě a světlomilné ve stínu.
Rozhodující asi je směr ke smíšenému lesu a menší zahuštěnosti porostu.
Slavomil Vinkler
13.11.2024 09:02Dalibor Motl
13.11.2024 11:14Pavel Jeřábek
13.11.2024 21:11 Reaguje na Dalibor MotlVětší technika zničí kořeny stromů, které ve smíšeném porostu mají jiné období těžby.
Slavomil Vinkler
14.11.2024 07:50 Reaguje na Pavel JeřábekRadek Čuda
14.11.2024 12:05 Reaguje na Slavomil VinklerDAG
13.11.2024 21:32Břetislav Machaček
17.11.2024 12:57jedlím už kvůli kořenovému systému a hloubce půdy pro růst těch stromů.
Smrk se spokojí s metrem půdy na skále, ale jedle? A co teprve listnáče?
Ano jedle zatím odolávají škůdcům a suchu lépe, než v suchých létech
smrky, ale i ony nevydrží vše. Například semenáčky spasou zvířata jako
zákusek i při dostatku jiné potravy. Prostě jim chutná a bez ochrany
se neobejde. To nevyřeší ani místní vybití zvěře, protože za zákuskem
přijdou jiná odjinud. To by musela být vybitá komplet a to se pak
negativně projeví jinak. Nejsnáze lze vracet do lesa jedle formou
kotlíkové výsadby s oplocenkou a rovněž tak i jiné dřeviny. Les
může být přece pestrý i tehdy, když bude kotlík jednoho druhu
střídat druhý a nemusí to být jiný druh stromu vedle jiného. Ono
to tak bývalo i v přírodě, když padl velikán a místo zarostlo
jeho potomky a nebo tím, co ten rok semenilo a naletělo. Jsou
tu tak známy přírodní bučiny, dubiny, bory, březiny, olšiny,
vrbiny atd. s vtroušenými jinými druhy. Tudíž kotlíky nejsou
nic nepřírodního a pro pěstování a těžbu jsou snazší, než ty
směsky. Hrozí-li nálet škůdce jednoho druhu dřeviny, tak jde
lesník zkontrolovat pouze ty kotlíky s tou dřevinou, ale při
směsce musí projít strom od stromu celý les. Totéž výchova
a těžba, která se provede v kotlíku a okolí zůstává neporušeno.
Při výběrové těžbě ve směsce se rajtuje po celém lese a při
kácení se ničí i to, co není cílem těžby. Navíc kotlík je pro
strojní těžbu snadnější, než výběrová těžba ve směsce, kterou
bude v budoucnu dělat kdo? Ochranáři, kteří to propagují?
Ti budou dřít s pilou a koňmi v lese? Tůdle, ti budou pouze
kecat do práce jiným a nedělat nic!
Lidi mějte rozum a pokud zakládáte ty směsky, tak chystáte
potomkům buď více práce a nebo jim sázíte budoucí pralesy.
Možná je to oklika ochranářů, jak navýšit počet bezzásahů
a pralesů , což je jejich skutečným cílem.